Hovězí maso stojí za 41 procenty odlesňování planety, ukazuje nová studie

Studii vedl Chandrakant Singh z Chalmersovy technické univerzity ve švédském Göteborgu spolu s kolegou Martinem Perssonem, výsledky publikovali v časopise Nature Food pod názvem popisujícím globální vzorce odlesňování způsobeného komoditami a s ním spojené emise oxidu uhličitého. Tým podle tiskové zprávy Chalmersovy univerzity vyvinul model nazvaný DeDuCE, tedy zkratku pro model příčin odlesňování a emisí uhlíku, který poprvé přímo propojuje konkrétní zemědělské produkty s celosvětovými daty o úbytku lesa.

Podle Singha se dosavadní výzkum vztahu mezi produkcí potravin a odlesňováním obvykle soustředil jen na několik dobře známých produktů, jako je hovězí maso, sója a palmový olej, a na několik konkrétních zemí, typicky Brazílii nebo Indonésii. Nová studie podle jeho slov kombinuje rozsáhlá satelitní data o využití půdy se zemědělskými statistikami způsobem, který nabízí dosud nejucelenější a nejpřesnější obrázek toho, co celosvětové odlesňování skutečně pohání. Analýza podle serveru Sustainability Online pokryla 179 zemí a 184 komodit v období mezi lety 2001 a 2022, přičemž za toto období zaniklo podle odhadu autorů zhruba 122 milionů hektarů lesa, z čehož přes osmdesát procent připadá na tropické oblasti.

Výsledné pořadí je podle přehledu na projektu Our World in Data, který studii podrobně rozebírá, jednoznačné. Hovězí maso je zdaleka největším jednotlivým hnacím motorem odlesňování, na svědomí má 41 procent veškerého úbytku lesa způsobeného zemědělstvím. Vysoká čísla souvisí s tím, že dobytek potřebuje na pastvu obrovské plochy půdy, a rostoucí celosvětová poptávka po hovězím mase tak přímo žene expanzi pastvin. Podle stejného zdroje samotné hovězí maso od začátku století zničilo plochu lesa odpovídající více než dvojnásobku rozlohy Velké Británie.

Druhým největším hnacím motorem jsou olejniny, mezi nimiž dominuje sója a palmový olej. Podle přesnějšího rozpisu procentuálních podílů, který zveřejnila Chalmersova univerzita, následuje po hovězím mase s podílem čtyřiceti procent palmový olej s devíti procenty, sója s pěti procenty, kukuřice a rýže shodně se čtyřmi procenty, kasava se třemi procenty a kakao s kávou po jednom procentu. Dalšími velkými hnacími motory jsou také lesní plantáže a produkce obilovin.

Geografické rozložení úbytku lesa je podle Our World in Data mimořádně soustředěné. Více než polovina veškerého odlesňování spojeného s produkcí hovězího masa proběhla přímo v Brazílii, zatímco většina zbylé expanze pastvin pro dobytek se odehrála v sousedních zemích Latinské Ameriky. Téměř veškerá světová poptávka po palmovém oleji je pokrývána jen dvěma zeměmi, Indonésií a Malajsií, což se přesně odráží i v datech o odlesňování v těchto dvou zemích. Lesní plantáže jsou naopak podle studie významným hnacím motorem hlavně v částech Asie a Severní Ameriky, zejména ve Spojených státech, Kanadě a Číně. U většiny ostatních produktů, tedy obilovin, kořenových plodin a plodin pěstovaných na prodej jako ovoce, ořechy, káva a kakao, dochází k největšímu úbytku lesa v Africe.

Podle zveřejněného žebříčku zemí odpovídajících za největší podíl celosvětového odlesňování vede jednoznačně Brazílie se 32 procenty, následovaná Indonésií s devíti procenty, Čínou a Demokratickou republikou Kongo shodně se šesti procenty, Spojenými státy s pěti procenty a Pobřežím slonoviny se třemi procenty.

Studie zároveň vyčíslila i klimatický dopad celého procesu. Podle serveru Sustainability Online odhadli autoři, že odlesňování kvůli produktům zemědělství a lesnictví za sledované období vyprodukovalo zhruba 41 miliard tun oxidu uhličitého, což odpovídá přibližně pěti procentům celosvětových emisí skleníkových plynů.

Spoluautor Martin Persson podle serveru Open Access Government zdůrazňuje, že debata o odlesňování se dlouho točila hlavně kolem toho, jak lidé v bohatých zemích přispívají k odlesňování dovozem komodit, což je podle něj naprosto legitimní téma, nesmí se ale zapomínat, že velkou část odlesňování pohání zemědělská produkce určená pro domácí trhy samotných producentských zemí. Skutečné snížení odlesňování proto podle jeho slov vyžaduje opatření i přímo v zemích, kde ke kácení lesa dochází, nikoli jen změny v poptávce bohatých dovozců.

Autoři projektu Our World in Data k tomu dodávají, že rozsah tohoto odlesňování je často těžké si vůbec představit, data ale zároveň ukazují, že změna je možná. U některých produktů, konkrétně u palmového oleje, se už podařilo díky cíleným programům a kampaním odlesňování spojené s jeho produkcí výrazně omezit. Podle autorů by se podobného výsledku dalo dosáhnout i u dalších komodit, klíčovým předpokladem je ale přesně vědět, které konkrétní produkty a ve kterých konkrétních zemích za odlesňováním v prvé řadě stojí.