Barvivo z tetování zůstává v mazlivých uzlinách navždy, ale rakovinu podle vědy nemusí způsobit

Základní fyzický fakt už zpochybnit nelze. Pigment z tetování se po vpichu do kůže postupně přesouvá pryč z místa vpichu, a to ve značném množství. Podle odhadů citovaných ve švédské studii publikované v časopise eClinicalMedicine se už během šesti týdnů přesune pryč z kůže zhruba 32 procent vstříknutého barviva, a v průběhu let může toto číslo vystoupat až k 99 procentům. Cílovou stanicí této migrace jsou nejčastěji regionální mízní uzliny, tedy orgány, které jsou zvlášť citlivé na karcinogenní látky, protože v nich intenzivně probíhá dělení buněk imunitního systému.

Otázkou, kterou vědci dlouho nechávali otevřenou, bylo, zda tato trvalá přítomnost cizorodých částic a jejich chemických příměsí v uzlinách skutečně zvyšuje riziko rakoviny. V roce 2024 a 2025 na ni konečně odpověděla série rozsáhlých populačních studií, a výsledky se rozešly do všech myslitelných směrů.

Švédský tým z Lundovy univerzity jako první přišel s výsledky, které tetování stavěly do nelichotivého světla. Případová studie publikovaná v eClinicalMedicine zjistila u tetovaných lidí zvýšené riziko zhoubného lymfomu, nejvýrazněji u difuzního velkobuněčného B-lymfomu a folikulárního lymfomu. Překvapivě přitom riziko nerostlo s velikostí tetování, naopak nejvyšší riziko se objevilo u lidí s tetováním menším, než je dlaň ruky, což je nález, který si sami autoři nedokázali jednoznačně vysvětlit. Podobný švédský tým následně publikoval i data o kožních nádorech, kde zaznamenal zvýšené riziko melanomu u tetovaných lidí oproti netetovaným, s rizikem koncentrovaným především u takzvaného povrchově se šířícího melanomu, nejběžnějšího typu tohoto nádoru.

Dánský tým využil unikátní přístup, dvojčata. Studie publikovaná v BMC Public Health, postavená na Dánské dvojčecí kohortě zaměřené na tetování, porovnávala jednovaječná i dvojvaječná dvojčata, z nichž jedno mělo tetování a druhé nikoli, což umožňuje částečně odstínit vliv genetiky a společného rodinného prostředí. I zde vyšlo najevo zvýšené riziko, u tetování větších než dlaň ruky bylo riziko kožní rakoviny více než dvojnásobné a riziko lymfomu téměř trojnásobné oproti netetovaným sourozencům.

Naproti tomu americký tým z Utahu, jehož práce vyšla v časopise JNCI, našel při srovnání téměř 1 200 pacientů s melanomem obrázek podstatně komplikovanější. Celkově se riziko melanomu mezi tetovanými a netetovanými lidmi nelišilo, jenže když autoři rozdělili účastníky podle míry expozice tetování, objevil se zvláštní vzorec. Lidé s pouhým jedním sezením u tatéra měli riziko melanomu vyšší, zatímco lidé se čtyřmi a více sezeními nebo třemi a více velkými tetováními měli riziko naopak nižší než lidé bez tetování vůbec. Jinými slovy, čím více inkoustu, tím nižší riziko, což je přesný opak toho, co by člověk intuitivně čekal, pokud by inkoust byl přímým viníkem.

Nejrobustnější odpověď zatím nabízí francouzská studie CRABAT, vedená Mezinárodní agenturou pro výzkum rakoviny a publikovaná v JNCI. Na vzorku více než 111 000 účastníků francouzské kohorty Constances, tedy řádově větším než u předchozích studií, autoři nenašli žádnou souvislost mezi tetováním a rizikem kožní rakoviny jakéhokoli typu. U lidí s největší tetovanou plochou, více než dvě dlaně, se dokonce objevilo nižší riziko, byť tento konkrétní výsledek nebyl statisticky spolehlivý kvůli velmi malému počtu případů v této skupině.

Proč si tyto studie tak protiřečí, souvisí pravděpodobně s kombinací několika faktorů. Riziko rakoviny kůže i lymfatického systému ovlivňuje obrovské množství proměnných, od typu pleti přes expozici slunci až po kouření a genetickou predispozici, a odlišit v tomto šumu skutečný vliv tetování vyžaduje buď mimořádně velký vzorek, nebo mimořádně důmyslný design studie, jako je právě srovnání dvojčat. Zároveň složení tetovacích barev není zdaleka jednotné, staré, méně regulované inkousty obsahovaly více karcinogenních azosloučenin a polycyklických aromatických uhlovodíků než novější produkty, na které se od roku 2022 vztahuje přísné omezení Evropské agentury pro chemické látky.

Mechanistický základ pro obavy přitom existuje, nedávná práce publikovaná v časopise PNAS prokázala, že inkoust z tetování v mízních uzlinách vyvolává chronický zánět a dokonce mění schopnost imunitního systému reagovat na očkování, což potvrzuje, že přítomnost barviva v uzlinách není biologicky nevýznamná. Zda ale tento chronický zánět u lidí skutečně vede k vyšší incidenci rakoviny, zůstává na základě dosavadních, vzájemně si odporujících epidemiologických dat stále otevřenou otázkou, kterou budou muset rozhodnout další, ještě větší a déle trvající studie.