Dle dřívějších výzkumů se vědci domnívali, že vývojová větev současných psů se od vlků oddělila přibližně před 16 tisíci lety. Podle švédských výzkumníků však mohl vztah člověka a psa započít mnohem dříve: před 27 až 40 tisíci lety. Výsledky genomické analýzy tajmyrské vlčí kosti byly publikovány v časopise Current Biology.

Jejím původním majitelem byl tajmyrský vlk, jehož genom se už tehdy od vlčího lišil a vykazoval znaky samostatné větve. Radiokarbonová metoda datování určila stáří kosti na 35 tisíc let.

zdroj: Love Dalén

„Psi tedy mohli být domestikováni mnohem dříve, než se všeobecně věřilo,“ říká Love Dalén ze švédského přírodovědeckého muzea. „Další vysvětlení může být takové, že v určité době existovaly dvě populace vlků, u kterých došlo k rozdělení a jedna větev nakonec vedla k moderním vlkům.“ Jelikož by však druhá populace musela následně vyhynout, nepovažují vědci tuto teorii za pravděpodobnou.

Vedoucí výzkumu, harvardský genetik Pontus Skoglund, následně dodává, že tajmyrský vlk žil jen několik tisíc let poté, co z Evropy navždy vymizeli neandrtálci a místo nich se po celém kontinentu rozšířila větev moderního člověka. Získaná DNA také poukázala na neobvykle vysoký počet genů, které tajmyrský vlk sdílí s dnešními sibiřskými psy husky a grónskými tažnými psy.