Kanibalismus, nebo pohřební rituál? Nová analýza mění příběh pravěkých zubů z Francie

Zuby s charakteristickými řeznými stopami pocházejí z jeskyně Les Rois v departementu Charente a datují se do aurignacienu, období, kdy se napříč Evropou začaly objevovat první propracované symbolické artefakty a složitější nástroje. Podle popisu na portálu IFLScience z tohoto období pochází ohromné množství pravěkých předmětů od hudebních nástrojů po slonovinové sošky, přestože je paradoxně jen málo přímo doloženo lidskými pozůstatky nalezenými v jejich blízkosti. Právě proto zůstávalo dlouho nejasné, jestli aurignacká kultura patřila výhradně druhu Homo sapiens, nebo ji sdíleli i neandertálci, a jeskyně Les Rois má tuto otázku pomoci vyřešit, protože obsahuje největší soubor aurignackých lidských ostatků v celé západní Evropě.

Na základě charakteru řezných stop na dotyčných zubech přišel tým vedený antropologem Fernandem Ramirezem Rozzim už v roce 2009 s tvrzením, že nešťastné dítě lovci a sběrači Homo sapiens rozporcovali stejným způsobem, jakým běžně zpracovávali ulovenou zvěř. Podle tehdejšího zpravodajství deníku The Guardian tato práce podpořila kontroverzní teorii, že aurignačtí lidé zabíjeli a jedli neandertálce a jejich zuby si pak nosili jako šperk. Ne všichni archeologové ale tuto hypotézu přijali, a řada z nich rovnou zpochybňovala, jestli zuby vůbec patřily neandertálci.

Nová práce téhož vedoucího autora, publikovaná letos v srpnu v časopise American Journal of Biological Anthropology, se k dentici vrátila s modernějšími metodami. Podle abstraktu studie dostupného přes síť ResearchGate předchozí analýza zubní morfologie mandibuly z Les Rois označila taxonomické zařazení k druhu Homo sapiens, nebo Homo neanderthalensis za nejisté, s možností, že jedinec měl nedávné neandertálské předky. Nové vyšetření tuto nejistotu odstranilo. Řezáky postrádají charakteristický lopatkovitý tvar typický pro neandertálce a místo toho mají plochý vnější povrch běžný u Homo sapiens, a zubní sklovina je navíc podstatně silnější než u neandertálců a odpovídá rozsahu typickému pro moderního člověka.

Autoři studie zároveň přiznávají, že dentice si přesto zachovává i některé neandertálsky vyhlížející rysy, což podle nich naznačuje, že zubní morfologie pravěkých lidí pravděpodobně tvořila mozaiku starobylých i moderních znaků, ne čistě jednu, nebo druhou kategorii. I tak ale výsledek podle vlastních slov autorů znamená, že všechny lidské pozůstatky z Les Rois lze nyní přiřadit druhu Homo sapiens, což podporuje širší přiřazení celého aurignackého technokomplexu, rané i pozdní fáze, tomuto druhu. Jinými slovy, úplná absence neandertálců na nalezišti Les Rois naznačuje, že kulturní inovace charakteristické pro aurignacien mohly být čistě dílem moderního člověka.

Podobný závěr ostatně naznačila i starší statistická studie zubní morfologie z Les Rois. Podle analýzy patnácti jedinců z tohoto naleziště čtrnáct z nich vykázalo vysokou pravděpodobnost přesahující osmdesát procent, že patří do skupiny moderních lidí svrchního paleolitu, přičemž autoři u zbývajícího jednoho jedince s pravděpodobností pouhých čtyřiapadesáti procent sami uznali, že to na přesvědčivý důkaz přítomnosti neandertálců nestačí.

Co se s pravěkým dítětem na konci jeho krátkého života skutečně stalo, ale zůstává nejasné i po vyvrácení neandertálské teorie. Řezné stopy podle všeho ukazují, že mu byl v určité fázi vyříznut jazyk, což samo o sobě teorii kanibalismu nepotvrzuje ani nevyvrací. Na jiných aurignackých nalezištích se objevily provrtané lidské zuby naznačující, že si tehdejší lidé mohli vytvořit vlastní specifické pohřební zvyklosti, v nichž se zubní pozůstatky zemřelých běžně proměňovaly ve šperk, což by zapadalo i do absence celých lidských koster na podobných nalezištích. Zda přesně tohle vysvětluje i řezné stopy na zubech z Les Rois, zůstává otevřenou otázkou, novou studií ale definitivně padá představa, že šlo o pozůstatky sněděného neandertálského dítěte.