Kraken byl skutečný. Devatenáct metrů dlouhý, inteligentní a v době dinosaurů pravděpodobně největší predátor v oceánu

Fosilie chobotnic jsou vzácností, která hraničí s zázrakem. Jejich těla jsou takřka výhradně měkká — sval, kůže, chapadla — a podléhají rozkladu dříve, než sediment stihne vytvořit podmínky pro zachování. Jedinou tvrdou strukturou je čelist zvaná zobák, složená z chitinu — stejné látky, jaká tvoří krunýře krabů nebo krovky brouků. Právě proto jsme o raných chobotnicích věděli tak málo. A právě proto bylo zjištění týmu japonského paleontologa Yasuhira Iby z Hokkaido University natolik překvapivé.

Studie „Earliest octopuses were giant top predators in Cretaceous oceans" přinesla analýzu 27 fosilních čelistí — 15 dříve známých z Japonska a Vancouverského ostrova v Kanadě a 12 zcela nových, odhalených z hornin křídového stáří ze severního Japonska. Nové vzorky nebylo možné získat klasickými metodami — byly příliš krehké a hluboko zapuštěné v sedimentu. Tým proto použil metodu nazvanou digitální fosilní těžba: kámen byl broušen vrstvičku po vrstvičce, každý krok byl fotografován ve vysokém rozlišení a snímky byly skládány do trojrozměrných modelů pomocí algoritmu umělé inteligence pracujícího metodou zero-shot learning. Výsledkem byly plnobarevné, detailní 3D rekonstrukce fosilií, které by jinak zůstaly navždy skryté.

Dva druhy, jedno překvapení

Všech 27 vzorků bylo přeřazeno do dvou druhů: Nanaimoteuthis jeletzkyi a větší Nanaimoteuthis haggarti. Oba byly dosud klasifikovány jako upíří olihně — hlubomořský skupinový relikt. Nová analýza morfologie čelistí je zařazuje jinak: jsou to raní zástupci skupiny Cirrata, žebernatých chobotnic. Dnešní žebernaté chobotnice — jako například rozkošné dumbočky — jsou hlubomořská stvoření s plovacími ploutvemi na těle a blánou mezi chapadly. Jejich křídoví předkové byli patrně morfologicky podobní, ale o řád větší.

Starší druh N. jeletzkyi žil přibližně od 100 do 72 milionů let před naším letopočtem a jeho odhadovaná délka se pohybovala mezi 2,8 a 7,7 metru. To ho staví na úroveň dnešní tichomořské obří chobotnice — největší žijící chobotnice. Druh N. haggarti byl podstatně větší. Největší dochovaná dolní čelist tohoto druhu by snadno pojala grapefruit a byla přibližně o 50 procent větší než čelist dnešní obří olihně, která dorůstá přibližně 12 metrů. Odhadovaná celková délka N. haggarti včetně chapadel se pohybuje mezi 6,6 a 18,6 metru. Střední hodnota tohoto odhadu by z ní udělala největšího bezobratlého živočicha, jehož existenci dokážeme doložit fosilními nálezy. Přirovnání s bowlingovou drahou — délka 18,3 metru — není přehnaná metafora.

Čelisti jako kronika lovu

Klíčovým výsledkem studie je, co vědci na fosilních čelistech přečetli: stopy intenzivního, opakovaného kousání tvrdých materiálů. Čelisti vykazují ošlehání, škrábance, prasklinky a leštění — charakteristické pro predátora, který pravidelně drtil kosti a ulity. „V největších vzorcích bylo opotřebováno přibližně 10 procent délky čelisti — více, než vídáme u dnešních chobotnic a sépií živených tvrdou kořistí," konstatoval Iba v rozhovoru pro CNN. Pro srovnání: u moderních cephalopodů nepřekračuje opotřebení čelisti obvykle několik procent.

Asymetrické opotřebení čelistních hran je dalším pozoruhodným detailem. Podle studie je asymetrie v používání čelistí u moderních živočichů spojena s lateralizovaným chováním — tedy preferencí jedné strany těla — což je biologickým ukazatelem vyspělých kognitivních schopností. Dnešní chobotnice, jejichž inteligence srovnatelná s obratlovci je dobře zdokumentována, podobnou lateralizaci vykazují. Nalezené vzorce naznačují, že nejranější chobotnice na tom mohly být kognitivně podobně.

„Chobotnice nejsou jen pasivní predátoři koušící kořist. Používají dlouhá, ohebná chapadla k zachycení a silné čelisti ke zpracování. S rostoucí tělesnou velikostí roste i schopnost ovládnout velkou kořist chapadly a zpracovat ji čelistmi," vysvětloval Iba ve vyjádření pro média.

Soupeři v křídovém oceánu

Pozdní křídové moře severního Pacifiku bylo místem, kde žilo několik linií obřích mořských predátorů. Mosasauři — velcí mořští ještěři — dorůstali délky přes 14 metrů a patřili k vrcholovým predátorům své doby. Dlouhokrcí plesiosauri dosahovali podobných dimenzí. N. haggarti by s oběma skupinami v tělesné délce soupeřil, nebo je převyšoval.

Paleontolog Christian Klug z Curyšské univerzity, který na studii nepracoval, se vyjádřil opatrně — bez úplných kosterních nálezů nelze velikost zcela jistě potvrdit — ale připustil, že se pohybuje „přinejmenším v mezích možného." Zoolog Tim Coulson z Oxfordské univerzity označil výsledky za „přesvědčivé a vzrušující," a dodal, že tato zvířata by mohla skutečně krunýřem bones velryb a mořských plazů klidně projít.

Nejistota ohledně horního odhadu délky 18,6 metru přetrvává. Biologové přirozeně upozorňují, že extrapolace z jediné čelisti na celkovou délku těla nese nezanedbatelnou míru nepřesnosti — a Natural History Museum v Londýně ve svém komentáři ke studii připouští, že horní odhad mohou někteří vědci zpochybnit. Žádný z kritiků ale nezpochybňuje, že šlo o obřího a vysoce efektivního predátora.

Metoda, která mění paleontologii

Stejně důležitý jako samotný objev je způsob, jakým byl učiněn. Digitální fosilní těžba — kombinace precizního mechanického broušení, fotografické dokumentace tisíců vrstev a trojrozměrné rekonstrukce pomocí AI — otevírá přístup k fosilním záznamům, které by tradiční metodologie ponechala navždy uzavřené. Tým Iby a Ikegamiho tuto metodu v předchozích letech použil pro odhalení skrytých čelistí jiných skupin cephalopodů, čímž posunuli první výskyt dvou hlavních skupin olihní o miliony let hlouběji do fossilní kroniky.

Nyní přišla řada na chobotnice. A výsledek přepsal učebnicový předpoklad, podle nějž byl vrchol mořského potravního řetězce po 370 milionů let výhradní doménou obratlovců. Nanaimoteuthis haggarti — s devatenáctimetrovými chapadly, silou schopnou drtit kosti a patrně značnou inteligencí — tuto představu přesvědčivě vyvrací. Mytologický Kraken byl skutečný. Jen trochu jiný a o sto milionů let starší.