Horší než hodiny u displeje? Nejvíc ohrožuje nekonečné posouvání obsahu

Čtyři hodiny denně s telefonem v ruce. Ne kvůli hovorům s rodinou nebo zprávám kamarádům, ale kvůli proudu videí, příspěvků a titulků, který nikdy nekončí. Takhle tráví den zhruba třetina mladých dospělých, které zkoumaly maďarské vědkyně. A právě tahle skupina podle nich nese největší riziko, že se z telefonu stane návyk, který člověk přestane ovládat.

Výzkumnice ze Semmelweisovy univerzity v Budapešti se nesoustředily jen na to, kolik času lidé s telefonem tráví. Zajímalo je, co na něm dělají a jaké povahové rysy vedou k tomu, že používání přeroste v problém. Výsledky zveřejnily v odborném časopise Acta Psychologica.

Tři typy uživatelů

Studie se zúčastnilo 225 mladých Maďarů ve věku od 18 do 34 let, většinou vysokoškoláků. Průměrný věk byl 22,5 roku a zhruba 61 procent tvořily ženy. Účastníci vyplnili sadu dotazníků. Uváděli v nich, jak dlouho a k čemu telefon používají, jak často je vyrušuje od jiné činnosti a nakolik na něj myslí, i když ho zrovna nemají v ruce. Vědkyně k tomu změřily míru úzkostnosti, sebeovládání, kvalitu spánku a takzvaný strach z promeškání, v angličtině označovaný zkratkou FoMO. Míru problematického používání určovala krátká verze uznávané škály závislosti na chytrém telefonu. Obsahuje deset výroků, například o tom, zda člověk kvůli telefonu nestíhá plánovanou práci nebo zda je nervózní, když ho nemá u sebe. Kvalitu spánku hodnotil standardní dotazník používaný ve spánkové medicíně. Kromě toho účastníci vyplnili testy, které mapují, jak silně člověka táhnou odměny a jak se naopak brzdí před riziky.

Podle toho, jak lidé telefon využívali, se rozdělili do tří skupin. Necelou pětinu tvořili čistě společenští uživatelé, kteří telefon berou hlavně jako nástroj ke komunikaci s druhými. Téměř polovina patřila k lehkým konzumentům obsahu. Ti kromě komunikace sledují zprávy a zábavu, ale méně než čtyři až pět hodin denně. Zbylých 35 procent připadlo na těžké konzumenty. Ti na telefonu tráví čtyři a více hodin denně a většinu času pasivně přijímají obsah.

Nerozhoduje jen povaha

Hlavní otázka zněla, proč někteří lidé nad telefonem ztrácejí kontrolu a jiní ne. Často se v této souvislosti zmiňuje neuroticismus, tedy sklon k úzkosti, obavám a výkyvům nálad. Maďarská data ukazují, že tak jednoduché to není.

„Povaha sama o sobě, například vysoká míra neuroticismu, ještě nikoho nedělá závislým na telefonu,“ uvedla vedoucí výzkumu Johanna Takácsová v tiskové zprávě univerzity. Podle analýzy působí úzkostnost hlavně nepřímo, přes dva další faktory. Úzkostnější lidé mívají slabší sebeovládání a silnější strach, že jim něco uteče. A právě tyto dvě vlastnosti s problematickým používáním telefonu souvisely nejvíce.

Nejsilnějším ukazatelem byl strach z promeškání. Pojem popsal už v roce 2013 psycholog Andrew Przybylski se svými kolegy jako trvalou obavu, že ostatní právě zažívají něco hodnotného, u čeho člověk není. Lidé s touto obavou chtějí neustále vědět, co dělají druzí, a telefon jim to nabízí na jedno kliknutí. Druhým klíčovým faktorem bylo nízké sebeovládání. Úzkostnost, strach z promeškání a slabé sebeovládání dohromady vysvětlily zhruba 37 procent rozdílů v tom, jak problematicky lidé telefon používají.

Rizikoví uživatelé spí hůř

Výzkumnice rozdělily účastníky také podle psychologického profilu. Vznikla skupina s nižším rizikem a skupina riziková, pro kterou byla typická vyšší úzkostnost, silnější strach z promeškání a slabší sebeovládání. Rizikoví uživatelé hůře spali a na telefonu častěji kombinovali zprávy, zábavu a sociální sítě.

Podle tiskové zprávy vykazovali těžcí konzumenti obsahu také horší výsledky v úlohách na pozornost a paměť, než by odpovídalo jejich věku, a měli potíže odolat okamžitým podnětům. Tělo si podle spoluautorky Beáty Seregélyové vybírá daň i jinak. Dlouhé hodiny se skloněnou hlavou nad displejem vedou k takzvanému textovému krku, tedy k předsunutému držení hlavy, které zatěžuje krční páteř. Tato poloha může podle ní narušovat signály, které mozek potřebuje k udržení rovnováhy, a přispívat k dřívějšímu opotřebení kloubů.

Pasivní posouvání škodí víc

Maďarské výsledky zapadají do širšího obrazu. Už v roce 2015 mezinárodní tým psychologů v laboratorním pokusu i v každodenním sledování ukázal, že pasivní prohlížení Facebooku, tedy posouvání příspěvků bez vlastní aktivity, zhoršuje náladu. Aktivní používání, jako psaní zpráv nebo komentářů, takový vliv nemělo. Výzkumníci jako hlavní mechanismus označili závist, kterou v lidech pasivní sledování životů druhých vyvolává.

Oba výzkumy tak naznačují, že nerozhoduje jen počet hodin u displeje. Záleží na tom, zda telefon slouží jako prostředek ke spojení s lidmi, nebo jako zdroj nekonečného proudu podnětů, kterým se člověk nechává unášet.

Co studie neukazuje

Titulky, podle nichž vědci našli návyk horší než čas strávený u obrazovky, ale přehánějí. Studie tyto dvě věci přímo neporovnávala. Navíc jde o jednorázový dotazníkový průzkum. Ten dokáže odhalit souvislosti, nikoli příčiny. Nelze z něj říct, zda pasivní konzumace obsahu zhoršuje spánek a sebeovládání, nebo zda lidé, kteří hůř spí a hůř se ovládají, prostě víc času tráví nad telefonem.

Autorky samy uvádějí další omezení. Údaje o používání telefonu pocházejí od samotných účastníků, a lidé přitom svůj čas u displeje často odhadují nepřesně. Vzorek tvořili převážně maďarští vysokoškoláci vybraní podle dostupnosti, nikoli reprezentativní část populace. Závěry proto nelze automaticky přenést na starší lidi nebo dospívající.

Co s tím

Výzkumnice doporučují omezit upozornění ze sociálních sítí a komunikačních aplikací, nastavit si časové limity a nepoužívat telefon před spaním. Pomoci může i víc pohybu a lepší držení těla. U lidí se sklonem k úzkosti by podle nich mohl pomoci trénink sebeovládání a psychologická podpora zaměřená na strach z promeškání.

Poselství studie je nakonec jednoduché. Telefon sám o sobě nepředstavuje nepřítele. Rozdíl dělá to, zda ho člověk drží v ruce, protože chce někomu napsat, nebo protože nedokáže přestat posouvat prstem po displeji.