LSD zřejmě podporuje schopnost mozku opravovat sebe sama

29. 6. 2018 – 17:57 | Člověk | Ladislav Loukota | Diskuze:

LSD zřejmě podporuje schopnost mozku opravovat sebe sama
Ilustrační snímek | zdroj: ThinkStock

Nedostatečná léčba mozkových funkcí je jednou z velkých bolístek moderní medicíny. Ačkoliv lékařská věda zvládá transplantaci jiných orgánů, vyvíjí nanoléčiva a stojí zřejmě i na pokraji léčby rakoviny, mozek do značné míry stále zůstává velkou neznámou. Snad však svítá na lepší časy - další výzkum v řadě potvrdil, že již půlstoletí máme k dispozici látky, které výrazně zlepšují schopnost mozku sebe sama opravovat. Říkáme jim však psychedelika.

Argumenty se vrší

Není to rozhodně poprvé, co vědci nad možností látek na LSD pro terapeutické užití nahlas mluví.

Množství studií, které sledují zlepšení mozkové aktivity a stavu pacientů pod vlivem psychedelik, v posledním období utěšeně přibývá. Půlrok nazpět práce britských a jihoafrických vědců s pomocí psilocybinu (psychedelika nacházejícího se v lysohlávkách) s dobrými výsledky léčily 19 pacientů s klinickou depresí.

Po pětitýdenní terapii se jejich tíživé symptomy o polovinu snížily. Skeny jejich mozků na magnetické rezonanci rovněž potvrdily, že látky podporují schopnost mozku reorganizovat sebe sama, takzvanou neuroplasticitu. Rok nazpět také lékaři ve Spojeném království testovali možnost léčby klinické deprese pomocí LSD na 20 pacientech. Výsledky této studie ještě nejsou známy. Další podobnou práci však před třemi měsíci provedli i v Německu. 

Zejména autoři první práce varují před rizikem "samoléčby" a nutnosti klinického dohledu, je však nasnadě, že podobný výzkum je ze svého principu v konzervativnějších kruzích problematický. Nakonec ne každý pacient touží po léčbě pomocí drog...

Více nám tak snad o důvodech účinnosti psychedelik řekne odhalení toho, na jakém principu látky mozku vlastně pomáhají. Právě tím se zaobírala nejnovější práce Kalifornské univerzity, která studovala vliv psychedelik na laboratorně vypěstované neurony lidí, krys a dalších tvorů.

Mozkové buňky byly odebrány z oblasti předního mozku, s níž neurověda často asociuje riziko vzniku duševních poruch. Na buňkách pak in vitro vědci sledovali působení nejrůznějších psychedelik od LSD přes MDMA až po psilocybin. Bylo to vůbec poprvé, co někdo přímým pozorováním ověřoval možný léčebný vliv psychedelik na neurony.

Změna kurzu?

Většina testovaných látek dle pozorování skutečně podporovala aktivity podporující neuroplasticitu. Jmenovitě psychedelika podpořila růst dendritů, tedy výběžků neuronů užívaných buňkou ke komunikaci s jinými neurony. To mělo přímý vliv na zvýšení konektivity buněk, a tím pádem jak zvýšení hustoty spojů, tak i obnovení starých neuronových sítí. Výsledky byly stejné jak pro buňky lidské, tak i zvířecí - zdá se tedy, že potenciální efekt je univerzální.

"Lidé dlouho předpokládali, že psychedelika jsou schopna změnit strukturu neuronů, ale je to první studie, která jasně a jednoznačně podporuje tuto hypotézu," uvedl vedoucí autor David Olson. Autoři sami navrhli testované látky odebrat ze skupiny psychedelik a vytvořit pro ně novou skupinu "psychoplastogenů".

Právě indukce tvorby nových spojů by mohla pomoct pacientům jak po fyzickém poškození mozku, tak lidem trpícím nějakou formou duševní choroby. Vzdor odhalení mechanismu vlivu psychedelik na neurony, je však opět třeba varovat před individuálními kroky vstříc samoléčbě. Například testované amfetaminy a jejich deriváty jako MDMA jsou neurotoxické i samy o sobě, a taktéž LSD by u lidí s duševními nemocemi mohlo stav mnohdy spíše zhoršit než zlepšit.

V dohledné době by však psychoplastogeny přesto mohly najít cestu k pacientům - uvážíme-li, že o pozitivním vlivu LSD a podobných látek svědčí teprve studie z posledních dvou let, je vlastně obrat v medicíně překvapivě rychlý. Doslova "na dosah" podobné látky ostatně máme již půlstoletí. Jednou z možností uvedení psychoplastogenů k pacientům proto bude užívání pod klinickým dozorem, jinou pak může být vyvinutí aktivních látek, které by mohly neuroplasticitu podporovat i bez vyvolávání halucinací.

Právě druhá možnost bude předmětem budoucí studie Olsonova týmu – otestování, zdali také analogické látky k LSD a halucinogenům podporují zvýšení neuroplasticity podobnou měrou.

Na první pohled se to může zdát být zbytečné – stačí přece používat existující látky, ne? Špatná pověst psychedelik u řady zákonodárců však zřejmě nezmizí ze dne na den. Čím méně kontroverze ovšem bude případné klinické uvedení psychoplastogenů doprovázet, tím rychleji se jich mohou bezpečně a legálně dočkat ti nejpotřebnější.

Studie byla publikována v Cell

Nejnovější články