Auto jako špión: nizozemská tajná služba doporučuje nechat důvěrné hovory mimo vůz

Zavřené dveře, zatažená okna, nikdo nablízku. Pro mnoho manažerů a úředníků je auto posledním místem, kde si mohou v klidu zatelefonovat nebo probrat citlivou věc s kolegou. Nizozemská tajná služba AIVD teď varuje, že tahle představa soukromí je mylná. Moderní auto podle ní může poslouchat, dívat se a svá pozorování posílat dál.

Auto jako možný špión

AIVD, nizozemská Všeobecná zpravodajská a bezpečnostní služba, zveřejnila ve středu 30. září dokument s výmluvným názvem Moderní auto jako možný špión. Upozorňuje v něm, že vozidla jsou stále chytřejší. Mají čím dál víc digitálních systémů, které sbírají data a připojují se k internetu. Přinášejí pohodlí, ale zároveň otevírají dveře špionáži. Dokument je krátký, má jen tři strany. Služba ho pojala jako vysvětlující materiál s konkrétními radami, nikoli jako technickou zprávu.

„Různé strany, včetně státních aktérů, mohou mít o tato data zájem a mohou k nim také získat přístup,“ uvádí služba ve své tiskové zprávě. Auta podle ní shromažďují údaje o lidech uvnitř, o samotném vozidle i o předmětech a osobách v jeho okolí.

Mikrofon, který lze zapnout zvenčí

Nejvíc pozornosti vzbudila pasáž o mikrofonech. Dnešní auta je mají kvůli hlasovému ovládání, telefonování přes hlasitý odposlech nebo automatickému tísňovému volání při nehodě. Podle AIVD je lze z technického hlediska zapnout i z vnějšku vozidla. „Mikrofony instalované pro hlasové ovládání a tísňová volání lze technicky vzato zapnout mimo vozidlo,“ cituje dokument server Brussels Signal.

Služba proto doporučuje, aby lidé, kteří pracují s citlivými informacemi, nepovažovali připojené auto za soukromý prostor. Důvěrné rozhovory by neměli vést ve voze ani v jeho bezprostřední blízkosti.

Data nemusí nikdo krást, stačí o ně požádat

Druhé riziko je méně nápadné, ale možná závažnější. Data z aut nezůstávají jen ve vozidle. Putují přes internet do online systémů výrobců a dalších firem. Podle AIVD mohou některé státy o tato data výrobce a další společnosti jednoduše požádat, případně si je získat hackerským útokem. Řidič přitom nad sběrem dat nemá skutečnou kontrolu, protože probíhá automaticky.

Nizozemská služba výslovně nejmenuje žádnou zemi ani značku. Kontext je ale zřejmý. Spojené státy loni dokončily pravidla, která postupně zakazují prodej připojených aut a jejich softwaru i hardwaru s vazbou na Čínu nebo Rusko. Americké ministerstvo obchodu je zdůvodnilo tím, že firmy z těchto zemí mohou být donuceny sdílet data nebo umožnit vzdálený přístup k vozidlům. Zákaz softwaru se týká aut od modelového roku 2027, zákaz hardwaru od modelového roku 2030.

Podobně uvažuje i Austrálie. Tamní kontrarozvědka ASIO v květnu podle serveru Drive varovala státní úředníky, aby v připojených autech neprobírali citlivé nebo utajované informace. Takové rozhovory by podle zástupkyně generálního ředitele ASIO měly probíhat jen na místech k tomu určených. Debatu přiživilo zjištění, že přes 30 procent služebních vozů, ze kterých si australští poslanci mohou vybírat, tvoří čínské elektromobily. Podle serveru Brussels Signal navíc některá německá vojenská zařízení z bezpečnostních důvodů omezují vjezd čínských značek.

Co služba radí

AIVD nabízí konkrétní doporučení, jak riziko omezit. Týkají se hlavně spojení mezi telefonem a autem, protože právě tudy mohou data odcházet.

Služba radí nepoužívat bezdrátové nabíjení telefonu v autě. Doporučuje také nepárovat telefon s vozem přes Bluetooth ani Wi-Fi. Kdo chce telefon nabíjet kabelem, měl by použít takzvaný USB blokátor dat. Jde o malý adaptér, který propustí jen elektrický proud, ale přenos dat mezi telefonem a autem zablokuje. Důvod je prostý. Při spárování si mnohá auta z telefonu stahují seznam kontaktů, historii hovorů a někdy i textové zprávy. Tyto údaje pak mohou zůstat uložené v palubním systému dlouho poté, co majitel z vozu vystoupí. Známým problémem jsou například půjčená nebo služební auta, v jejichž paměti zůstávají data předchozích řidičů. Kdo telefon s autem vůbec nepropojí, tomuto riziku se vyhne.

Poslední rada se týká kamer. Moderní auta mají kamery namířené ven, které pomáhají s parkováním, hlídáním jízdního pruhu nebo nouzovým bržděním. Zaznamenávají ale i okolí. AIVD proto doporučuje nejezdit autem s vnější kamerou na citlivá místa, například do blízkosti vojenských nebo vládních objektů.

Pro koho varování platí

Doporučení nejsou určena každému řidiči. Míří na lidi, jejichž pohyb a komunikace mohou zajímat cizí zpravodajské služby, tedy na ministry, státní úředníky, manažery firem a další osoby s přístupem k citlivým informacím. Běžný člověk, který jede autem na nákup, se nejspíš nemusí obávat, že ho sleduje cizí mocnost.

To ale neznamená, že by se ho sběr dat netýkal vůbec. Nadace Mozilla v roce 2023 prověřila zásady ochrany soukromí 25 automobilových značek a neobstála ani jedna. Auta podle ní přes senzory, kamery, mikrofony a propojené aplikace sbírají nejrůznější osobní údaje a výrobci je sdílejí nebo prodávají dalším firmám. Žádná ze značek nedokázala potvrdit, že všechna osobní data uložená ve voze šifruje. Nejlépe z hodnocení vyšel Renault, na který se vztahují přísná evropská pravidla na ochranu osobních údajů.

Pohodlí, nebo soukromí

Varování nizozemské služby ukazuje, jak se změnila povaha automobilu. Ještě před dvaceti lety šlo o stroj z plechu a motoru. Dnes je to spíš počítač na kolech, který je neustále online, zná polohu svého majitele, poslouchá jeho hlas a vidí okolí. Spojenecké zpravodajské služby podle serveru Brussels Signal už dříve označily nová auta za „mikrofon na kolech“.

Většina těchto funkcí vznikla s dobrým úmyslem. Tísňové volání může po nehodě zachránit život, kamery předcházejí srážkám a hlasové ovládání pomáhá řidiči nedívat se na displej. Stejná technika ale může posloužit i jinému účelu, než pro jaký byla navržena. Pro ty, kdo nesou odpovědnost za citlivé informace, platí jednoduché pravidlo: důležité rozhovory patří do místnosti, ne do auta.