Dvanáct týdnů vitaminu D stačilo ke snížení klíčového zánětlivého markeru u onkologických pacientů

Nízká hladina vitaminu D a přetrvávající zánět patří mezi faktory, které dlouhodobě zhoršují prognózu pacientů po léčbě kolorektálního karcinomu. Přesto se doplňování vitaminu D u onkologických pacientů dlouho testovalo spíše paušálně, tedy stejnou dávkou pro všechny bez ohledu na to, jak moc jim vitaminu D skutečně chybí. Nová studie německého týmu z Německého centra pro výzkum rakoviny v Heidelberku, publikovaná v odborném časopise British Journal of Cancer, ukazuje, že když se dávkování přizpůsobí konkrétnímu pacientovi, efekt na zánět je výrazně silnější, než se dosud předpokládalo.

Do studie bylo zařazeno 126 pacientů s kolorektálním karcinomem, kteří v uplynulém roce podstoupili operaci a zároveň měli v krvi nízkou hladinu 25-hydroxyvitaminu D, tedy hodnotu pod 60 nanomolů na litr. Šedesát jedna z nich dostávalo vitamin D3, zbylých šedesát pět placebo, a to formou dvojitě zaslepené, randomizované studie. Na začátku léčby pacienti ve skupině s vitaminem dostali takzvanou personalizovanou nasycovací dávku, vypočítanou podle jejich tělesné hmotnosti a vstupní hladiny vitaminu D, po dobu jedenácti dnů. Následovala udržovací fáze, ve které pacienti užívali 2000 mezinárodních jednotek vitaminu D3 denně, a to po dobu dvanácti týdnů. Kontrolní skupina po celou dobu dostávala vizuálně nerozeznatelné placebo ve stejném schématu.

Na začátku i na konci sledovaného období vědci odebírali krev a měřili hladiny tří zánětlivých markerů, konkrétně interleukinu 6, interferonu gama a matrix metaloproteinázy 1. Právě interleukin 6 patří k nejsledovanějším prozánětlivým látkám u kolorektálního karcinomu, protože jeho zvýšené hladiny se opakovaně spojují s rychlejším růstem nádoru, agresivnějším průběhem onemocnění a vyšší úmrtností.

Výsledek byl u tohoto markeru jednoznačný. Ve skupině s vitaminem D3 klesla hladina interleukinu 6 v průměru o 39,3 procenta oproti skupině s placebem, přičemž tento rozdíl byl statisticky vysoce významný. U zbylých dvou sledovaných markerů, tedy interferonu gama a matrix metaloproteinázy 1, se pokles objevil také, ale nebyl natolik výrazný, aby se dal považovat za statisticky průkazný. Když autoři zopakovali analýzu i pro absolutní, nikoli jen relativní hodnoty interleukinu 6, potvrdil se ještě silnější efekt, pokles dosáhl téměř 47 procent. Podíl pacientů s vyšší, klinicky rizikovou hladinou tohoto markeru byl na konci studie ve skupině s vitaminem D3 výrazně nižší než ve skupině s placebem, konkrétně necelých jedenáct procent oproti více než 28 procentům.

Tento výsledek je podle autorů výrazně silnější, než jaký zaznamenaly předchozí studie. Dřívější randomizovaná studie u pacientů s kolorektálním karcinomem, publikovaná v časopise Nutrition and Cancer, zaznamenala u interleukinu 6 pokles o zhruba 15 procent, tedy podstatně méně. Autoři nové práce to vysvětlují právě tím, že jejich dávkování bylo šité na míru konkrétnímu pacientovi podle jeho výchozí hladiny vitaminu D a tělesné hmotnosti, zatímco starší studie většinou používaly jednotnou dávku pro všechny účastníky bez ohledu na to, jak moc jim vitamin D chyběl.

Podobný závěr naznačuje i rozsáhlejší přehled, který část stejného výzkumného týmu publikovala dříve v časopise Clinical Nutrition. Tato metaanalýza více randomizovaných studií u pacientů s nádorovým i předrakovinným onemocněním ukázala, že doplňování vitaminu D dokáže snížit hladiny několika zánětlivých markerů, ačkoli statisticky přesvědčivý efekt se tehdy potvrdil především u faktoru TNF alfa, nikoli u interleukinu 6. Nová studie tak doplňuje obrázek o důkaz, že správně dávkovaný vitamin D dokáže zabrat i na interleukin 6, pokud se terapie přizpůsobí konkrétnímu pacientovi.

Proč by na tom mělo záležet, ukazuje širší souvislost mezi vitaminem D a přežíváním pacientů s tímto typem rakoviny. Podle staršího systematického přehledu publikovaného rovněž v British Journal of Cancer bylo doplňování vitaminu D u pacientů s kolorektálním karcinomem spojeno s přibližně 35procentním zlepšením přežití bez progrese onemocnění. Mechanismus tohoto účinku není zcela objasněn, ale zánět hraje v progresi kolorektálního karcinomu prokazatelně důležitou roli, a interleukin 6 patří mezi klíčové molekuly, které nádoru pomáhají růst a šířit se prostřednictvím signální dráhy JAK, STAT3. Pokud vitamin D dokáže tuto dráhu zpomalit tím, že sníží hladinu interleukinu 6, nabízí se jako levná, dostupná a bezpečná alternativa k biologickým lékům, jako je tocilizumab, který cílí na stejnou signální dráhu, ale je výrazně nákladnější a nese s sebou i vyšší riziko nežádoucích účinků.

Autoři studie zároveň zdůrazňují, že jde o dílčí, takzvaně ancilární analýzu většího probíhajícího projektu s názvem VICTORIA, a že samotné snížení zánětlivého markeru ještě samo o sobě nedokazuje, že se díky tomu pacientům skutečně zlepší celkové přežití nebo kvalita života. Tato otázka bude vyžadovat další, specificky navržené klinické studie s dostatečně velkým vzorkem pacientů a delším sledováním.

Přesto výsledek naznačuje jasný praktický směr. Rutinní vyšetření hladiny vitaminu D u pacientů s kolorektálním karcinomem po operaci a jeho případná personalizovaná úprava by podle autorů mohly být snadno dostupným doplňkem standardní léčby. Na rozdíl od drahých protizánětlivých biologických léků jde totiž o intervenci, která je levná, dobře prozkoumaná z hlediska bezpečnosti a v podstatě dostupná v každé lékárně, což z ní dělá atraktivního kandidáta pro podpůrnou péči o onkologické pacienty s nedostatkem vitaminu D.