Čínská uhelná elektrárna přestala vypouštět CO2 do vzduchu. Místo toho z něj vyrábí hnojivo

Klimatická diskuse o uhlí se zpravidla točí kolem jedné dichotomie: buď elektrárnu zavřít, nebo zachytit CO₂ a uložit ho hluboko do země. Obě cesty jsou drahé, politicky složité nebo technologicky náročné. Čínská firma Jiangnan Environmental Technology – JNG – přišla se třetí cestou: zachytit emise a okamžitě je přeměnit na zemědělsky využitelný produkt. Kouř vstoupí do potrubí, hnojivo vyjede na druhém konci.

Problém klasického zachycování uhlíku

Tradiční systémy zachycování a ukládání uhlíku – označované zkratkou CCS – fungují tak, že z průmyslových emisí extrahují CO₂, zkomprimují ho do kapalné formy a transportují potrubím nebo cisternami na místo trvalého geologického úložiště. Tato technologie sice funguje, ale má dvě zásadní omezení. Za prvé, vyžaduje vhodnou geologickou formaci v přijatelné vzdálenosti od zdroje emisí – a taková místa nejsou k dispozici všude. Za druhé, celá logistika komprese, přepravy a injektáže je velmi nákladná. Provozní náklady CCS se pohybují v řádu 50 až 100 dolarů za zachycenou tunu CO₂ v závislosti na lokaci a infrastruktuře.

JNG buduje na jiném principu. Místo ukládání pracuje s koncepcí CCU – Carbon Capture and Utilization – tedy zachycením a přímým využitím emisí jako suroviny.

Jak technologie CCUF funguje

Technologie JNG označovaná jako CCUF – Carbon Capture and Utilization with Fertilizer Production – využívá čpavek jako absorbent. Spalinový plyn z uhelné elektrárny, obsahující oxid siřičitý SO₂ a oxid uhličitý CO₂, prochází cirkulačním sprejovým systémem, kde ho čpavek zachytí. Chemická reakce produkuje síran amonný (NH₄)₂SO₄ a hydrogenuhličitan amonný NH₄HCO₃ – oba jsou standardními průmyslovými hnojivy s přímým agronomickým využitím.

Podle technických parametrů uváděných JNG jedna tuna čpavku zachytí přibližně 2,6 tuny CO₂ a výsledkem je přibližně 4,6 tuny hydrogenuhličitanu amonného. Účinnost záchytu CO₂ se pohybuje mezi 70 a 90 procenty. Systém nevytváří odpadní vodu ani pevný odpad. Celková spotřeba energie je výrazně nižší než u aminových technologií, které jsou v CCS dnes nejrozšířenější.

Pilot v Ningbo: 10 000 tun CO₂ ročně

V srpnu 2025 zahájil provoz pilotní projekt ve Zhejiangské provincii, konkrétně v průmyslovém přístavu Ningbo – jedno z největších průmyslových center Číny. Instalace je navržena na záchyt přibližně 10 000 tun CO₂ ročně a souběžnou produkci přibližně 30 000 tun hnojiva jako vedlejšího produktu. Čínská média projekt popsala jako uzavřený systém: spaliny vstupují na jednom konci potrubí, hnojivo vychází na druhém.

Z hlediska průmyslového měřítka je pilot relativně malý – existující velké uhelné elektrárny produkují emise v řádu milionů tun ročně. Ale pro ověření technologické životaschopnosti a obchodního modelu jsou čísla dostatečně výmluvná: systém funguje, je průmyslově škálovatelný a produkuje obchodovatelný výstup.

Konkurenceschopnost s klasickým CCS

Klíčovou otázkou pro jakoukoliv novou průmyslovou technologii je ekonomika. Tradiční CCS trpí vysokými náklady zejména kvůli požadavkům na kompresní infrastrukturu a geologické úložiště. CCUF tento nákladový prvek eliminuje tím, že CO₂ nepotřebuje skladovat – okamžitě ho přeměňuje na produkt s tržní hodnotou.

Hydrogenuhličitan amonný je přitom na globálním trhu s hnojivy plně etablovaná komodita. Testy provedené v EU s produktem JNG ukázaly, že hydrogenuhličitan amonný dokáže dosáhnout srovnatelných zemědělských výnosů jako močovina – dominantní dusíkaté hnojivo – ale při výrazně nižší uhlíkové stopě výroby. Klasická výroba močoviny je energeticky velmi náročný průmyslový proces závislý na zemním plynu a generující vlastní emise CO₂.

Škálování a globální potenciál

JNG drží přes 80 procent světového tržního podílu v oblasti čpavkové odsíření kouřových plynů – tedy technologie, z níž CCUF přímě vychází. Společnost uvádí 139 čínských a 194 mezinárodních patentů pokrývajících klíčové technologie čpavkové odsíření a dekarbonizace a provoz přes 400 instalací v energetickém a petrochemickém průmyslu. Tato průmyslová základna dává CCUF technologii základ pro relativně rychlé škálování v existující infrastruktuře.

Podle vlastních projekcí JNG, pokud by 20 procent globální spotřeby močoviny – jejíž produkce v roce 2022 dosáhla přibližně 220 milionů tun – bylo nahrazeno hydrogenuhličitanem amonným vyrobeným touto metodou, umožnilo by to záchyt a využití přibližně 80 milionů tun CO₂ ročně. Pro srovnání: celkové globální emise CO₂ z výroby elektřiny dosahovaly v roce 2023 přibližně 14 miliard tun. Osmdesát milionů by bylo přibližně 0,6 procenta – skromné číslo, ale v kontextu obtížně dekarbonizovatelného průmyslu relevantní.

Kritický pohled: není to řešení, ale nástroj

Bylo by naivní prezentovat CCUF jako řešení klimatické krize. Technologie zachycuje emise z uhelné elektrárny, ale samu elektrárnu provozuje dál. V kontextu globálního závazku dosáhnout net-zero emisí nelze zachycení části emisí z uhlí zaměnit za přechod na obnovitelné zdroje. Čína přitom stále plánuje rozsáhlé investice do uhelné energetiky, přestože souběžně masivně buduje solární a větrnou kapacitu.

CCUF ale v tomto rámci může hrát smysluplnou přechodovou roli. V ekonomikách, kde jsou uhelné elektrárny ekonomicky a energeticky nutné ještě po celá desetiletí, přidává CCUF k provozu ekologický výstup, snižuje lokální znečištění ovzduší odsiřováním a přidává ekonomický motiv pro zachycení emisí – prodej hnojiva. To nestačí jako klimatická strategie. Ale může to nestačit méně než neudělaní nic.