Vědci si stanovili za cíl zmapovat oceánské koncentrace vzácných k životu nezbytných prvků v průběhu pozemské historie. Vzorky vody z dávno minulých eonů se samozřejmě nedochovaly. Naštěstí ale nalezneme horniny, které se v ní vytvářely a zachytily tak otisk hledaných prvků.

Zvlášť dobrým "záznamovým médiem" se ukázal pyrit – minerál známý jako "kočičí zlato", který můžeme vidět i na mnoha místech v Česku. V jeho krystalové mřížce se totiž velmi dobře zachytávají vzorky selenu, molybdenu, kadmia, thalia a dalších hledaných prvků.

Jiný výjimečně důležitý stavební prvek, fosfor, je lze zase nalézt v objemu zbývající horniny. Stačilo zapojit citlivé moderní metody, přenést výsledky do grafu a objevily se první zajímavé souvislosti.

Zvýšené koncentrace zmíněných prvků nápadně přesně seděly na většinu období rozvoje života, zatímco jejich nedostatek byl typický pro období poklesu či přímo hromadného vymírání. A důvod, proč je jich ve vodě někdy více a jindy méně? Pohyb kontinentů!

Výrazně více jich přichází v obdobích, kdy jsou kontinentální masy rozdrobené na menší plochy a postupně se za vzniku vysokých pohoří srážejí do jednoho velkého superkontinentu.

Vysoká pohoří, zvláště v tropickém pásu, rychle zvětrávají a vymyté živiny se dostávají do moře. Zvýšené množství živin pak svědčí rozvoji všech životních forem včetně řas, které produkují množství kyslíku.

Život se ovšem slepě žene k vlastní zkáze.

Nenávratně přijde doba, kdy jsou kontinenty spojené do jedné masy a postupně se rozpadají. Zvětrávání slábne a živin je méně, takže nedokážou uživit bohaté ekosystémy. Koncentrace kyslíku se snižuje a společenstva balancují na hraně přežití.

Kataklyzmatické katastrofy tak mohou být už jen posledním hřebíčkem do jejich rakve.