Teplokrevná, když se to hodí. Klíč k vítězství savců nad dinosaury má možná ježura

12. 5. 2016 – 18:20 | Příroda | Jan Toman | Diskuze:

Teplokrevná, když se to hodí. Klíč k vítězství savců nad dinosaury má možná ježura
Ježura australská | zdroj: Profimedia

Po "pádu dinosarů" přišli na scénu prakticky ze dne na den savci. Jak je možné, že přežili katastrofu, která dinosaury vyhubila? Klíč k této hádance možná ukrývají ježury. 

Před 65 miliony let takřka přes noc skončila "éra dinosaurů". I když někteří paleontologové spekulují, že měli vládci druhohor namále tak jako tak, jejich definitivní konec byl opravdu spektakulární.

Do oblasti na pomezí dnešního Mexického zálivu a poloostrova Yucatan dopadl několikakilometrový meteorit, což mělo za následek fyzickou destrukci okolí, obří vlny tsunami, globální sérii požárů, dlouhodobé zastínění slunce a z toho vyplývající drastické výkyvy podnebí připomínající nukleární zimu.

Když se po dlouhých měsících prostředí uklidnilo, na povrchu Země se nevynořili dinosauři, ale savci. Skončila křída, poslední období druhohor, a začaly třetihory, ve kterých mezi velkými obratlovci dominují savci a ptáci.

Nic není dál od pravdy než tvrzení, že savci v této době vznikli. Naopak, jejich kořeny sahají do hloubi druhohor. Během tohoto období však zastávali jen okrajové role nočních a stromových lovců.

Po hromadném vymírání na konci křídy savci expandovali do uvolněného území a rozrůznili se na mnoho různorodých skupin. Nejhlubší dělení savců jsou však nesrovnatelně dávnější. Ptakořitní, mezi které patří ptakopyskové nebo ježury, se od ostatních savců odvětvili před 170 miliony let. Vačnatci se potom od placentálních savců, mezi které patří i člověk, odvětvili jen o několik desítek milionů let později.

Teorií, proč při hromadném vymírání na konci křídy převládli právě savci, jsou desítky. Jejich hlavní body sahají od výhod plynoucích z malých rozměrů a podzemního způsobu života, přes teplokrevnost až po způsob obživy. Většina z těchto teorií je však povážlivě spekulativní a těžko může najít podporu jinde než ve zkamenělinách.

S tím se ovšem odmítla spokojit trojice australských biologů, která si spojila dohromady několik zajímavých vlastností ježur, jež byly zřejmě společné všem starobylým savcům.

Opravdu tito australští savci dokáží za krizových situací zpomalit metabolismus na minimum a vyžít jen s mizivým množstvím prostředků? A mohou tak dokonce v úkrytu přežít i ničivé požáry, jak se o nich traduje?

Obě tyto otázky pomohl výzkumníkům zodpovědět jednoduchý experiment. V oblasti Dryandra Woodland na jihozápadním cípu Austrálie odchytili deset ježur australských. Pět jedinců pocházelo z části buše, která měla brzy projít pravidelným vypalováním, zbytek z klidnějšího sousedství.

Na každou ježuru biologové připevnili teploměr a GPS lokátor a vypustili ji zpět do přírody. Dál už jen stačilo sledovat tělesnou teplotu, která dobře odráží rychlost metabolismu, a chování ježur před požárem, během něj a po jeho vyhasnutí.

Všechny sledované ježury měnily pravidelně během dne teplotu těla a potažmo intenzitu metabolismu. V noci jejich teplota klesala pod 27 °C udávaných jako hranice strnulosti, během dne stoupala i nad 30 °C. To ale nebylo žádným překvapením. Zoologové zkoumající ježury vědí, že tito savci mohou za nepříhodných podmínek, například v noci nebo v chladnějším a sušším období, přejít do stavu strnulosti a těžké časy přečkat podobně jako medvědi zimu.

Daleko zajímavější byla ovšem reakce ježur na požár. Čtyři z pěti ježur ve vypalované oblasti přežily, dvě z nich přímo v epicentru požáru. Tito jedinci zůstali, na rozdíl od pětice obývající nevypálenou oblast, ve stavu strnulosti ještě několik dalších dní. Mnoho dní po následném probuzení navíc vykazovaly nižší teplotu a aktivitu.

S největší pravděpodobností se přizpůsobily stavu, kdy je původní areál ježury zničený, potravní zdroje jsou pryč a ona musí šetřit energií. Kromě toho vykazovali jedinci, kteří přečkali požár, daleko větší variabilitu v denní aktivitě a ztuhlosti než jejich sousedé z nenarušené oblasti.

Ježury se očividně po kritické události přepnuly do daleko volnějšího energetického režimu s cílem co nejlépe využít to málo ze zbývajících zdrojů. Žádná ze sledovaných ježur ale kupodivu nevyrazila hledat jiný, vhodnější areál. Nepříznivé podmínky ježury raději přečkávají. 

Pokud oplývali schopností operativně měnit intenzitu metabolismu i savci z přelomu druhohor a třetihor, mohla jim tato vlastnost poskytnout klíčovou výhodu oproti daleko méně flexibilním dinosaurům.

Zdroj: J Nowack, CE Cooper & F Geiser (2016): Cool echidnas survive the fire. Proceedings of the Royal Society of London B: Biological Sciences, 283(1828).

Zdroje:
Vlastní

Nejnovější články