V následujících dnech a týdnech musely být z okolí zničeného reaktoru chrlícího radioaktivní spad evakuovány stovky tisíc lidí.

Zamořená oblast na hranicích Ukrajiny a Běloruska o rozloze více než šesti tisíc kilometrů čtverečních byla ponechána přírodě. A lidské představivosti. V ní se okolí Černobylu změnilo na neobyvatelnou pustinu či drsnou divočinu, ve které není nouze o dvouhlavé srny a metrové žížaly.

Pravda je ovšem daleko prozaičtější a svým způsobem i smutnější – divokým zvířatům se v černobylské zóně daří jako nikdy předtím. Lidé jsou pro přírodu očividně daleko větší zátěží než radioaktivita.

Mezinárodní tým biologů nedávno poreferoval o prvních výsledcích dlouhodobého průzkumu velkých savců v černobylské zóně. Předem – žádní mutanti tam opravdu nejsou. To však potvrdila už první pozorování.

Daleko překvapivější ovšem je, že se nezdá, že by se radioaktivita jakkoli podepisovala na počtu jedinců a jejich zvycích.

Výzkumníci si nejprve natáhli kožichy, vyrazili do terénu a začali počítat hustotu sněžných stop v různých oblastech zóny. Své výsledky následně porovnali se srovnatelnými oblastmi v Rusku a Bělorusku.

Na rozdíl od některých dřívějších studií se v delším časovém měřítku neprokázalo, že by se zvířata některým oblastem vyhýbala.

Nepodepisuje se ale "vražedné" záření na jejich populační hustotě? Právě naopak! Losů, jelenů, divokých prasat, rysů nebo lišek bychom zde nalezli podobné množství jako v přírodních parcích přilehlých oblastí.

Černobylská srnka zachycená takzvanou fotopastí | zdroj: Sergej Gaščak

Třeba vlků se ale ve stínu Černobylu prohání téměř sedmkrát víc. Nepotvrdil se ani předpoklad, že radiace zabíjí místní savce až se zpožděním.

Počty zvířat ve sledovaném období nijak soustavně neklesaly. Příroda se pouze vrátila do své přirozené rovnováhy.

'Černobylský' los | zdroj: Sergej Gaščak

Více snímků z černobylských fotopastí najdete ZDE. 

zdroj: YouTube