Lidé dožívající se 100 let mají jednu věc společnou. A strava to není

Osobnost pomáhá formovat návyky a chování, které nás udržují aktivní i ve stáří. „Tato zjištění naznačují, že kombinace adaptivních osobnostních rysů a způsobů zvládání problémů podporuje aktivnější životní styl,“ napsali vědci v článku. 

Osobnost může nepřímo hrát roli ve zdravém stárnutí zdroj: Unsplash

Rozlišit roli osobnosti v procesu stárnutí není snadné. Ovlivňuje ho celá řada faktorů, včetně genů a prostředí, v němž žijeme. I proto vědce zajímají takzvané modré zóny – oblasti, kde se lidé dožívají vyššího věku a pyšní se lepším fyzickým i psychickým zdravím a kde žije mimořádně vysoký podíl lidí starších sta let. 

Vědci chtěli vědět, zda osobnostní rysy souvisejí s psychickou pohodou a celkovou kvalitou života. Předchozí studie zjistily, že obyvatelé modrých zón dosahují vyššího skóre v oblastech, jako je odolnost, psychická pohoda a optimismus. Do větších detailů ale nezacházely. 

Zóna otevřenosti 

Výzkumu se zúčastnilo 125 dospělých ve věku 71 až 101 let – 55 z nich žije v modré zóně a 70 mimo ni. Tyto komunity byly vybrány, neboť mají podobné socioekonomické a kulturní zázemí a přístup ke stejné bezplatné zdravotní péči poskytované italskou vládou. 

Účastníci podstoupili sérii testů, dotazníků a rozhovorů posuzujících jejich duševní a fyzické zdraví a životní styl. Vědci následně zaznamenávali jejich osobnostní rysy – svědomitost, otevřenost, extraverzi, přívětivost a neuroticismus.

Výsledky? Lidé v modré zóně neměli výrazně vyšší kvalitu života související se zdravím. Vykazovali však vyšší míru otevřenosti. To znamená, že byli zvídavější. Odborníci u nich zaznamenali větší ochotu zabývat se novými myšlenkami a zkoušet nové věci.

Obyvatelé modrých zón se také lépe vyrovnávali s obtížnými situacemi, vykazovali vyšší emoční kompetence a trávili více času volnočasovými aktivitami, které je duševně nebo fyzicky stimulovaly. 

Síla osobnosti 

Vědci se následně zaměřili na skupinu z modré zóny jako takovou. Větší otevřenost spojili s lepší psychickou pohodou a větším množstvím času stráveného koníčky. Svědomitější osoby častěji uváděly větší spokojenost se životem a lépe se vyrovnávaly s obtížnými situacemi. Jedinci s větší mírou neuroticismu zase častěji uváděli horší kvalitu života související se zdravím. 

Hraje osobnost přímou roli v dlouhověkosti? Vědci si to nemyslí. Mohla by však ovlivňovat způsob, jakým žijeme svůj život. Zvídavý člověk, který se intelektuálně zabývá světem, bude s větší pravděpodobností vyhledávat nové zážitky, udržovat sociální kontakty a věnovat se koníčkům. Pravděpodobně zůstane déle aktivní a dále se bude vzdělávat. 

Jinými slovy, naše osobnost může ovlivňovat to, jak se chováme, a tím zvyšovat pravděpodobnost zdravého stárnutí.