Bosé nohy na trávě a méně zánětu, tvrdí kontroverzní výzkum uzemňování

Koncept uzemňování, v angličtině nazývaný earthing nebo grounding, vychází z jednoduché premisy. Lidské tělo funguje jako elektrický systém, srdce bije díky elektrickým impulzům, nervy komunikují pomocí napěťově řízených iontových kanálů a imunitní buňky ničí patogeny pomocí takzvaného oxidačního výbuchu, tedy záměrného uvolnění volných radikálů. Zastánci uzemňování tvrdí, že povrch Země funguje jako obrovský zdroj volných elektronů a že přímý kontakt bosé kůže se zemí tento náboj vyrovnává, což má tlumit nadbytečné volné radikály a s nimi spojený chronický zánět.

Za touto myšlenkou stojí především bývalý manažer z kabelové televize Clint Ober, který se po odchodu z byznysu rozhodl otázku uzemnění lidského těla prozkoumat z inženýrského úhlu pohledu. Od počátku roku 2000et financoval a spoluautoroval sérii studií, které postupně vznikaly ve spolupráci s vědci jako Gaétan Chevalier, James Oschman nebo kardiolog Stephen Sinatra. Souhrn této práce shrnuje přehledová studie publikovaná v časopise Journal of Inflammation Research, podle níž uzemnění těla údajně zlepšuje spánek, normalizuje denní křivku kortizolu, snižuje bolest a stres, posouvá autonomní nervový systém směrem k parasympatické aktivitě, zvyšuje variabilitu srdečního tepu a urychluje hojení ran.

Jedna z nejcitovanějších studií tohoto týmu, publikovaná v časopise Journal of Environmental and Public Health, popisuje experiment se šedesáti účastníky trpícími poruchami spánku a chronickou bolestí svalů a kloubů. Polovina z nich měsíc spala na vodivé podložce skutečně propojené se zemnicím vodičem, druhá polovina na stejné podložce, která ale byla jen naoko připojená, aniž by skutečně vedla proud. Účastníci ve skupině se skutečným uzemněním častěji hlásili zlepšení spánku, nižší bolest a lepší celkovou pohodu. Stejný tým v jiné práci zaznamenal u uzemněných účastníků i snížení takzvané agregace červených krvinek, tedy jevu, který zvyšuje vazkost krve a je spojován s vyšším kardiovaskulárním rizikem, a dále pozoroval, že spánek s uzemněním dokáže normalizovat noční pokles kortizolu, hlavního stresového hormonu, jehož narušený rytmus se objevuje u vyhoření, chronické únavy i inzulinové rezistence.

Než se ale tyto nálezy dají brát jako důkaz fungujícího léčebného postupu, je nutné zmínit několik zásadních omezení. Naprostá většina publikovaných studií o uzemňování pochází od stejné úzké skupiny autorů, kteří zároveň sami přiznávají, že jsou placenými spolupracovníky firmy EarthFx, jež uzemňovací produkty přímo prodává, jak ostatně sami uvádějí v prohlášení o střetu zájmů u zmíněné přehledové práce. Vzorky účastníků bývají malé, často kolem desítek lidí, chybí velké, nezávisle zopakované randomizované studie a mnoho výsledků se opírá o subjektivní hodnocení spánku či bolesti, nikoli o tvrdé klinické koncové ukazatele jako je výskyt srdečních příhod nebo úmrtnost.

Přesto by bylo zjednodušující tvrdit, že za konceptem není vůbec nic. Fyzikální podstata kontaktu kůže s vodivým povrchem je nesporná, lidské tělo je skutečně elektricky vodivé a přenos náboje při doteku se zemí je měřitelný jev, nikoli fikce. Otázkou, na kterou zatím chybí přesvědčivá odpověď, je to, zda tento fyzikální jev má klinicky významný dopad na zánět a zdraví, nebo zda pozorované změny v malých studiích spíše odrážejí kombinaci placebo efektu, uvolnění při odpočinku venku a metodologických slabin.

Nezávislý pohled na téma nabízejí i autoři mimo okruh spolupracovníků Clinta Obera, kteří obecně volají po replikaci výsledků ve větších, nezávisle financovaných studiích, než bude možné dělat jednoznačné závěry o klinickém přínosu uzemňování pro léčbu chronických zánětlivých onemocnění. Zájem vědecké komunity o toto téma přitom postupně roste, výzkum se objevuje i v recenzovaných časopisech mimo okruh alternativní medicíny, což naznačuje, že otázka rozhodně nezůstává bez povšimnutí, jen jí zatím chybí důkazní síla, kterou by potřebovala k přijetí mainstreamovou medicínou.

Z praktického hlediska nabízí chůze naboso po trávě nebo písku přinejmenším nízkorizikovou aktivitu s možnými vedlejšími benefity, jako je pohyb venku, kontakt s přírodou a psychické uvolnění, což samo o sobě může přispívat k pozorovaným zlepšením nálady a spánku nezávisle na jakémkoli přenosu elektronů. Kdo si tedy chce dopřát půl hodiny bosé chůze po trávníku, nic tím nezkazí. Kdo od toho ale čeká zázračné vyléčení chronického zánětu, měl by počítat s tím, že vědecké důkazy pro to zatím zdaleka nejsou tak pevné, jak nadšenecké texty o uzemňování naznačují.