Infuze vitamínu C údajně prodloužila přežití u pacientů s rakovinou pankreatu
16. 2. 2026 – 10:16 | Člověk | Miroslav Krajča |Diskuze:
Rakovina slinivky patří k nejagresivnějším nádorům vůbec. U pacientů ve čtvrtém stadiu je medián přežití často měřen v měsících. Klinická studie z University of Iowa však přinesla pozoruhodný výsledek: vysokodávkovaný intravenózní vitamín C podávaný spolu s chemoterapií prodloužil přežití pacientů zhruba z osmi na šestnáct měsíců. Znamená to průlom, nebo jen první krok k novému směru výzkumu?
Rakovina pankreatu má dlouhodobě jednu z nejhorších prognóz mezi nádory. Podle údajů American Cancer Society je pětileté přežití u metastatického onemocnění jen v jednotkách procent . Standardní léčba zahrnuje kombinace chemoterapeutik, například gemcitabin nebo režim FOLFIRINOX, které mohou nemoc zpomalit, ale jen zřídka vedou k dlouhodobé remisi.
Právě v tomto kontextu vzbudila pozornost studie týmu z University of Iowa, která testovala účinek vysokých intravenózních dávek vitamínu C jako doplňku ke standardní chemoterapii. Pacienti dostávali přibližně 75 gramů askorbátu intravenózně dvakrát až třikrát týdně. Výsledky publikované v odborném časopise ukázaly, že kombinace vysokodávkovaného vitamínu C a chemoterapie vedla k prodloužení mediánu celkového přežití ze zhruba osmi na šestnáct měsíců.
Samotná publikace v časopise Cancers detailně popisuje, že vysoké plazmatické koncentrace askorbátu dosažené intravenózním podáním mohou působit jako pro-oxidant v nádorovém mikroprostředí. Vysoké dávky vitamínu C generují peroxid vodíku, který může selektivně poškozovat nádorové buňky, zatímco zdravé buňky s vyšší aktivitou katalázy jsou chráněny.
Mechanismus účinku je tedy odlišný od běžného vnímání vitamínu C jako antioxidantu. Při běžných dietních dávkách působí askorbát především jako antioxidant. Ve vysokých intravenózních koncentracích však může vyvolávat oxidační stres právě v nádorových buňkách, které mají narušený redoxní metabolismus. Tento koncept podporují i preklinické studie publikované například v Science Translational Medicine.
Ve studii z Iowy bylo zaznamenáno nejen prodloužení celkového přežití, ale i zlepšení takzvaného progression-free survival, tedy doby, po kterou nemoc neprogredovala. To naznačuje, že vitamín C mohl zesilovat účinek chemoterapie nebo zvyšovat citlivost nádorových buněk na cytotoxickou léčbu.
Je však zásadní zdůraznit několik bodů. Studie byla relativně malá a fáze výzkumu neumožňuje jednoznačné závěry o změně standardu péče. Klinická hodnocení této strategie pokračují a teprve větší randomizované studie mohou potvrdit, zda je efekt skutečně reprodukovatelný a klinicky významný.
Diskuse kolem vitamínu C v onkologii není nová. Už v 70. letech minulého století prosazoval Linus Pauling vysoké dávky vitamínu C jako doplněk léčby rakoviny, ale tehdejší studie s perorálním podáváním nepřinesly přesvědčivé výsledky. Dnes je klíčovým rozdílem intravenózní aplikace, která umožňuje dosáhnout mnohonásobně vyšších plazmatických koncentrací, než je možné při perorálním podání.
Otázka ekonomiky a patentovatelnosti se často objevuje v debatách kolem tohoto tématu. Vitamín C je levná a široce dostupná molekula, kterou nelze patentovat jako nový lék. To může snižovat komerční motivaci pro rozsáhlé farmaceutické investice do velkých studií. Přesto některé akademické instituce pokračují ve výzkumu právě kvůli potenciálnímu klinickému přínosu a nízké toxicitě této intervence.
Bezpečnostní profil vysokodávkovaného intravenózního askorbátu byl ve studiích obecně příznivý, i když existují specifická rizika, například u pacientů s deficitem G6PD nebo s predispozicí k tvorbě oxalátových kamenů. Proto je nezbytné, aby taková léčba probíhala pod lékařským dohledem v rámci klinických protokolů.
Pro pacienty s metastatickou rakovinou pankreatu je i zdvojnásobení mediánu přežití významným výsledkem. Přesto by bylo zavádějící označit tuto terapii za „zázračnou“. Vědecký proces vyžaduje opakování výsledků, větší kohorty a dlouhodobé sledování.
Současná data však naznačují, že vysokodávkovaný vitamín C může fungovat jako potenciální adjuvantní terapie, tedy doplněk ke standardní léčbě. Pokud se výsledky potvrdí, může jít o relativně dostupný způsob, jak zlepšit prognózu u jednoho z nejagresivnějších nádorů.
Debata o této terapii také ukazuje širší problém v onkologickém výzkumu. Inovace nemusí vždy pocházet z nových syntetických molekul. Někdy může jít o nové využití známých látek v jiném dávkování nebo jiném způsobu aplikace.
Zatím je však klíčové držet se dat. Vitamín C není náhradou chemoterapie, ale v kombinaci s ní může představovat zajímavý směr dalšího výzkumu. Pro pacienty i lékaře to znamená jediné: sledovat nové studie, ale zachovat kritické myšlení.
