Budoucnost patří hybridům? Příbuzné druhy mohou splynout v jeden
21. 10. 2015 – 18:34 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:
Když uvažujeme o evoluci, často si představujeme pozvolnou změnu jedné linie organismů v jiný, přizpůsobivější druh. S naší zkušeností není v rozporu ani představa, že se od jednoho druhu odštěpí část populace, která se přizpůsobí podmínkám na jiném místě a vytvoří tak úplně nový dceřiný druh. Vzácněji se mohou někteří jedinci v populaci specializovat na využití určitého zdroje, zatímco zbylí stále využívají zdroj původní. Pokud se mezi sebou příslušníci těchto dvou skupin nepáří, může, podobně jako v předchozím případě, dojít až k rozdělení na dva odlišné druhy.
Naopak myšlenka, že by se několik příbuzných druhů opět spojilo ve druh jediný, je nám trochu proti srsti.
Neobvyklost této představy tkví možná i v tom, že jsme si o druhu zvykli uvažovat jako o jediné skutečně reálné systematické jednotce.
Zatímco rody, řády nebo čeledi na první pohled nejsou víc než pouhé "šuplíky", do kterých pro přehlednost shrnujeme příbuzné linie organismů, druh se zdá opravdovější. Jeho příslušníci se například ve valné většině množí jen mezi sebou, jsou si podobní a mají stejnou evoluční historii.
V křížení s jedinci jiných druhů jim navíc brání reprodukční bariéry – odlišné zvyky, namlouvací rituály nebo pohlavní buňky. A když už k takové události náhodou dojde, kříženec je neplodný nebo jen nemastně neslaně přizpůsobený prostředím otce i matky.
Přesto panovalo podezření, že v některých případech mohlo ke spojení ne úplně oddělených druhů dojít. Rázný důkaz ovšem přinesla až studie amerických a madagaskarských vědců zaměřená na evoluční historii malých pěvců bulbulců brýlatých (Xanthomixis zosterops).
Srovnání mnoha zástupců těchto madagaskarských opeřenců ukázalo, že z genetického hlediska můžeme mezi jedinci z různých oblastí rozlišit několik velmi odlišných linií.
Tento výsledek by teoreticky mohl mít i jiná vysvětlení, ale rozdíly v genomu mitochondrií, oněch známých "buněčných elektráren", které se u člověka (a všech savců) dědí jen po matce a u ptáků jen po otci, potvrzují, že dnešní bulbulci brýlatí mají předky v nejméně čtyřech původně odlišných druzích.
Finální důkaz o splynutí několika druhů ovšem přinesli bulbulčí paraziti. U bulbulce brýlatého totiž nalezneme nejméně tři druhy drobného parazitického hmyzu luptoušů, kteří jsou známí svou úzkou specializací na jeden konkrétní druh hostitele.
Jak ke splynutí několika druhů mohlo dojít? Pravděpodobně v důsledku změny prostředí, zejména úbytku a vertikálnímu posunu vlhkých horských lesů.
Zásadní roli tak zcela jistě sehrály přirozené změny klimatu. V úbytku lesů během posledních několika set let má ovšem prsty také člověk. Zřejmě bychom se tak neměli divit, pokud ke spojování druhů bude docházet čím dál častěji.
Zdroj: NL Block, SM Goodman, SJ Hackett, JM Bates & MJ Raherilalao (2015): Potential merger of ancient lineages in a passerine bird discovered based on evidence from host‐specific ectoparasites. Ecology and evolution, 5(17).