Dostala pokutu 15 milionů dolarů. Nezaplatila. Teď spustila AI, která vydavatelům vědeckých časopisů bere byznys

Alexandra Elbakyan se narodila v roce 1988 v Almaty. V dvanácti se naučila programovat. Na univerzitě vystudovala informační bezpečnost, po absolutoriu pracovala na neurovědě v Moskvě, Německu a jako stážista v USA. Studovala mozkově-počítačová rozhraní – výzkumnou oblast, která vyžaduje přečíst stovky studií ročně jen proto, aby člověk udržel krok s oborem. Každá taková studie stála třicet až padesát dolarů za jedno přečtení.

Elbakyan si spočítala, kolik by to stálo. Dospěla k závěru, který byl pro kazachstánskou postgraduální studentku jasný: vědu si dovolit nemůže. Začala se učit, jak paywally obejít pro jeden článek. Ostatní studenti ji začali žádat o papery. Brzy nestíhala. V září 2011 napsala za tři dny skript, který celý proces automatizoval: uživatel vloží DOI číslo článku, skript se přihlásí přes zapůjčené institucionální přihlašovací údaje, článek se stáhne a uloží do cache. Příští uživatel, který požádá o tentýž článek, ho dostane okamžitě z lokálního uložiště. Tak vznikl Sci-Hub.

88 milionů článků a 20 domén

Patnáct let od onoho víkendu v Kazachstánu obsahuje Sci-Hub přibližně 88 milionů vědeckých článků – prakticky veškerou vědeckou literaturu publikovanou před rokem 2020. Výzkumníci z přibližně 190 zemí ho využívají denně. Nakladatelství Elsevier ji žalovalo v roce 2015 a získalo rozsudek na 15 milionů dolarů. Elbakyan nezaplatila. American Chemical Society získala soudní zákaz. Nerespektovala ho. Soudy v Indii, Francii, Rusku a Velké Británii se pokoušely blokovat doménu. Vždy ji přesunula. sci-hub.se, sci-hub.ru, sci-hub.ee. Přes dvacet domén a web stále funguje.

Nature ji zařadil v roce 2016 mezi deset lidí, kteří nejvíce ovlivnili vědu. New York Times ji přirovnal k Edwardu Snowdenovi. The Verge ji nazval „pirátskou královnou vědy." Do Spojených států se nevrátila přes deset let – na letišti by ji zatkli. Dnes žije někde v Rusku, adresu nezveřejňuje, rozhovory dává přes Skype s vypnutou kamerou.

Sci-Bot: AI na 88 milionech článků

V dubnu 2026 Elbakyan spustila nový nástroj. Sci-Bot je dostupný na sci-bot.ru a funguje principiálně jednoduše: uživatel napíše vědeckou otázku v přirozeném jazyce, malý jazykový model prohledá celou databázi Sci-Hub, syntezuje odpověď podloženou reálnými citacemi a přiloží přímé odkazy na plné texty zdrojů. Bez přihlášení. Bez platby. Bez institucíonálního přístupu.

Chemical & Engineering News jako jeden z prvních médií Sci-Bot otestoval třemi vědci. Daniel Himmelstein, technický ředitel firmy RadOverlay, dostal na svou radiologickou otázku použitelnou odpověď. Identifikoval ale zásadní mezeru: nedávné publikace z posledních let chybějí, protože vydavatelé od té doby výrazně zpřísnili zabezpečení svých systémů a Sci-Hub je nemá. „Spousta otázek nevyžaduje nejnovější výzkum," řekl Himmelstein. „Moje otázka to nepotřebovala, protože šlo o metody, na nichž se pracuje dvacet let." Chemik z druhého testu potvrdil solidnost starší vědy a identifikoval mezery v chybějící nedávné literatuře jako hlavní omezení.

Zástupce vydavatelské komunity oslovený C&EN to komentoval přesným výrokem, který vystihuje, proč Sci-Bot vydavatele děsí víc než samotný Sci-Hub: „Sci-Hub, protože se nestará o autorská práva, je schopen procházet podstatně širším zdrojem publikací." Komerční akademické AI nástroje – jako Elsevier's ScienceDirect AI nebo Springer's ResearchGate integrace – jsou omezeny pouze na to, co jejich mateřský vydavatel legálně vlastní. Sci-Bot je omezen téměř na nic.

Sci-Net: záplatování mezer

Nedávno spustila Elbakyan také doplňkovou platformu Sci-Net – systém, přes nějž mohou vědci požádat o konkrétní chybějící papery jiné výzkumníky, kteří mají přístup přes institucionální knihovny. Jde o peer-to-peer síť sdílení přístupu, která systematicky doplňuje mezery v databázi Sci-Hub vzniklé zpřísněnou ochranou nových publikací. Kombinace Sci-Hub jako archivu, Sci-Net jako doplňkovacího mechanismu a Sci-Botu jako konverzačního rozhraní tvoří ekosystém, který se svou funkčností stále více přibližuje tomu, co komerční vydavatelé nabízejí za tisíce dolarů ročně institucionálních předplatných.

Proč je to příběh o infrastruktuře, ne jen o pirátství

Studie publikované v eLife a dalších odborných časopisech opakovaně dokumentují, že v září 2019 Sci-Hub obsluhoval přibližně 400 000 požadavků denně. Odhaduje se, že přibližně polovina všech stažení akademických článků na světě prochází přes Sci-Hub, nikoli přes vydavatele vlastnící autorská práva. Tento podíl není výsledkem ignorance nebo nedbalosti výzkumníků – je výsledkem systémového selhání, které Elbakyan v roce 2011 pojmenovala jako dvadvacetiletá studentka: vědecké poznání produkované z velké části z veřejných prostředků je uzamčeno za paywally, k nimž má přístup jen část světové vědecké komunity.

Vydavatelé strávili desetiletí snahou Sci-Hub zablokovat. Elbakyan ho pokaždé přesunula na jinou doménu. Dnes jako fyzická osoba čelí soudním rozhodnutím v hodnotě desítek milionů dolarů, žije v utajení a provozuje z notebooku a stránky na příspěvky největší ilegální vědeckou knihovnu v historii. A v dubnu 2026 vypustila AI, která z té knihovny dělá konverzačního asistenta. Vydavatelé mají plné právo být naštvaní. Výzkumníci v 190 zemích mají jiný názor.