Brazilská mikrobioložka získala Nobelovu cenu za potraviny, umí nahradit hnojiva bakteriemi

Cenu ve výši 500 000 dolarů Hungriaové udělila Nadace Světové potravinové ceny 13. května 2025, jak potvrzuje oficiální tisková zpráva nadace. Podle stejného zdroje se stala první Brazilkou a teprve druhou latinskoamerickou ženou, která toto prestižní ocenění za svou kariéru získala. Předseda výběrové komise laureátů Gebisa Ejeta ji ocenil za mimořádné vědecké úspěchy v oblasti biologické fixace dusíku, které podle jeho slov proměnily udržitelnost zemědělství v celé Jižní Americe.

Základ celé technologie spočívá v procesu zvaném biologická fixace dusíku, při kterém rostliny vytvářejí vzájemně prospěšný vztah s půdními bakteriemi, jež jim dodávají dusík, klíčovou živinu potřebnou pro růst, výměnou za energii z rostlinné fotosyntézy. Hungriaová podle životopisného hesla na Wikipedii pracuje pro Embrapu od roku 1982 a pomáhá farmářům nahrazovat chemická hnojiva prospěšnými půdními bakteriemi. Pod vedením své mentorky Johanny Döbereinerové patřila mezi první průkopníky tohoto přístupu v době, kdy o mikrobiologii jako řešení pro plodnost půdy existovalo jen minimum výzkumu.

Podle serveru Světové potravinové ceny začala svou kariéru studiem rhizobií, tedy bakterií interagujících s kořeny luštěninových rostlin, kterým výměnou za energii dodávají dusík. Zjistila, že aplikace tohoto konkrétního bakteriálního kmene na sóju formou takzvaného inokulantu, tedy mikrobiálního přípravku aplikovaného přímo na semena nebo do půdy, dokáže každoročně zvýšit výnosy až o osm procent ve srovnání s použitím syntetického hnojiva. Za čtyři desetiletí kariéry vyvinula podle organizace CAST desítky biologických přípravků, které dnes pomáhají nejen sóji, ale i pšenici, kukuřici, rýži a fazolím.

Rozsah praktického nasazení této technologie je podle serveru Farming First mimořádný, její produkty se dnes používají na více než čtyřiceti milionech hektarů brazilské půdy. Finanční přínos pro farmáře server odhaduje na úsporu až 25 miliard dolarů ročně na nákladech na vstupy, zatímco jiné zdroje, včetně serveru Seed World, uvádějí úsporu až 40 miliard dolarů ročně, přičemž rozdíl mezi jednotlivými odhady souvisí s tím, které konkrétní plodiny a roky výpočet zahrnuje.

Environmentální přínos je podle nadace srovnatelně výrazný. Náhrada chemických hnojiv biologickými přípravky podle oficiálního odhadu nadace zabraňuje ročně vypuštění více než 180 milionů metrických tun ekvivalentu oxidu uhličitého do atmosféry, zatímco novější odhady zveřejněné organizací Farming First mluví až o 230 milionech tun za nedávné sezóny. Server Brazilian Farmers dodává, že tento přístup zároveň snižuje odtok dusíku z polí, čímž chrání kvalitu půdy a vodních toků na milionech hektarů zemědělské půdy.

Dopad její práce na brazilské zemědělství jako celek je podle nadace bezprecedentní. Za čtyři desetiletí, po která Hungriaová v Embrapě působí, vzrostla národní produkce sóji z patnácti milionů tun v roce 1979 na očekávaných 173 milionů tun v nadcházející sklizni, čímž se Brazílie stala celosvětově vedoucím producentem sóji. Server Down To Earth tento posun označuje za takzvanou brazilskou mikrozelenou revoluci, tedy obdobu klasické zelené revoluce dvacátého století, tentokrát ale postavenou na mikroorganismech místo chemických vstupů.

Sama Hungriaová podle citace zveřejněné serverem Brazilian Farmers popisuje svou motivaci jako snahu porozumět, jak věci fungují, a zpřístupnit tyto mechanismy farmářům bezpečným, účinným a dostupným způsobem. Podle jejích slov je možné mít zároveň produktivitu i udržitelnost, protože půda podle ní není jen fyzickou oporou pro rostliny, ale živým organismem.

Kariéra Hungriaové zahrnuje doktorát z agronomie se zaměřením na půdní vědy z Federální univerzity v Rio de Janeiru a postdoktorandské pobyty na univerzitách Cornell, Kalifornské univerzitě v Davisu a univerzitě v Seville. Podle organizace TWAS je od roku 1992 také výzkumnicí Národní rady pro vědecký a technologický rozvoj a profesorkou mikrobiologie a biotechnologie na Univerzitě v Londrině, kde vedla přes sto studentů magisterského a doktorského studia. Přestože měla po svém pobytu ve Spojených státech nabídky zůstat v zahraničí, rozhodla se vrátit do Brazílie, protože podle svých vlastních slov věděla, že tam lze s půdními mikroorganismy pro podporu udržitelné produkce potravin udělat mnohem víc.