Jedna sklenička vína k večeři. Věda říká, že u sedmi typů rakoviny bezpečná hranice neexistuje

Alkohol a zdraví jsou navzájem provázány jedním z nejpropracovanějších a nejdéle studovaných vztahů v celé epidemiologii. Po desetiletích výzkumu vznikl konsenzus, který byl zároveň uklidňující a vědecky nestabilní: mírná konzumace alkoholu možná chrání srdce, ale riziko rakoviny zvyšuje. Co přesně znamená „mírná"? Pod jakou hranicí je efekt zanedbatelný? Kde přesně leží dno bezpečnosti?

Xiaochen Dai a kolegové z Institute for Health Metrics and Evaluation (IHME) Washingtonské univerzity tuto otázku zodpověděli nejdůkladněji, jak to dostupná data umožňují. Jejich metaanalýza publikovaná 1. června 2026 v Nature Health zahrnuje 843 kohortových a případových studií publikovaných v letech 1963 až 2023 a analyzuje vztah alkoholu ke 20 zdravotním výsledkům pomocí metodologického rámce nazvaného Burden of Proof – tedy „Důkazní zátěž".

Co je metoda Burden of Proof a proč záleží

Standardní metaanalýzy kombinují výsledky existujících studií a hledají průměrný efekt. Problém je, že průměrný efekt může maskovat heterogenitu studií – pokud část studií ukazuje silný efekt a část nulový, průměr bude někde uprostřed, aniž by bylo jasné, co si z toho vzít. IHME vyvinulo alternativní přístup: místo průměrného efektu se zaměřuje na nejkonzervativnější odhad, který je datově podpořen. Jinými slovy – hlásí minimální efekt, který data konzistentně prokazují, nikoli maximální nebo průměrný.

Jak popisuje IHME ve svém tiskovém prohlášení, každý vztah alkohol-zdravotní výsledek dostane hodnocení nula až pět hvězd podle síly a konzistentnosti evidence. Výsledky pro rakovinu jsou v této škále uniformně jednoznačné.

Deset druhů rakoviny, nula bezpečných prahů

Ze všech deseti zkoumaných typů rakoviny neukázal ani jeden bezpečnou spodní hranici spotřeby – tedy hodnotu, pod níž by riziko přestalo stoupat. U každého z deseti druhů platilo: čím více alkoholu, tím vyšší riziko, a tato asociace začínala statisticky měřitelně od nejnižší sledované kategorie konzumace.

Sedm z deseti typů vykazovalo zvýšené riziko i pod jednou standardní jednotkou alkoholu denně – tedy pod přibližně 10 gramy čistého etanolu. Pharyngeální karcinom vykazoval při průměrné konzumaci zvýšení rizika o alespoň 105 procent. Karcinom laryngu o 49 procent. Kolorektální karcinom a karcinom rtů a ústní dutiny shodně o 22 procent. Karcinom jícnu o 15 procent. Karcinom prsu o 12 procent. Karcinom jater a slinivky o tři procenta. Karcinom prostaty o jedno procento. Tato čísla jsou konzervativní odhady minimálního efektu – nikoli průměrné ani maximální hodnoty.

Emmanuela Gakidou, zdravotní ekonomka z Washingtonské univerzity a spoluautorka studie, situaci shrnula výstižně: věda o alkoholu a zdraví je skutečně komplexní. Ale pro rakovinu je evidence konzistentní a jednoznačná – riziko stoupá při jakékoliv úrovni konzumace alkoholu.

Proč alkohol způsobuje rakovinu: mechanismus

Biochemická cesta od alkoholu ke karcinomu je dobře popsána. Etanol je v těle metabolizován na acetaldehyd – látku přímo poškozující DNA tím, že tvoří adukty s DNA bazemi a narušuje opravné mechanismy. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) klasifikuje alkohol jako karcinogen skupiny 1 – tedy s prokázanou karcinogenitou pro lidi – od roku 1988 a tuto klasifikaci od té doby opakovaně potvrdila. Alkohol navíc zvyšuje hladiny estrogenů, které jsou rizikovým faktorem pro karcinom prsu, a poškozuje sliznice horních gastrointestinálních cest, kde jsou nejsilněji postiženy pharynx, larynx a jícen.

Kardiometabolika: jiný příběh

Výsledky pro kardiometabolické výsledky jsou v ostrém kontrastu s rakovinovými daty. Pro infarkt myokardu, ischemickou cévní mozkovou příhodu, diabetes 2. typu a Alzheimerovu chorobu studie nalezla smíšenou evidenci: nízká konzumace alkoholu byla u části výsledků asociována s mírně nižším rizikem, tato asociace se ale při vyšší konzumaci obrátila. Hodnocení síly důkazů pro kardioprotektivní efekt dosáhlo jedné nebo dvou hvězd ze pěti – tedy kategorie slabé nebo nejisté evidence.

Kontrastní hodnocení tří nebo více hvězd – tedy jasné a konzistentní evidence – dostaly výhradně karcinomy a chronická jaterní onemocnění. Pro kardiovaskulární výsledky je kauzalita kardioprotekvitivního efektu nízké konzumace sporná a část epidemiologů ji připisuje metodologickým artefaktům – zejména efektu nemocného abstinenta, kdy kategorie „nepijících" zahrnuje lidi, kteří přestali pít ze zdravotních důvodů a jsou tedy nemocnější než rekreační konzumenti.

Kde stojí konzenzus a kde jsou limity

Studie zahrnuje pouze observační data – kohortové a případové studie – nikoli randomizované klinické studie, které nelze z etických důvodů pro alkohol realizovat. Kauzální interpretace tedy závisí na konzistentnosti asociací, biologické plausibilitě mechanismu a eliminaci zámatečných faktorů. Burden of Proof metodologie tento problém zmírňuje tím, že reportuje nejkonzervativnější odhad podporovaný daty – ale observační designová omezení zcela neodstraní.

Praktický dopad studie je přímočarý. Zdravotní doporučení, která prezentují jednu nebo dvě skleničky vína denně jako kardioprotekvitivní nebo zdravotně neutrální, nenacházejí v této analýze vědeckou podporu. Pro rakovinu žádná bezpečná hranice v datech neexistuje. To neznamená, že jedna sklenička za rok způsobí karcinom – absolutní riziko pro nízkofrekvenčního konzumenta je malé v absolutních číslech. Znamená to, že z pohledu onkologického rizika žádné množství alkoholu není prokázaně bezpečné.