Americká obdoba Nobelovy ceny letos patří objevitelům spánkové látky orexin a Michaelu J. Foxovi

Albert Lasker Award za základní lékařský výzkum letos podle webu nadace putuje k Emmanuelu Mignotovi ze Stanfordovy univerzity a Masašimu Janagisawovi z Univerzity v Cukubě za identifikaci orexinu, mozkového peptidu udržujícího bdělost, a za objev, že jeho nedostatek způsobuje nekontrolované upadání do spánku typické pro narkolepsii.

Oba vědci k objevu došli naprosto odlišnou cestou. Janagisawa podle svých slov pro Live Science řekl, že se spánkem vůbec nepočítali, šlo prý o jakousi biochemickou rybářskou výpravu. Zajímaly ho receptory na povrchu buněk zvané receptory spřažené s G proteinem, u kterých zůstávalo neznámé, jaké látky je vlastně aktivují. Jeho tým lovil tyto spouštěcí látky přímo v mozkové tkáni krys, izoloval z ní peptidy a postupně je testoval na jednotlivých receptorech. Podle jeho vlastních slov měli na pátém nebo šestém receptoru štěstí a narazili na shodu.

Vzniklé peptidy pocházely z části mozku zvané hypotalamus, tradičně spojované s regulací příjmu potravy, a proto je vědci pojmenovali orexiny podle řeckého slova pro chuť k jídlu. Ukázalo se ale, že jejich hlavní úlohou není řízení chuti, ale naopak udržování bdělosti. Myši bez funkčního genu pro orexin se podle výzkumníků náhle skácely a na minutu či dvě zůstaly nehybné, přičemž jejich mozek v tu chvíli vstupoval rovnou do REM spánku, tedy do jevu pozorovaného i u lidí s narkolepsií provázenou kataplexií.

Souběžně se stejným tématem zabýval i Mignot, který zjišťoval, že nedostatek orexinu stojí i za formou narkolepsie u psů, a později tento mechanismus zkoumal přímo u lidí trpících tímto onemocněním. Janagisawa souhlas obou nezávislých linií výzkumu popsal jako náhle velmi přesvědčivý příběh, protože do té doby se spánek zkoumal hlavně poškozováním konkrétních částí mozku pokusných zvířat, bez jakéhokoli molekulárního nebo genetického vysvětlení.

Praktický dopad objevu je dnes hmatatelný ve dvou nových třídách léků. Léky blokující orexinové receptory pomáhají lidem s nespavostí tím, že tlumí bdělost, zatímco léky naopak tyto receptory aktivující léčí narkolepsii posílením bdělosti. Podle japonského deníku Japan Times byl první lék z této druhé skupiny, oveporexton od firmy Takeda, schválen americkým úřadem FDA teprve minulý měsíc.

Klinickou cenu Lasker-DeBakey letos podle Live Science získali tři vědci spojení s japonskou farmaceutickou firmou Chugai, konkrétně Kunihiro Hattori, Takehisa Kitazawa a Tomoyuki Igawa, za vytvoření protilátky proti hemofilii A, těžké krvácivé poruše způsobené nedostatkem srážecího faktoru VIII. Jejich protilátka, nazvaná emicizumab a prodávaná pod značkou Hemlibra, nahrazuje chybějící funkci tím, že spojuje dva jiné srážecí faktory, IX a X, a tím obnovuje normální proces srážení krve. Hattori s myšlenkou přišel už v roce 2000, lék pak dostal schválení americké FDA v roce 2017 a od té doby ho schválilo přes sto dalších zemí, přičemž protilátku podle organizátorů ceny dosud dostalo přes třicet tisíc pacientů.

Třetí, veřejnou cenu Lasker-Bloomberg letos podle Live Science získal herec Michael J. Fox, zakladatel nadace pojmenované po sobě, věnované výzkumu Parkinsonovy choroby. Fox začal pociťovat první příznaky časné formy nemoci už v roce 1990 ve věku devětadvaceti let, veřejně diagnózu oznámil v roce 1998, a poté, co zjistil, že oboru chybí dostatečné financování, založil v roce 2000 vlastní nadaci, která od té doby na výzkum Parkinsonovy choroby přispěla víc než třemi miliardami dolarů. Ve svém prohlášení Fox uvedl, že cíl nadace byl od začátku jednoduchý, ale ambiciózní, totiž vyléčit Parkinsonovu chorobu, a že ocenění přijímá jménem všech, kdo s touto nemocí žijí.