Babička u sporáku místo radiátoru: čínské pasivní domy topí vařením víc, než projektanti čekali

Venku mrzne, v bytě je 23 stupňů a radiátory nikdo nezapnul. V létě se v něm zase obejdou bez klimatizace. Tak popisuje své bydlení paní Š’ z čínského města Kao-pej-tien, zhruba sto kilometrů jižně od Pekingu. Žije v jednom z největších sídlišť pasivních domů na světě. Vědci navíc zjistili, že v čínských pasivních domech pomáhá topit obyčejné vaření, a to víc, než projektanti čekali.

Byt, který si drží teplotu sám

Pasivní dům je budova natolik dobře izolovaná a utěsněná, že k udržení příjemné teploty potřebuje jen zlomek energie běžné stavby. Koncept vznikl v Německu. První takové řadové domy postavil fyzik Wolfgang Feist v Darmstadtu na začátku devadesátých let. Podle standardu pasivního domu nesmí roční spotřeba tepla na vytápění překročit 15 kilowatthodin na metr čtvereční. Budova musí být téměř dokonale vzduchotěsná a čerstvý vzduch do ní přivádí větrání s rekuperací, které ohřívá přiváděný vzduch teplem toho odcházejícího.

Kao-pej-tien z této technologie udělal svou specialitu. Místní firma Orient Sundar, čínsky Ao-žun-šun-ta, začínala podle vlastních údajů v roce 1988 jako malá rodinná dílna na okna a dveře. Postupně se podle firmy rozrostla ve výrobce celých systémů pro úsporné budovy a léta spolupracuje s německým Institutem pasivního domu v Darmstadtu. Ve městě postavila čtvrť nazvanou Železniční město, inspirovanou známou čtvrtí pasivních domů Bahnstadt v německém Heidelbergu.

Podle organizátorů mezinárodní konference o pasivních domech má Železniční město nakonec nabídnout zhruba milion metrů čtverečních obytné plochy a stát se největším energeticky úsporným sídlištěm na světě. Právě v Kao-pej-tienu se tato konference v říjnu 2019 poprvé v historii konala mimo Evropu. „Právě v Číně se dnes staví nejvíc,“ zdůvodnil tehdy výběr místa Wolfgang Feist.

Firma se mezitím nesoustředí jen na sídliště. Každoročně ve městě spolupořádá veletrh zelené a chytré výstavby, který podle organizátorů přitahuje desítky tisíc návštěvníků z více než padesáti zemí, včetně řady německých firem. Na posledním ročníku představila prefabrikované nízkoenergetické moduly, které nazývá vesmírnými domy. Podle firmy nejde o studie, ale o hotové výrobky, které už prodává v Číně a chce s nimi prorazit i na dalších trzích. Nezávislá data o jejich provozu ale zatím k dispozici nejsou.

Dva tisíce jüanů ročně navíc v peněžence

Paní Š’ podle zprávy deníku Pao-ting Wan-pao, kterou převzal server Tencent, uvedla, že její byt se celý rok drží kolem 23 stupňů. V zimě nemusí topit, v létě zapínat klimatizaci. Na nákladech za vytápění tak podle svých slov ušetří zhruba dva tisíce jüanů ročně, tedy asi šest tisíc korun. Kao-pej-tien se podle stejného článku chce profilovat jako mezinárodní centrum zelené výstavby. Na podzim 2023 v něm působilo 139 firem zaměřených na pasivní a nízkoenergetické budovy.

Babiččina kuchyně jako topení

Nejzajímavější zjištění ale nepřinesl reklamní prospekt, nýbrž dlouhodobé měření. Tým vědců, mezi nimiž byl i sám Wolfgang Feist, sledoval celou zimu pasivní obytný dům v Čching-tao, přímořském městě na severu Číny. Nejde tedy o Železniční město, ale o jiný projekt. Výsledky vyšly v roce 2023 v odborném časopise Indoor and Built Environment.

Vědci zjistili, že domácnosti produkovaly víc vnitřního tepla, než s jakým počítal návrh budovy. Měřili 2,9 wattu na metr čtvereční, zatímco projektanti předpokládali 2,1 wattu. To je zhruba o 38 procent víc. Vysvětlení podle autorů leží v čínském způsobu života. Většina čínských rodin žije společně se staršími příbuznými a vaří třikrát denně. Teplo ze sporáků a nejspíš i z přítomnosti více lidí v bytě pak pomáhá vytápět.

Pasivní dům přitom s vnitřními zdroji tepla od začátku počítá. Lidé, spotřebiče a slunce, které svítí okny, dodávají velkou část potřebné energie. V Číně se tak ukázalo, že evropské předpoklady o tom, kolik tepla domácnost vyprodukuje, neplatí všude. Projektanti je musí přizpůsobit místním zvyklostem.

Ani pasivní dům není bez topení

Studie z Čching-tao zároveň ukazuje, že realita je složitější než slib „žádného topení“. Spotřeba tepla na vytápění dosáhla v první zimě zhruba 28 kilowatthodin na metr čtvereční, a to při obsazenosti bytů jen 47 procent. Po přepočtu na plně obsazenou budovu vyšla 21,3 kilowatthodiny. To je stále víc než cílových 15 kilowatthodin. Autoři to přičítají právě neúplnému obsazení domu a vlhkosti, která v novostavbě ještě nestihla vyschnout.

I tak jde o výrazný úspěch. Pasivní dům spotřeboval na vytápění jen 13,7 procenta energie, kterou potřebují běžné čínské „zelené“ budovy. Úspora tak činila přes 86 procent. Obyvatelé měli v bytech v průměru 21,9 stupně a vlhkost kolem 37 procent.

I standard pasivního domu přitom s malým topením počítá. Podle jeho popisu pasivní domy obvykle stále potřebují zdroj tepla, jen výrazně menší. Často stačí ohřívat vzduch, který přivádí větrání. Výrok o bytě, který se nikdy nemusí vytápět, je proto třeba brát s rezervou.

Proč na budovách záleží

Za zájmem o pasivní domy stojí jednoduchý počet. Budovy a jejich výstavba se podle Programu OSN pro životní prostředí v roce 2022 podílely na 37 procentech celosvětových emisí oxidu uhličitého z provozní energie a průmyslových procesů. Spotřebovaly také přes třetinu veškeré energie na světě. Mezivládní panel pro změnu klimatu podle časopisu Passive House Plus odhaduje, že emise z budov by se do roku 2050 mohly snížit o 61 procent. Klíčem je skromnější využívání prostoru, vyšší účinnost a obnovitelné zdroje.

Čína je pro to rozhodující hráč. Staví se v ní víc než kdekoli jinde a každý dům, který dnes vznikne, bude spotřebovávat energii desítky let. Pokud se podaří pasivní standard zavést ve velkém měřítku, může to mít na globální emise znatelný dopad.

Kao-pej-tien ukazuje, že to jde. Zároveň ale připomíná, že ani nejlepší technologie nefunguje všude stejně. To, co se osvědčilo v Darmstadtu, musí v Číně počítat s rodinou, ve které babička vaří tři teplá jídla denně.