Kreatin v mozku pacienta s Alzheimerovou chorobou. První klinická studie přinesla výsledky, které mění otázky

Alzheimerova choroba se po dvacet let vysvětlovala jako nemoc amyloidních plaků. Vyzkoušely se desítky léků zaměřených na odstraňování beta-amyloidu z mozku. Většina selhala. Ty, které prošly regulatorním schválením, přinášely klinicky skromné výsledky. Paralelně s tímto hlavním proudem se rozvíjela potichu jiná hypotéza: snad není problém primárně plak samotný, ale energetická dysfunkce neuronů, která mu předchází nebo ho doprovází. Snad neurony nepřestávají fungovat proto, že mají plaky – ale dostávají plaky mimo jiné proto, že nemají dost energie.

Mozek a jeho záložní baterie

Neurony jsou extrémně energeticky náročné buňky. Spotřebovávají přibližně 20 procent veškeré energie lidského těla, přestože tvoří pouhá dvě procenta jeho hmotnosti. Primárním palivem je ATP – adenosintrifosfát. Kreatin v mozku funguje jako záložní systém pro regeneraci ATP: kreatinkinázová reakce umožňuje rychlé doplnění ATP z fosfokreatinu v momentech špičkové energetické poptávky.

U pacientů s Alzheimerovou chorobou je systém kreatin-fosfokreatin v mozku narušen: mitochondrie nefungují optimálně, produkce ATP je snížena a kreatin fosforilace pracuje na nižší úrovni. Tento deficit byl zdokumentován postmortálními analýzami i zobrazovacími metodami. Otázka, kterou pilotní studie CABA (Creatine to Augment Bioenergetics in Alzheimer's) položila, zní: pokud podáme exogenní kreatin, dostane se do mozku v dostatečné koncentraci a ovlivní kognitivní funkce?

CABA trial: první data z živých pacientů

Studie Smithe, Choi, Leeho a kolegů z University of Kansas Medical Center, publikovaná 19. května 2025 v Alzheimer's & Dementia: Translational Research & Clinical Interventions, zahrnovala 20 pacientů s potvrzenou Alzheimerovou chorobou. Protokol byl jednoduchý: 20 gramů monohydrátu kreatinu denně po dobu 8 týdnů. Žádné placebo – jde o pilotní studii zaměřenou primárně na proveditelnost a bezpečnost.

Klíčovou otázkou číslo jedna bylo: dostane se kreatin vůbec do mozku? MR spektroskopie – zobrazovací metoda schopná měřit koncentrace specifických metabolitů v živé mozkové tkáni – odpověděla: ano. U 85 procent účastníků se hladiny mozkového kreatinu statisticky signifikantně zvýšily. Průměrné zvýšení dosáhlo přibližně 11 procent.

Klíčovou otázkou číslo dvě bylo: co se stalo s kognicí? Výsledky jsou v kontextu pilotní studie bez kontrolní skupiny pozoruhodné. Celkové kogniční skóre se zlepšilo (p = 0,02). Fluidní kognice – schopnost abstraktního uvažování a řešení nových problémů – se zlepšila (p = 0,004). Pracovní paměť se zlepšila (p = 0,001). Verbální rozpoznávání se zlepšilo (p < 0,001).

Proč Parkinson kreatin odmítl a Alzheimer ho přijal

Tento výsledek vypadá v přímém kontrastu s tím, co se stalo u Parkinsonovy choroby. Studie NET-PD z roku 2015, financovaná NIH a zahrnující 1 741 pacientů s Parkinsonovou chorobou léčených 10 gramy kreatinu denně po dobu pěti let, byla předčasně zastavena pro futilitu: žádný benefit na motoriku, kognici ani každodenní fungování.

Rozdíl je pravděpodobně vícefaktorový. Za prvé dávka: CABA trial použil 20 gramů – dvojnásobek Parkinsonova protokolu. Za druhé patofyziologie: nové zobrazování pomocí techniky GuanCEST MRI provedené týmem z Johnsovy Hopkinsovy univerzity mapující kreatin v mozku Parkinsonových pacientů ukázalo, že deplece kreatinu je u Parkinsonovy choroby vysoce lokalizovaná – specifické oblasti mozku, zejména nigrostriatální dráha, nikoli mozek plošně. Orální kreatin přijatý perorálně jde primárně do svalů. Proniknout do specifických malých oblastí mozku v dostatečné koncentraci nemusí být z fyziologického hlediska jednoduché. Za třetí: Alzheimerova choroba může vykazovat rozsáhlejší, difuznější bienergetický deficit, pro nějž je suplementace snáze účinná.

Mitochondriální hypotéza a pohled za amyloid

Za oběma příběhy – Alzheimerem i Parkinsonem – stojí rostoucí vědecký zájem o mitochondriální kaskádovou hypotézu neurodegenerace. Russell Swerdlow z University of Kansas Medical Center, jeden z autorů CABA studie a průkopník tohoto pohledu, argumentuje, že mitochondriální dysfunkce předchází vzniku amyloidních plaků a tau patologie u Alzheimerovy choroby – nikoli naopak. Pokud tato hypotéza platí, pak amyloidní plaky nejsou příčinou, ale důsledkem energetického selhání neuronů.

Navazující studie bienergetických dat z pilotního protokolu, publikovaná v Alzheimer's & Dementia v únoru 2026, přinesla přímá data o mitochondriální funkci u účastníků CABA trial. Výsledky podporují myšlenku, že kreatin suplementace ovlivňuje mitochondriální respiraci in vivo.

Co studie dokazuje a co ještě ne

Metodologická poctivost vyžaduje opakovat: CABA trial byl pilotní, jednoramenný, bez kontrolní skupiny. Pacienti věděli, že berou suplementy. Část zlepšení kognice může být efektem placeba nebo přirozené variability výkonu v testech. 20 pacientů je příliš malý vzorek na kauzální závěry.

Ale pro pilotní studii šlo o to prokázat proveditelnost a biologickou plausibilitu – a v obou ohledech výsledky přesvědčily. Zvýšení mozkového kreatinu u 85 procent pacientů o 11 procent je konkrétní, MRI potvrzený fyziologický efekt. Kognitivní zlepšení jsou statisticky signifikantní při více než jedné testovací doméně. Randomizovaná kontrolovaná studie druhé fáze je logickým a neodkladným dalším krokem.