Australský program za 368 miliard dolarů čelí otázce, jestli ponorky vůbec ještě dokážou zůstat skryté

Dnešní magnetometry pro detekci magnetické anomálie dokážou zachytit feromagnetický trup ponorky podle analýzy Australského strategického institutu ASPI na maximální vzdálenost jen několika set metrů, a strach z takzvaných průhledných oceánů, tedy z technologie, která by tuto vzdálenost dramaticky prodloužila a ohrozila schopnost ponorek s balistickými raketami zůstat skryté, není nový. Podle stejného zdroje se podobné obavy objevovaly už v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století a dodnes se plně nenaplnily kvůli technickým omezením.

Přímo s pojmem průhledný oceán a s australským kontextem pracuje i konkrétní analýza spojená s programem AUKUS. Podle pozdější zprávy ASPI dospěl rozsáhlý výzkumný projekt Australské národní univerzity k závěru, že ponorky včetně jaderných budou díky pokroku ve vědě a technologii detekovatelné bez ohledu na další zlepšování jejich vlastní nenápadnosti, přičemž jako pravděpodobné období pro nástup tohoto stavu autoři označili až desetiletí 2050. Právě tento závěr vrhá stín na australský program jaderných ponorek, jehož celková cena podle analýzy jihočínského deníku SCMP dosahuje až 368 miliard australských dolarů, tedy zhruba 245 miliard amerických dolarů, rozložených na příštích třicet let.

Technologie, o kterou se celá debata opírá, přitom skutečně existuje a rychle se rozvíjí. Kvantové magnetometry, ať už atomové nebo supravodivé, dokážou měřit magnetické pole s citlivostí, jaké klasické přístroje nedosahují, a stejný typ technologie letos v září úspěšně navedl americké vojenské letadlo z oblasti Puget Sound na jižní Aljašku a zpět bez jediného využití GPS signálu, jak Pentagon oznámil na začátku měsíce.

Přesně tady ale vstupuje do hry fyzikální realita, kterou virální tvrzení o konci skrytých ponorek obvykle přehlížejí. Podle bakalářské práce Liama Coye z Massachusettského technologického institutu, vedené profesorem R. Scottem Kempem z katedry jaderné vědy a inženýrství, klesá magnetická anomálie spojená s ponorkou s inverzní třetí mocninou vzdálenosti, takže desetinásobné snížení minimálního detekovatelného pole zvýší dosah detekce jen o něco víc než dvojnásobně. Vzhledem k obrovské rozloze oceánu, kterou je potřeba prohledat, aby se ponorka vůbec našla, by podle práce muselo zlepšení dosahu být mnohem výraznější, než jaké kvantové senzory reálně nabízejí, aby mělo skutečný strategický dopad. Autor navíc upozorňuje, že samotná citlivost senzoru není jediným omezením, rozlišit skutečný cíl od environmentálního šumu představuje samostatný a stále nevyřešený problém zpracování signálu.

Podobně opatrně formuluje závěr i analýza publikovaná na platformě 9dashline, podle které je důležité nepřehánět zranitelnost ponorek, protože se obavy z průhledných oceánů kvůli technickým omezením dosud nenaplnily a Spojené státy si i dnes udržují náskok v protipodmořském boji díky vlastnímu ztišování ponorek a extrémně citlivým akustickým senzorům. Kvantové senzorové technologie jsou podle stejného zdroje zatím příliš nové a nezralé na to, aby se dala s jistotou předpovídat jejich budoucí účinnost.

Ani autoři píšící o kvantovém snímání nepopírají, že se něco reálně mění, jen odmítají zjednodušené tvrzení o úplně průhledném oceánu. Podle přehledu publikovaného na platformě Medium pod názvem Quantum Sundays kvantové senzory oceány zcela průhlednými neučiní, protože tomu brání trvalý fyzikální pokles magnetického i gravitačního signálu se vzdáleností, ale reálně zmenší bezpečný manévrovací prostor pro ponorky s balistickými raketami právě v mělkých vodách, úzkých průlivech a blízko domovských přístavů, kde levné sítě senzorů dokážou vodu doslova zaplavit.

Čína přitom podle dostupných informací už reportovala letecké soustavy kvantových magnetometrů vyvinuté přesně za tímto účelem, což ukazuje, že závod ve vývoji podobných senzorů skutečně probíhá, jen jeho výsledek zatím zdaleka není tak jednoznačný, jak by naznačovalo tvrzení o konci strategického odstrašení. Otázka, kdo dřív vylepší svou vlastní technologii, tedy zůstává otevřená, odpověď na ni ale bude podle fyziky i historie podobných obav pravděpodobně mnohem postupnější a méně dramatická, než jak zní nejhlasitější varování.