Malá nepříjemnost pro plavce ale představuje zásadní výzvu pro mořské rostliny – k životu totiž jako všechny fotosyntetizující organismy potřebují dostatek slunečního záření. Výzkumný tým ale u pobřeží polárního souostroví Špicberk nedávno objevil mořské řasy, prosperující v hloubce okolo 166 metrů!

Pravda, nejedná se o světový rekord. Určité velmi specializované druhy červených řas – ruduch – mohou přežívat v hloubkách až okolo 200 až 300 metrů, o fotosyntetických bakteriích nemluvě.

Takové organismy jsou však velice jednoduché, zatímco špicberské řasy připomínají slušně rozrostlé chaluhové keříky. Dosahují velikosti okolo 30 až 90 centimetrů a hustě porůstají kameny narušující jinak velmi chudé a jednotvárné dno fjordu.

Výzkumníci tyto „keříky“ objevili při průzkumu fotografií tamního dna a tak se zatím můžeme jen dohadovat, jestli zástupci řas patří k nějakému již známému druhu, nebo jde o druh úplně nový.

Rozhodně se ale zdá, že jde buď o příslušníky červených řas, nebo řas hnědých – chaluh. Obě tyto skupiny si mimochodem vyvinuly svá mnohobuněčná rostlinná těla nezávisle na nám důvěrně známých zelených rostlinách.

Život na dně fjordu v každém případě není žádné peříčko. Řasami neustále zmítá silný proud, a tak musejí být pevně přichycené k podkladu. Ze stejného důvodu také voda samotná není kdovíjak čirá.

Výzkumníci odhadli, že do hloubky 166 metrů může v porovnání s povrchem proniknout jen 0,000000042 % slunečního záření! Navíc nesmíme zapomenout na polární noc.

Několik měsíců v roce musejí tyto řasy přežít v úplné nebo téměř úplné tmě. Bez pochyb tedy můžeme prohlásit, že se jedná o jedny z nejextrémnějších mnohobuněčných organismů na naší planetě.