Určitě už jste někdy na obloze zahlédli charakteristické „véčko“, ve kterém létají nejenom divoké husy. Mají k tomu jednoduchý důvod: je to velice praktické!

Pták na špici rozráží vzduch a ostatní jsou díky tomu stíněni od vzdušného proudění, které by je tlačilo dolů. Tím výhody nekončí – pomocí správně načasovaného záběru křídly se mohou ptáci v závěsu svézt na vztlaku, vířícím od špiček křídel vedoucího celé formace.

Jeho pozice je pochopitelně ta nejúnavnější a ptáci s tím umí pracovat. Jak bylo pozorováno u ibisů, ptáci na čele se pravidelně a férově střídají, aby si vzájemně pomohli doletět, kam je třeba.

zdroj: Dan Dzurisin

K výměnám pozic docházelo velmi často, což výzkumníci z Oxfordské univerzity přisuzují menší náročnosti takového procesu na ptákovu paměť: pokud se střídáte v krátkých intervalech, nepotřebujete v ní dlouze držet, komu z formace zrovna „dlužíte“.

Výše uvedené chování nazýváme reciproční altruismus, ale jeho prokázání v přírodě bývá velmi obtížné. Podle některých teorií se zrovna u ptáků projevuje také ve volání, kterým jedinec varuje další ptáky, i když tím zároveň prozrazuje svou pozici.

Zůstává ale otázkou, do jaké míry splňuje takové varování podmínky reciprocity (vzájemnosti) – u některých druhů se výzkum přiklání spíše k tomu, že své volání adresují spíš samotnému predátorovi, nebo varují zcela nezištně.