Kartáček jako nástroj pro srdce: co skutečně ukazuje studie o zubech a srdečních chorobách

Hlavní práci vedla Yoonkyung Changová spolu s kolegy Ho Geolem Woem, Jin Parkem, Ji Sung Leeovou a Tae-Jinem Songem z Ewha Womans University v Soulu, a v roce 2019 ji publikoval časopis European Journal of Preventive Cardiology. Podle samotného abstraktu studie tým sledoval 161 286 lidí z korejské kohorty Národního systému zdravotního pojištění po medián délky 10,5 roku, přičemž u všech účastníků na začátku chyběla fibrilace síní, srdeční selhání i srdeční chlopenní vady. Během sledování se objevilo 4911 případů fibrilace síní, tedy tři procenta účastníků, a 7971 případů srdečního selhání, tedy 4,9 procenta účastníků.

Přesná čísla u čištění zubů se přitom lišila podle konkrétního onemocnění. Podle stejného zdroje bylo časté čištění zubů, tedy třikrát a víckrát denně, po zohlednění věku, pohlaví, socioekonomického postavení, pravidelného cvičení, konzumace alkoholu, indexu tělesné hmotnosti, hypertenze, cukrovky, dyslipidemie, kouření, onemocnění ledvin, historie rakoviny i laboratorních nálezů spojeno s 10procentně nižším rizikem fibrilace síní, s poměrem rizik 0,90, a s 12procentně nižším rizikem srdečního selhání, s poměrem rizik 0,88. Dvanáctiprocentní snížení rizika se tedy ve skutečnosti týká srdečního selhání, ne přímo fibrilace síní, jak bývá tato studie někdy citována.

Studie navíc zaznamenala i další souvislosti. Pravidelná profesionální zubní hygiena u zubaře byla spojena s dalším, byť mírnějším snížením rizika srdečního selhání, s poměrem rizik 0,93, zatímco ztráta dvaadvaceti a víc zubů naopak riziko srdečního selhání zvyšovala, s poměrem rizik 1,32. Podle úvodní části abstraktu autoři svůj výzkum zdůvodňují tím, že špatná ústní hygiena může vyvolávat přechodnou bakteriémii a systémový zánět, tedy mechanismus, který je považován za jeden z prostředníků vzniku fibrilace síní i srdečního selhání.

Druhá studie, která se v souvislosti s tímto tématem často cituje, ale při bližším ověření tvrdí něco odlišného od toho, jak bývá prezentována. Jde o práci amerického týmu vedeného Michaelem LaMontem z Buffalské univerzity, publikovanou v roce 2017 v Journal of the American Heart Association. Podle oficiální tiskové zprávy univerzity analyzoval tým data 57 001 postmenopauzálních žen ve věku 55 až 89 let ze studie Women's Health Initiative, u kterých se onemocnění dásní a ztráta zubů projevily jako faktor spojený s vyšším rizikem úmrtí, výslovně ale ne s vyšším rizikem samotného kardiovaskulárního onemocnění.

Podle publikovaného textu studie na webu American Heart Association navíc studie sledovala účastnice v průměru 6,7 roku, ne patnáct let, jak se někdy uvádí, a zaznamenala 3589 kardiovaskulárních příhod a 3816 úmrtí z celkového souboru. Konkrétní číslo čtrnáctiprocentně vyššího rizika srdečního onemocnění, které se k této studii někdy přiřazuje, tak neodpovídá tomu, co tým sám ve svém závěru popsal, autor studie LaMonte naopak zdůraznil, že starší ženy mohou být kvůli svému parodontálnímu stavu ohroženy vyšší úmrtností a mohly by těžit z důkladnější zubní prevence, ne že by u nich přímo prokázali vyšší riziko srdečního onemocnění samotného.

Co z toho tedy platí a co ne? Korejská studie na 161 tisících lidech skutečně dobře podporuje myšlenku, že časté čištění zubů a pravidelná zubní hygiena souvisí s nižším rizikem fibrilace síní i srdečního selhání, byť s přesnými čísly deset a dvanáct procent, ne stejným číslem pro obě diagnózy. Druhá, americká studie na ženách po menopauze naopak dobrou ilustrací propojení zubů a srdce není, protože sama explicitně uvádí, že mezi parodontálním onemocněním a rizikem kardiovaskulárního onemocnění přímou souvislost nenašla, jen mezi parodontálním onemocněním a celkovým rizikem úmrtí.

Základní myšlenka, že stav dásní a zubů souvisí se zdravím srdce, zůstává legitimní a aktivně zkoumanou oblastí výzkumu, konkrétní citovaná čísla ale stojí za to ověřovat přímo u zdroje, než se dál šíří v podobě, která už neodpovídá tomu, co studie samy skutečně zjistily.