I kdyby se civilizace sama nezničila válkou či změnou klimatu a nepodlehla pandemii nějakého koronaviru, stále před ní budou stát další existenční hrozby, na které by měla být připravena.

Asteroidy? Komety? Sopky hrozí víc

Na lidstvo číhá spousta nebezpečí. Ohrožovaly lidský druh ještě před tím, než se stačil rozmnožit do miliardových čísel.

Nejčastěji jsou zmiňovány asteroidy nebo komety. Připomíná se, že jeden z  vesmírných zbloudilců před 65 miliony ukončil na Zemi éru dinosaurů.

Michael Cassidy, profesor vulkanologie na univerzitě v Birminghamu, a Lara Maniová, výzkumnice z Centra pro studium existenčních rizik Cambridgeské univerzity však naznačují, že bychom svou pozornost měli upínat k jiné, vážnější hrozbě, která nám může nachystat soudný den – k erupcím „supervulkánů“.

„Když se snažíme předvídat svůj vlastní soudný den, připomínáme si osud dinosaurů, investujeme do monitorování asteroidů a zkoušíme je vychýlit,“ připomínají Cassidy a Maniová v článku pro odborný časopis časopise Nature. Varují v něm: „Přímo pod nohama však na nás číhá větší nebezpečí – sopky.“

Během příštího století bude podle vědců „výskyt rozsáhlých sopečných erupcí stokrát pravděpodobnější než dopady ničivých asteroidů a komet“.

Ničivá síla v malebné krajině

Mise americké vesmírné agentury NASA označovaná zkratkou DART (Double Asteroid Redirection Test) v září ověří, zda je reálné nárazem sondy vychýlit z dráhy asteroid mířící na naši planetu. Experiment vyjde na 330 milionů dolarů.

Cassidy s Maniovou pokládají tuto investici za užitečnou. Podotýkají však, že neexistuje žádná srovnatelná investice do přípravy na supererupci.

„To se musí změnit,“ píší v magazínu Nature.

Vědci si mizivou pozornost, kterou věnujeme hrozbě supererupcí, vysvětlují tím, že sopky „jsou méně exotické než ohnivé koule z vesmíru“.

Na rozdíl od asteroidů a komet jsou však roztroušeny po celé planetě. Často je přitom zakrývá malebná scenérie, která skrývá jejich ničivou kapacitu a dodává nám falešný pocit bezpečí.

Lidé v moderní době viděli několik okázalých erupcí. Naposledy mohli být znepokojeni loni výbuchem sopky Hunga Tonga v odlehlé oblasti jižního Pacifiku.

Všechny tyto erupce však blednou ve srovnání se supererupcemi s magnitudou 8, což je nejvyšší hodnocení indexu vulkanické aktivity. Vědci odhadují že nastávají v průměru jednou za 15 000 let.

Zmíněný vulkán Hunga Tonga stojí za supererupcí před 75 000 lety, která je pokládána za nejsilnější výbuch sopky za posledních 27 milionů let. Do ovzduší se dostaly miliardy tun oxidu siřičitého, který se v oblacích přeměnil na kyselinu siřičitou. Na Zemi se snášely kyselé deště.

Následovalo velké vymíráni. Rozvíjející se lidský druh měl namále, byl zdecimován na pouhých 5000 až 10 000 jedinců.

Chybí stará i nová data

Nahlíženo statistikou, má nejnovější supererupce zpoždění. Ta poslední udeřila před 22 000 lety. Mimořádně silná erupce s magnitudou 7 pak ještě nastala v roce 1815. Tehdy explodoval vulkán Tambora v Indonésii a zabil kolem 100 000 obyvatel.

Popel a kouř snížily globální teploty v průměru o stupeň Celsia, což způsobilo „rok bez léta“. Důsledkem erupce byla nízká úroda, hladomory, epidemie a násilí.

Počátkem devatenáctého století však na Zemi žila pouze necelá miliarda lidí. Dnes se počet obyvatel planety blíží osmi miliardám. Cassidy a Maniová poznamenávají, že některé velké městské oblasti rozkvetly v blízkosti nebezpečných sopek.

Vědci konstatují, že historie mnoha sopek zůstává neznámá, takže je těžké předvídat budoucí erupce a soustředit zdroje tam, kde jsou nejvyšší rizika. „Potřebujeme další výzkum a je také nutné doplnit historické a geologické záznamy,“ upozorňují Cassidy a Maniová v Nature.