Tento poznatek, ke kterému dospěl vědecký tým Minnesotské univerzity, je pozoruhodný. A je jasné proč.

Žijeme v době plastové. Plasty jsou téměř všude, jen zlomek z nich se přitom recykluje, většina ho končí na skládkách, v přírodě, řekách, mořích, oceánech. Tam mohou plasty přetrvávat desítky až tisíce let.

Užiteční mikrobi

Výzkumníci v Minnesotě zkoumali novou možnost, jak rozklad plastů výrazně urychlit. Inspiraci hledali v přírodě, v kravském žaludku.

Žaludek krávy je důmyslné zařízení. Jsou to vlastně čtyři žaludky. Tři z nich – bachor, čepec a kniha fungují jako předžaludky.

V bachoru se na potravu vrhají mikrobi a rozkládají ji, aby pro krávu byla stravitelná. Poté se potrava vrací do tlamy krávy, která ji důkladně rozžvýká a spolkne podruhé. To se opakuje. Čepec potom zachycuje těžké a nestravitelné předměty.

V knize se potrava mechanicky rozmělní a přesune se do hlavního žaludku – slezu. Tam trávicí šťávy potravu rozloží na látky, které se ze střev vstřebají do krevního oběhu.

Vědce pochopitelně nejvíc zajímal kravský bachor, přesněji mikrobi, které v něm žijí. Tyto mikroorganismy dokážou rozložit pro krávy nestravitelné rostlinné polyestery – kutiny, tvořící voskovité vnější vrstvy stěn rostlinných buněk. (Kutiny se dají hojně najít i ve slupkách rajčat a jablek.)

„Když houby nebo bakterie chtějí proniknout do ovoce, vylučují enzymy, které jsou schopny štěpit kutin, rozbít jeho chemické vazby v látce,“ vysvětlila webu Science News Doris Ribitschová z Univerzity přírodních zdrojů ve Vídni, která se na výzkumu podílela korespondenčně.

Nadějný výzkum

Výzkumníci vyzkoušeli, zda by mikrobům „zachutnal“ materiál podobného typu jako kutin – plast.

Mikroby získali spolu s bachorovou tekutinou z jatek. Do ní vložili tři druhy polyesterů – PET (polyethylentereftalát), PBAT (polybutylen adipát tereftalát) a PEF (polyethylen furanoate).

Výsledky byly povzbuzující. Vyšlo najevo, že mikrobi z kravského žaludku pomocí enzymů rozložili všechny tři druhy plastů.

Je to další výzkum, který potvrdil, že mikroorganismy s užitečnými enzymy mohou plnit roli likvidátorů plastů. Poprvé se tato schopnost prokázala u bakterie Ideonella sakaiensis. A jsou jí obdařeny i některé mořské organismy a houby, které infikují suchozemské rostliny.

Mikrobiální prostředí kravských bachorů je dalším příspěvkem k poznávání přírodních technologií, které by v budoucnu mohly pomoci s likvidací plastů.

„Největší výzvou je však najít enzymy, které budou štěpit obtížnější druhy plastů, jako jsou polyethylen a polypropylen, jejichž vazby mezi atomy uhlíku jsou velmi silné,“ připomněl ve Science News molekulární biolog a biotechnolog David Levin.

Snad se to jednou podaří.