Latinský nápis v hrobě z Frankfurtu mění pohled na šíření křesťanství v římské říši

Amulet objevili archeologové už v roce 2018 při vykopávkách na místě bývalého římského města Nida, dnes na okraji Frankfurtu. Podle popisu na serveru Smithsonian Magazine leželo tělo muže ve věku třicet až čtyřicet let v takzvaném hrobě číslo 134, přičemž malý stříbrný amulet měl uložený přímo pod bradou, pravděpodobně ho nosil zavěšený na šňůrce kolem krku. Hrob je datovaný do let 230 až 270 našeho letopočtu.

Uvnitř kovového pouzdra se skrýval tenký, extrémně křehký stříbrný plíšek popsaný osmnácti řádky textu, který si od té doby vysloužil označení Frankfurtský stříbrný nápis. Plíšek byl podle informací Univerzity Goethe ve Frankfurtu svinutý do ruličky a po téměř dvou tisících letech navíc zmačkaný a stlačený, takže ho nebylo možné fyzicky rozvinout, aniž by se rozpadl. Řešení přinesla až počítačová tomografie provedená v Leibnizově centru pro archeologii v Mohuči.

Vedoucí zobrazovací laboratoře centra Ivan Calandra podle citace na serveru CNN popsal, že hlavní výzvou bylo naskenovat svinutý a zároveň pomačkaný plíšek ve velmi vysokém rozlišení a z výsledných dat sestavit trojrozměrný model. Právě díky tomuto digitálnímu rozbalení mohli badatelé jednotlivé fragmenty textu poprvé skutečně přečíst, aniž by se křehkého originálu museli fyzicky dotknout.

Samotné rozluštění osmnácti řádků latinského textu se ale ukázalo jako mnohem pomalejší proces než samotné skenování. Archeolog Markus Scholz z Frankfurtské univerzity Goethe podle vyjádření zveřejněného univerzitou popsal, že mu někdy trvalo týdny, ba i měsíce, než ho napadl další krok v luštění, a k práci si postupně přizval i odborníky na dějiny teologie, se kterými text společně rozklíčovali. Text obsahuje mimo jiné vzývání svatého Titovi, biblický citát o pokleknutí kolen z listu Filipským a trojnásobné zvolání svatý, svatý, svatý, což je formulace, která se podle badatelů běžněji objevuje až ve čtvrtém století.

Nezvyklá je i samotná jazyková volba. Podle serveru Times of Israel Scholz zdůraznil, že podobné nápisy na amuletech bývaly v tomto období obvykle psané řecky nebo hebrejsky, zatímco frankfurtský text je celý v latině, což podle něj naznačuje, že jeho autor byl zkušený a vzdělaný písař. Stejně neobvyklé je i to, že text neobsahuje žádný odkaz na jinou víru než na křesťanství, což je pro amulety tohoto typu z daného období vzácnost.

Kontext, ve kterém muž svůj amulet nosil, přitom nebyl bezpečný. Ve třetím století bylo otevřené hlášení se ke křesťanství v severních oblastech římské říše stále riskantní a spojené s osobním nebezpečím, jak připomíná server Ancient Origins. Přesto si muž svou víru vzal doslova do hrobu, což badatelé interpretují jako doklad hloubky jeho osobního přesvědčení v době, kdy k tomu potřeboval skutečnou odvahu.

Objev má podle archeologa Scholze širší význam i pro pochopení samotného města Nida. Podle citace na serveru Jerusalem Post text nápisu ukazuje, že Nida v tomto období nebyla okrajovým pohraničním regionem, ale místem ovlivněným kulturními proudy z celé říše, což odpovídá i skladbě tehdejšího obyvatelstva pocházejícího z různých částí impéria. Frankfurtská starostka pro kulturu a vědu Ina Hartwigová k tomu v prohlášení dodala, že tento mimořádný nález ovlivní hned několik vědních oborů najednou, od archeologie přes religionistiku a filologii až po antropologii, a zaměstná vědu na dlouhou dobu dopředu.

Primátor Frankfurtu Mike Josef nález označil za vědeckou senzaci, po které bude nutné posunout historii křesťanství ve Frankfurtu i mnohem šíře zhruba o padesát až sto let zpět. Všechny dosud známé důklady křesťanského života v této severoalpské oblasti římské říše totiž pocházely nejdřív ze čtvrtého století, tedy o víc než padesát let později, než je datovaný hrob s amuletem. Frankfurtský nápis tak podle archeologů zaplňuje důležitou mezeru v poznání toho, jak rychle a jakými cestami se křesťanství šířilo za hranice svého středomořského jádra do vzdálenějších koutů římské říše.