AI na stopě Epsteina: Jak konspirační teoretici zabalili předsudky do dat a prodali je jako vědu

Když americké ministerstvo spravedlnosti v průběhu roku 2025 a 2026 postupně zveřejňovalo Epsteinovy spisy, bylo zřejmé, že ruční projití milionů stran dokumentů přesahuje kapacitu kohokoliv. A tak – dříve než tradiční mediální domy stihly sestavit redakční týmy – vznikly na internetu AI platformy slibující totéž: rychlý, přehledný, „datově podložený" průchod archivem. Problém? Jejich architekti přistupovali k souborům se hotovými závěry. AI pak sloužila nikoli jako nestranný nástroj, ale jako legitimizační obal pro předem připravená obvinění.

Platforma jako past: případ WEBB

Jednou z nejpropracovanějších platforem tohoto druhu je WEBB – pojmenovaná po novináři Garym Webbovi, který reportoval o údajné roli CIA v drogovém obchodu. WEBB slibuje „dokumentovou inteligenci" – AI systém, který automaticky konvertuje, opticky rozpoznává a indexuje obsah Epsteinových souborů, letových záznamů, soudních dokumentů a výpovědí a přeměňuje je na „strukturovanou, prohledávatelnou zpravodajskou databázi". Vizuální rozhraní pracuje se záměrně budovanou estetikou investigativního žurnalismu: červené nitě animované pohybem myši navozují iluzi odkrývání skryté sítě.

Jak podotýká Matthew N. Hannah, profesor rétoriky, politiky a kultury na University of Wisconsin-Madison a odborník na online konspiracismus, nejde o náhodu. Taková rozhraní záměrně napodobují neutrální výzkumné nástroje – ale jsou navržena konspiračními teoretiky tak, aby konspirační myšlení podněcovala a zesilovala. Hannah pro tento fenomén zavedl pojem „platformový konspiracismus": stav, kdy samotná platforma – nikoli pouze obsah, který na ní uživatelé sdílejí – funguje jako aktivní nástroj konspirační mobilizace.

Post hoc ergo propter hoc: logická chyba v algoritmickém kabátě

Konspirační teorie kolem Epsteinova případu trpí klasickou logickou vadou s latinským označením post hoc ergo propter hoc: protože událost A nastala před událostí B, musela A způsobit B. QAnon v roce 2017 tvrdil, že existuje tajné spojenectví satanistických pedofilů obchodujících s dětmi – a když se Epsteinovy zločiny o dva roky později ukázaly jako reálné, konzpirátoři toto fakticitu využili jako „zpětný důkaz" svých fantazií. Přitom platí pravý opak: skutečné zločiny Jeffrey Epsteina byly dostatečně reálné, závažné a dobře zdokumentované, aby nepotřebovaly propojení s kanibalismem, satanismem nebo projektem MK Ultra – tedy tématy, která někteří provozovatelé AI platforem aktivně přimíchávají do analýzy Epsteinových souborů.

AI v tomto kontextu nefunguje jako filtr nesmyslů. Funguje jako neunavitelný asistent schopný prohledat tři miliony dokumentů a vylovit z nich přesně ta spojení, která hledáte. Velké jazykové modely jsou trénovány na vzorcích v datech – jsou přirozeně dobré v nalézání podobností, korelací a strukturálních paralel. To je cenná vlastnost při vědecké analýze. V rukou uživatele, který dopředu ví, co chce najít, se ale mění v nástroj selektivní konfirmace.

Apofenie v průmyslovém měřítku

Hannah ve svém výzkumu konspirativních vizualizací z roku 2021 publikovaném v Social Media + Society upozornil, že QAnon pracuje se skluzem mezi reálnými daty a jejich konspirační interpretací. Jak s rostoucím objemem dat roste pravděpodobnost nalezení zdánlivých spojení – jev nazývaný apofenie, tedy tendence vnímat smysluplné vzory v náhodném šumu – exponenciálně roste i konspiracistická produktivita. AI platformy tento mechanismus nezdravě posilují: propustnost a rychlost zpracování jsou enormní, ale kritické filtrování věrohodnosti zdrojů nebo kontextuální ověřování zůstávají na uživateli – nebo zcela chybí.

Výzkumníci z University of Wollongong v materiálu o mocenských a úskalích online „slídilů" pracujících s Epsteinovými dokumenty upozorňují na fenomén narrative lock-in: jakmile určité vysvětlení získá na internetu hybnost, pozdější opravy a upřesnění se šíří podstatně hůř než původní tvrzení. AI platformy tento problém zesilují: chyby generované automatickým zpracováním mohou být nesrozumitelné a těžko identifikovatelné – zvlášť když platforma záměrně nevysvětluje, jak k závěrům dospěla.

Podcast bez dechu: AI žurnalistika jako výkonnostní umění

Souběžně s platformami jako WEBB se prosadil jiný formát: AI podcast. Série The Epstein Files, spuštěná v únoru 2026 datovým podnikatelem Adamem Levym, zpracovává přes tři miliony dokumentů do denně aktualizovaných epizod vedených dvěma AI generovanými hlasy. Do konce dubna 2026 si ji stáhlo přes dva miliony posluchačů. Série se prezentuje jako „první nativně AI investigativní dokumentární pořad" a slibuje „forenzní audit" veřejných záznamů.

Kathryn McDonald, akademická pracovnice v oblasti audio produkce z Bournemouth University, ve své analýze publikované v The Conversation upozorňuje na zásadní problém: konverzační struktura naznačuje více perspektiv, tón implikuje neutralitu, tempo evokuje péči. Nic z toho ale nezaručuje, že materiál byl kriticky zhodnocen. Rozhodnutí o tom, co je relevantní, co věrohodné a co by mělo být vynecháno, zůstává lidským úkolem – a v The Epstein Files není žádný identifikovatelný lidský redaktor, který by tato rozhodnutí přijímal. McDonald uzavírá s postřehem, který dobře ilustruje rozdíl mezi lidskou a strojovou produkcí: poslouchejte pozorně a zjistíte, že nikdo z mluvčích nikdy nenabere dech. Nikdo tam není.

Kdy je objem dat nepřítelem pravdy

Zpráva, kterou příběh AI a Epsteinových souborů nese, přesahuje jeden případ. Je to varování pro informační ekosystém obecně. Dostupnost pokročilých AI nástrojů schopných zpracovávat miliony dokumentů demokratizuje přístup k informacím – ale nesnižuje nároky na epistemickou disciplínu. Naopak. Čím rychlejší a objemnější je zpracování, tím důležitější je lidský redakční úsudek na vstupu i výstupu.

Hannah v analýze pro The Conversation uvádí, že platformové konspiracisty čeká ochotné publikum – miliony Američanů mají legitimní zájem vědět, co Epsteinovy dokumenty obsahují. Tato poptávka je pochopitelná. Epsteinovy zločiny byly reálné, jeho síť skutečně sahala hluboko do elit, a nedůvěra v instituce, které selhaly při jeho trestním stíhání, je oprávněná. Právě proto je zákeřné, že AI platformy navržené k zesilování konspiracismu tuto legitimní zvědavost paraziticky přebírají a přetvářejí ve věrohodně vypadající dezinformaci.

Objemná databáze s AI rozhraním a červenými nitěmi neprodukuje pravdu. Produkuje strukturu. A v rukou uživatele, který strukturu hledá proto, aby potvrdil to, co věřil ještě před prvním kliknutím, je každý dokument důkazem – ať říká cokoliv.