Horká lázeň porazila obě sauny. Infrasauna tělo skoro nezahřála

Pasivní zahřívání těla se v posledních letech těší velké oblibě. Sauny, infrasauny i horké koupele se prodávají jako univerzální nástroj pro zdravější srdce, silnější imunitu a lepší regeneraci. Nová studie týmu z Univerzity v Oregonu ale ukazuje, že tyto tři metody rozhodně nejsou zaměnitelné. Výzkumníci porovnali, jak tělo reaguje na horkou koupel, klasickou finskou saunu a infrasaunu, a rozdíly byly propastné.

Do studie zařadili dvacet zdravých dospělých, deset žen a deset mužů, s průměrným věkem kolem čtyřiadvaceti let. Každý účastník prošel třemi samostatnými sezeními oddělenými nejméně týdnem odpočinku. První variantou byla čtyřiačtyřicetiminutová koupel ve vodě o teplotě 40,5 stupně Celsia. Druhou variantou byla tradiční sauna při 80 stupních, rozdělená do tří desetiminutových bloků. Třetí variantou byla infrasauna, kde účastníci strávili 45 minut při teplotě mezi 45 a 65 stupni. Po celou dobu vědci měřili teplotu tělesného jádra, srdeční výdej a následně i zánětlivé a imunitní markery v krvi, a to bezprostředně po zahřátí, po 24 hodinách a po 48 hodinách.

Výsledky byly jednoznačné. Horká koupel zvedla teplotu jádra v průměru o 1,1 stupně Celsia, tradiční sauna jen o 0,4 stupně a infrasauna prakticky vůbec, změna se pohybovala kolem nuly. Stejně jasný vzorec se projevil i u srdečního výdeje, který u horké koupele stoupl o 3,7 litru za minutu, u sauny o 2,3 litru a u infrasauny jen o 1,6 litru. Klíčový rozdíl se ale ukázal v imunitním systému. Jen horká koupel vyvolala měřitelnou imunitní odpověď, tedy krátkodobé zvýšení interleukinu 6 a mobilizaci NK buněk a cytotoxických T lymfocytů, přičemž tyto změny přetrvávaly ještě 48 hodin po sezení. U tradiční sauny ani u infrasauny se žádná srovnatelná imunitní reakce neobjevila.

Autorka studie Jessica Atencio to vysvětluje jednoduše, teplota jádra je hlavním spouštěčem všech následných fyziologických reakcí. Zvýšení tělesné teploty zvyšuje průtok krve a samotná síla proudící krve v cévách přináší kardiovaskulární přínos. Ve vodě přitom tělo nemůže teplo efektivně odvádět tak, jako když je v kontaktu se vzduchem a chladí se pocením. Právě proto horká koupel vytváří nejrobustnější změny v teplotě jádra ze všech tří metod.

Tento nález koresponduje i se staršími poznatky o horké vodní imerzi. Britský výzkum publikovaný o několik let dříve ukázal, že opakovaná horká koupel u sedavých lidí s nadváhou dokáže ovlivnit zánětlivé i metabolické markery, což potvrzuje, že jde o konzistentní a opakovatelný jev, nikoli o náhodný výsledek jedné studie.

Zajímavé je, že tento akutní nález nijak nezpochybňuje dlouhodobě prokázané přínosy klasické finské sauny. Rozsáhlý přehled epidemiologických dat, publikovaný ve finském žurnálu Mayo Clinic Proceedings, potvrzuje, že pravidelné saunování v kombinaci se zdravým životním stylem dlouhodobě snižuje kardiovaskulární riziko a zlepšuje prognózu. Jde ale o jiný typ důkazu, dlouhodobá pravidelná expozice teplu má kumulativní účinek, který se v jednorázovém laboratorním měření teploty jádra nemusí vůbec projevit. Jinými slovy, sauna dlouhodobě funguje, jen ne díky jednorázovému prudkému zvýšení teploty jádra jako horká koupel.

Z praktického hlediska studie nabízí jasný návod, jak zahřívání skutečně využít. Pokud je cílem kardiovaskulární a imunitní benefit, klíčovým parametrem není pocit tepla na kůži ani intenzita pocení, ale skutečný nárůst teploty tělesného jádra. Ideální cílovou hodnotou je zhruba jeden stupeň Celsia, tedy úroveň, při které se v této studii pohnuly srdeční i imunitní markery. Tohoto prahu lze dosáhnout buď čtyřicetipětiminutovou koupelí ve vodě o teplotě kolem 40,5 stupně, nebo tradiční saunou při 80 stupních rozdělenou do tří desetiminutových bloků. Poznat, že dávka byla dostatečná, je přitom relativně jednoduché, tělo by mělo silně se potit a srdce by mělo znatelně bušit.

Infrasauna v rozmezí 45 až 65 stupňů podle těchto dat funguje jinak. Jde spíše o povrchové zahřátí kůže a příjemný relaxační zážitek než o skutečnou kardiovaskulární zátěž. To ostatně potvrzuje i navazující výzkum téhož týmu, který zjistil, že infrasauna dokáže zvýšit teplotu svalové tkáně, aniž by se pohnula teplota střevní, tedy tělesného jádra. Infrasauna tedy není bezcenná, ale svým fyziologickým profilem patří spíše do kategorie odpočinku než do kategorie tréninkové zátěže srovnatelné s cvičením.

Pro člověka, který zvažuje, do jaké formy zahřívání investovat čas nebo peníze, z toho plyne poměrně praktický závěr. Pokud má hlavní motivací být kardiovaskulární a imunitní přínos, tedy efekt podobný mírně intenzivnímu cvičení, nejspolehlivější a zároveň nejdostupnější volbou je obyčejná horká koupel doma ve vaně. Drahá infrasaunová kabina může být příjemným relaxačním rituálem, ale coby náhrada za fyziologickou zátěž, kterou nabízí horká voda nebo klasická sauna, podle těchto dat nefunguje.

Studie má samozřejmě svá omezení. Vzorek dvaceti mladých zdravých dospělých je poměrně malý a nelze z něj automaticky vyvozovat závěry pro starší populaci nebo pro lidi s kardiovaskulárním onemocněním, u kterých se navíc doporučuje před podobnými intervencemi konzultace s lékařem. Přesto jde o jeden z prvních přímých srovnání všech tří oblíbených metod zahřívání v rámci jednoho experimentálního designu, a proto má tato práce silnou výpovědní hodnotu pro každého, kdo se rozhoduje, jaký typ tepelné terapie zařadit do svého týdenního režimu.