Drony s umělou inteligencí zalesňují Rio de Janeiro rychlostí padesáti fotbalových hřišť za den

Zdevastovaná půda se dřív oživovala jen velmi obtížně. Když pastva dobytka nebo těžba surovin zničí kus krajiny, hlína ztvrdne, vyschne a v podstatě odumře. Ponechaná sama sobě může v takovém stavu zůstat celá desetiletí, aniž by se na ní cokoli uchytilo. Jediným řešením bývaly velké výsadbové čety, které sázely sazenice ručně, přičemž jeden člověk zvládne pokrýt zhruba jeden hektar denně. Při takovém tempu trvá obnova skutečného lesa roky a stojí to majetek, a tak většina zničené půdy zůstává mrtvá dál.

Právě tento problém se rozhodlo řešit Rio de Janeiro ve spolupráci s firmou MORFO, která se popisuje jako francouzsko-brazilská greentech společnost specializovaná na obnovu lesních ekosystémů. Podle oficiálního oznámení se Rio stalo prvním městem na světě, které zavedlo velkoplošné zalesňování pomocí výsevních dronů, a to v rámci městského programu ReflorestaRio. Projekt odstartoval v lednu 2024 a první reálné vysévání semen proběhlo v červenci téhož roku v pohoří Serra de Inhoaíba v městské části Campo Grande, za osobní účasti starosty Eduarda Paese.

Celý proces funguje jako řetězec kroků, kde se lidská expertiza propojuje s automatizovanou analýzou dat. Nejprve dron prolétá nad vytipovanou plochou a pořizuje podrobný sken terénu. Z těchto dat pak umělá inteligence vyhodnocuje stav půdy, dostupnost vody, sklon terénu i to, jaké rostliny už v okolí přirozeně rostou. Na základě těchto informací systém vybírá, které původní druhy mají v daném konkrétním místě největší šanci na přežití, a to z rozsáhlého katalogu, který podle popisu firmy obsahuje přes 490 studovaných domácích druhů rostlin. Jakmile je jasné, co kam patří, dron se nad plochu vrací a vystřeluje do země biologicky rozložitelné kapsle se semeny.

Rychlost tohoto procesu je klíčovým argumentem celého konceptu. Podle informací, které převzal server The Cool Down z agentury Reuters, dokáže jeden dron rozptýlit sto osmdesát kapslí za minutu, což je stonásobně rychlejší tempo než tradiční ruční výsadba. Každá kapsle přitom funguje jako malá startovací sada pro přežití v nehostinné, vyschlé půdě, obsahuje totiž nejen semena, ale i výživné látky a vlhkost potřebnou pro první fázi klíčení. Díky tomuto tempu zvládne jeden dron pokrýt až padesát hektarů denně, tedy výkon, na který by jinak bylo potřeba desítky lidí pracujících ručně po celý den.

Zakladatel brazilské pobočky firmy Gregory Maitre v prohlášení citovaném stejným zdrojem dodává, že drony dokážou operovat i v místech, která jsou pro lidi riziková nebo těžko dostupná, což je v podmínkách strmých svahů typických pro Rio de Janeiro zásadní výhoda. Snižuje se tím nejen fyzické riziko pro pracovníky, ale i nutnost následné péče o jednotlivé sazenice, protože výběr druhů i umístění kapslí už předem zohledňuje, co má v dané lokalitě reálnou šanci se uchytit.

Že koncept skutečně funguje, dokládá zkušenost z brazilského vnitrozemí, kde firma testovala svůj postup na pastvinách zdevastovaných dlouholetým chovem dobytka. Během několika měsíců od výsevu se na dříve mrtvé půdě objevila tráva, keře i první stromky, tedy viditelný důkaz, že i tvrdá, vyschlá zem dokáže při správném zásahu znovu ožít.

Systém se navíc nezastavuje po odletu dronů. Podle podrobného přehledu, který firma zveřejnila při příležitosti pěti let svého fungování na svém blogu, pokračuje sledování obnovené plochy pomocí satelitních a dronových snímků, které vyhodnocuje, co skutečně vyrostlo a jak se ekosystém vyvíjí. Každý další projekt je díky tomu chytřejší než ten předchozí, protože algoritmus se učí z reálných výsledků v terénu, nikoli jen z teoretických modelů.

Jedním z nejzajímavějších detailů celého přístupu je právě schopnost umělé inteligence rozpoznat, kde zasahovat vůbec netřeba. Na jednom z rozsáhlých projektů v biomu Mata Atlântica o rozloze 8 420 hektarů, rozděleném do sedmi zón a 132 dílčích podzón s vlastní směsí druhů a přípravnými zásahy, se firma podle stejného zdroje rozhodla ponechat bez zásahu 16 procent plochy, protože tam přirozená obnova už fungovala sama. Systém tedy nejen vybírá, co a kam zasadit, ale dokáže i rozpoznat místa, kde by jakýkoli zásah byl zbytečný, a šetří tak zdroje pro plochy, které pomoc skutečně potřebují.

Tento přístup zapadá do širšího trendu, kdy technologické firmy po celém světě řeší podobný problém nezávisle na sobě. Obnova zdevastované krajiny je totiž jedním z klíčových nástrojů v boji proti klimatické změně, ale tradiční metody prostě neumožňují dosáhnout potřebného měřítka. Kombinace dronů, senzorů a algoritmů, které dokážou během několika hodin zpracovat data, na jejichž sběr by dřív bylo potřeba měsíců terénního průzkumu, tak představuje reálnou šanci, jak rozdíl mezi ambicemi a skutečně obnovenou plochou konečně zmenšit.

Pro samotné Rio de Janeiro má projekt i praktický rozměr přesahující pouhou estetiku zeleně na svazích. Město se dlouhodobě potýká s vlnami veder, přívalovými dešti a sesuvy půdy, a hustší vegetace na strmých úbočích funguje jako přirozená ochrana proti erozi i jako prostředek zmírňující extrémní teploty ve městě. Pokud se ukáže, že tento model lze v podobném rozsahu replikovat i jinde, může se stát vzorem pro další velkoměsta, která bojují se stejnými klimatickými hrozbami a hledají způsob, jak zelené plochy obnovit rychleji, levněji a bez nutnosti čekat celé generace.