Infrazvuk z explodující rakety doletěl přes tisíc mil. Co odhalila nová studie

K nehodě došlo během takzvaného statického zážehového testu na Cape Canaveral Space Force Station, krátce před plánovaným čtvrtým startem rakety. Stupeň bez varování explodoval, vymrštil do vzduchu hořící trosky a na noční obloze na okamžik rozzářil obrovský hřibovitý oblak. Nikdo při incidentu nebyl zraněn. New Glenn je přitom podle popisu na Live Science se svými 98 metry přibližně stejně vysoký jako raketa NASA Space Launch System a má konkurovat i obřím raketám Starship od SpaceX, přičemž do té doby úspěšně odstartoval třikrát, naposledy v dubnu, kdy se sice dostal do vesmíru, ale nepodařilo se mu vypustit komunikační družici.

Firma Blue Origin 5. srpna oznámila, že příčinou výbuchu byl s největší pravděpodobností vadný kyslíkový ventil, a od nehody se o další start New Glenn nepokusila. Podle serveru Ars Technica by mohly škody na samotné odpalovací rampě trvat opravit nejméně rok, což by mohlo zpozdit i plány NASA na budování měsíční základny závislé na této raketě. Tisíce místních obyvatel podle deníku Florida Today uslyšely mohutnou ránu, protože rázová vlna z výbuchu se šířila až do vzdálenosti 217 kilometrů od odpalovací rampy.

To byl ale jen zlomek toho, co výbuch skutečně vyprodukoval. Podle nové studie publikované 12. srpna 2026 v odborném časopise The Seismic Record fyzička a planetární vědkyně Elizabeth Silber ze Sandijských národních laboratoří spolu s kolegou Loganem Scamferem analyzovali data z 36 regionálních infrazvukových stanic rozmístěných po celých Spojených státech, přičemž nejvzdálenější zachycený signál pocházel ze severovýchodního Texasu, zhruba 1684 kilometrů od místa výbuchu. Infrazvuk jsou zvukové vlny s frekvencí hluboko pod hranicí lidského sluchu, které se dokážou šířit atmosférou na obrovské vzdálenosti, aniž by je člověk kdy zaznamenal.

Vědci pomocí techniky zpětné projekce signálů z jednotlivých stanic nezávisle potvrdili přesný čas i polohu výbuchu, a na základě frekvence a doby šíření zvukových vln následně přepočítali i jeho energetickou sílu. Podle tiskové zprávy Seismologické společnosti Ameriky odpovídá odhadovaná síla výbuchu 0,131 kilotuny ekvivalentu TNT, což je podle Live Science mírně víc, než jakou sílu podle studie z roku 2009 mělo zničení jaderného reaktoru v Černobylu v roce 1986.

Tým se pokusil i o odhad, kolik paliva se při samotném výbuchu skutečně spálilo. Přesné množství kryogenního paliva na palubě sice není veřejně známé, výzkumníci ale odhadli, že v prvotním výbuchu shořelo jen mezi třemi a šesti procenty celkové zásoby paliva, což může působit málo vzhledem k velikosti ohnivé koule, podle autorů to ale odpovídá očekávanému rozmezí. Silber tento jev vysvětlila tím, že se palivo a okysličovadlo při velké havárii nutně nesmísí a nezreagují najednou, část hmoty přispěje k prvotnímu výbuchu, zatímco další shoří postupněji v samotné ohnivé kouli a oblaku.

Podle Silber jde navíc o mimořádně vzácnou příležitost, protože pozorování v takto velkém měřítku u raket poháněných kombinací kapalného kyslíku a kapalného metanu jsou zatím velmi omezená, většina dosavadních dat pochází z mnohem menších experimentů nebo historických testů s jinými typy paliva. Infrazvuk je přitom podle tiskové zprávy dobře zavedenou metodou pro sledování velkých výbuchů a dalších energetických jevů v atmosféře, kterou využívá i Organizace Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek při sledování jaderných testů, a stejný vědecký tým dřív podobnou metodou sledoval i meteory nebo návrat vzorkovacího pouzdra mise OSIRIS-REx zpět do zemské atmosféry v roce 2023.

Vědci závěrem uvádějí, že infrazvuk zůstává nedostatečně využívaným, ale potenciálně velmi cenným nástrojem pro sledování havárií kosmických lodí a jiných velkých výbuchů po celém světě. Selhání jedné konkrétní rakety na floridské rampě tak paradoxně poskytlo vědcům datový bod, jaký by za normálních okolností jen těžko získali, a to doslova z ticha, které žádné lidské ucho nezaslechlo.