Pokud jste viděli Spielbergův Jurský park, nepochybně si vzpomenete na nervydrásající scénu, kdy Tyrannosaurus rex, krvelačné zvíře s vyceněnou tlamou, pronásleduje hrdiny ujíždějící krajinou v terénním autě.

Tvůrci snímku předpokládali, že T. rex jako predátor musel být neobyčejně rychlý, aby mohl pronásledovat kořist. A takový předpoklad se jim hodil do scénáře.

Jak to ale s rychlostí tyrannosaurů, a vůbec podobných masožravých dinosaurů, bylo doopravdy? Mnozí experti-paleontologové představu tyrannosaura jako zdatného lovce zpochybňují. Pokládají ho spíš za mrchožrouta.

Stopaři ve službách vědy

Nový výzkum týmu vedeného paleontologem Pablem Navarro-Lorbésem ale ukazuje, že tříprstí masožraví dinosauři – teropodi, mezi které T. rex patřil – dokázali vyvinout úctyhodnou rychlost. Běhali rychlostí auta jedoucího po ulicích města, anebo terénem z Jurského parku.

Zjištění vědců pochází z analýzy stop, které teropodi zanechali, když před desítkami milionů let utíkali po tehdy bahnitém (a později vyschlém) dně jezera. Dvě sady zkamenělých otisků v oblasti dnešní severošpanělské provincie La Rioja naznačují, že tam zvířata dosahovala rychlosti téměř 45 kilometrů v hodině.

Jedno ze zvířat při běhu plynule a trvale zrychlovalo, zatímco druhé rychle měnilo rychlost, zrychlovalo a zpomalovalo, ale nezastavovalo se.

„Společně tyto dvě sady stop z rané části křídového období před 145 miliony až 66 miliony let nabízejí jedinečný pohled na pohyblivost a chování dinosaurů,“ píše se ve studii španělských výzkumníků z Univerzity La Rioja ve městě Logroño publikované v magazínu Nature.

Paleontologové použili k výpočtu rychlosti teropodů sofistikované biomechanické modely založené na dinosauřích kostech, proporcích končetin a samotných stopách.

„I když není možné říct, který rod teropoda stopy vytvořil, podobnosti mezi stopami naznačují, že oba dinosauři patřili do stejné taxonomické skupiny. Nebyli ptačí – netvořili žádnou linii přímo související s moderními ptáky. Byli však mimořádně obratní a agilní,“ upozorňují výzkumníci ve studii.

Kdepak mrchožrouti, aktivně lovili

Jedna sada zkoumaných stop označená La Torre 6A-14, se skládala z pěti tříprstých otisků, z nichž každý měřil na délku 32,8 a na šířku 30,2 centimetru. Druhá sada, La Torre 6B-1, obsahovala sedm tříprstých stop, které byly o něco menší, měřily 28,9krát 26,9 centimetru.

Na základě velikosti a profilu stop vědci určili šířku boků teropodů na 1,1 až 1,4 metru. Z ní potom odvodili výšku 2 metrů a délku (od čenichu ke špičce ocasu) 4,5 až 5 metrů.

K výpočtu rychlosti běhu teropodů použili vědci vzorec, který zahrnoval tělesné parametry dinosaurů a délku kroku. „To nám umožnilo nejen vypočítat rychlost zvířat s každým krokem, ale také zaznamenat změny rychlosti jako zrychlení nebo zpomalení,“ vysvětluje Navarro-Lorbés v e-mailu magazínu Live Science.

Jedna ze stop terapoda na trase 6A-14. Měřítko (bílá úsečka) je 10 centimetrů. | zdroj: kredit-Pablo Navarro Lorbés

Výsledkem analýzy bylo zjištění, že, terapod na dráze 6A-14 dosáhl rychlosti přes 37 kilometrů za hodinu, zatímco terapod 6B-1 vyvinul rychlost téměř 45 kilometrů.

Pro srovnání: Nejvyšší zaznamenaná rychlost člověka je 44,3 kilometru za hodinu. V roce 2009 jí běžel na stometrové trati jamajský sprinter Usain Bolt.

Boltovy běžecké schopnosti byly dobře zdokumentovány. U terapodů to je však složitější. Stopy, které se dochovaly na severu Španělska jsou výjimečné. Poskytly jedinečnou příležitost odhadnout rychlost těchto zvířat.

Ze zmíněné studie je každopádně zřejmé, že masožraví dinosauři, včetně T. rexe, se neživili jen jako mrchožrouti, ale aspoň občas aktivně lovili. Měli k tomu dobré předpoklady, málokterá kořist jim mohla uniknout.

Nedokázal by to ani člověk, pokud by žil v jejich epoše a neměl terénní vůz. A ani Usain Bolt by jim nemohl konkurovat, nejvýš na krátké trati – stovce nebo dvoustovce, a jen v tretrách a na tartanu.