Seznamte se s 'chlupatou hlavou', která poodhaluje tajemství rané evoluce zvířat

- Příroda autor: Jan Toman

Neuplynul ani týden od zveřejnění objevu jednoho z našich nejdávnějších příbuzných a paleontologové publikovali na stránkách prestižního časopisu Nature další průlomový objev odhalující roušku tajemství nad ranou evolucí zvířat. Nalezené zkameněliny tentokrát nepatří do příbuzenstva našich bezprostředních předků. To ovšem neznamená, že by nebyly zajímavé. Právě naopak. Veskrze nečekaným směrem totiž mění naše představy o prvních měkkýších.

Tak to je ona - Calvapilosa kroegeri neboli "chlupatá hlava"

Tak to je ona - Calvapilosa kroegeri neboli "chlupatá hlava",zdroj: Nature

Měkkýši jsou fascinující živočišnou skupinou zahrnující jednak obrněné zástupce chroustnatek, přílipkovců, kelnatek, mlžů a plžů, kteří se běžně skrývají pod ochranou svých lastur a ulit, ale také úplně nechráněné nahožábré plže, červovce a hlavonožce.

Pokud se pustíme do úvah, jak mohl vypadat společný předek moderních měkkýšů, bez schránky se neobejdeme. Motiv schránky či alespoň nějakého ochranného pancíře se v jejich evoluci opakuje až moc často na to, aby to byla náhoda. Alespoň v redukované formě ji nalezneme i uvnitř řady jinak "měkkých" zástupců – každý někdy slyšel o sépiové kosti.

Měl ale nějakou ochranou schránku také společný předek všech dnešních měkkýšů? A jak vůbec mohl vypadat tento organismus obývající mořské dno v období kambria před dobrou půlmiliardou let? Na to pomohly odpovědět až nejnovější nálezy z afrického Maroka.

Zhruba centimetrová zkamenělina, kterou popsala skupina evropských a amerických vědců, na první pohled měkkýše moc nepřipomíná. Přesně jak naznačuje jméno Calvapilosa kroegeri, které by šlo do češtiny volně přeložit jako Kroegerova "chlupatá hlava", nejnápadnější je na jinak zploštělém slimákovitém tvoru krycí hlavový štítek a husté ochlupení.

Důkladná prohlídka ale leccos napoví. Protáhlé tělo pokryté tenkými "chlupy", plášťová dutina, krycí štítek v přední části těla i "brusné" ústní ústrojí s mnoha zoubky ne nepodobné třeba dnešním hlemýžďům jasně naznačují, že jde o organismus z příbuzenstva měkkýšů.

Společný předek

Podobnost s některými dřívějšími, ale daleko hůře zachovanými nálezy vědcům doslova otevřela oči. Nejen, že všechny podobné organismy mohli s větší spolehlivostí zařadit mezi měkkýše, ale navíc vyšlo najevo, že patrně představují jedny z nejranějších předků červovců a chroustnatek. Tyto skupiny sice nejsou tak známé jako plži, mlži a hlavonožci, některé jejich zástupce jste ale možná už u moře zahlédli.

Pravda, drobných červovců, kteří obývají mořské usazeniny, si hned tak nevšimnete. S chroustnatkami, které na první pohled připomínají důkladně přilepené svinky, se ale můžete setkat na skalách v příbojové zóně moří celého světa.

Krycí plát na hlavě calvapilosy zřejmě prošel bouřlivou evolucí. Jak naznačují modernější zkameněliny této linie měkkýšů, nejprve se rozdělil na dva, ale později až na osm krycích štítků, které mohly pokrýt celé tělo. Právě s takovým stavem se setkáváme u dnešních chroustnatek. Zato červovci později podle všeho krycí plát zcela ztratili.

Právě poznatek, že ztráta krunýře u červovců je až pozdní a odvozený znak, umožnil vrhnout světlo i na hypotetického předka všech měkkýšů.

Tradičně se totiž většina badatelů domnívala, že tento předek neměl žádnou schránku a musel vypadat jako červovec. Pokud ale červovci ztratili schránku až druhotně, předek měkkýšů musel vypadat spíše jako Calvapilosa kroegeri. Takřka jistě měl alespoň část těla krytou pevným krunýřem. Na jednu stranu se z něj vyvinuly chroustnatky se segmentovaným krunýřem, na druhou potom známější měkkýši s lasturami a ulitami.

Zdroj: Vinther J, Parry L, Briggs DE & Van Roy P (2017): Ancestral morphology of crown-group molluscs revealed by a new Ordovician stem aculiferan. Nature, online.

Tagy: evoluce paleontologie věda a poznání měkkýši

Zdroje: Vlastní