Doposud neurověda pracovala s modely, které toto paměťové „úložiště“ v lidském mozku přisuzovaly synapsím – spojením nervových buněk. Nová studie Kalifornské univerzity ale dosavadní poznatky staví na hlavu.

K výzkumu posloužili plži, kterým říkáme mořští zajíci. Sice zajíce moc nepřipomínají, ale neurověda je ráda používá ke svým výzkumům: konkrétně ti z rodu Aplysia mají v hlavičkách pouze 20 000 neuronů, což je počet, který bylo relativně snadné kompletně zmapovat.

Aplysia californica vypouští při podráždění inkoust, matoucí nepřítele | zdroj: wikipedia

Na plžích byly testovány účinky propranololu. Tento tzv. beta-blokátor, používaný na léčbu srdečních arytmií nebo migrén, byl nasazen také při odbourávání posttraumatických stresových poruch (v angl. PTSD).

Ty postihují především navrátilce z vojenských misí, ale nasazení propranololu se ukázalo jako účinné jen tehdy, když k němu došlo ihned po traumatickém zážitku. V dlouhodobě léčbě účinnost klesla na nulu.

zdroj: USMC

V případě mlžů vědci začali s jemnými elektrošoky, které si neurony mořských zajíců zapamatovaly. Tyto neurony pak byly přeneseny do petriho misek, kde došlo k chemickému vyvolání vzpomínky na elektrošok a okamžitému nasazení propranololu. Výsledek?

Na první pohled došlo ke kýženému potlačení vzpomínek, ale po dvou dnech si neurony opět pamatovaly vše, co „zažily“ ještě v mlží hlavičce. Což by naznačovalo, že vzpomínky byly ve skutečnosti uloženy přímo v jednotlivých nervových buňkách.

zdroj: wikipedia

Pokud bude nový poznatek potvrzen, změní nejenom náš pohled na vzpomínky jako takové, ale především otevře možnosti jak úspěšnějšímu zvládnutí PTSD, tak léčbě Alzheimerovy choroby a dalších nemocí, postihujících právě paměť.