Magnetky velikosti sezamového semínka ve svalu. Vědci z MIT zkoušejí nový způsob, jak ovládat protézu nohy
3. 11. 2026 – 7:43 | Člověk | Miroslav Krajča |Diskuze:
Moderní protézy nohou umějí mnoho, ale stále těžko poznají, co přesně chce jejich nositel udělat. Tým Hugha Herra z MIT teď ukázal jiný přístup. Do svalů tří lidí po amputaci pod kolenem vložil drobné magnetické kuličky a jejich pohyb sledoval senzorem na kůži. Podle prvních výsledků dává tato metoda přesnější a stabilnější signál než elektrody.
Zkuste si na chvíli představit, že vám chybí bérec a chodidlo. Protéza z uhlíkových vláken vás udrží na nohách, ale kotník se v ní nepohne tak, jak byste chtěli. Na schodech, ve svahu nebo při rychlé chůzi musíte myslet na každý krok. Ideální protéza by poslouchala zbývající svaly v pahýlu a podle nich nastavovala kotník tak, jako by to dělala zdravá noha. Na tom pracují desítky laboratoří po celém světě. Klíčovou otázkou je, jak spolehlivě zjistit, co sval právě dělá.
Proč elektrody nestačí
Dosud se k tomu používaly hlavně elektrody přiložené na kůži. Měří elektrickou aktivitu svalu, takzvanou elektromyografii. Z ní se dá odhadnout, jak silně se sval stahuje. Jenže elektrický signál není dokonalým obrazem toho, co sval mechanicky dělá. Když sval drží několik sekund stejnou délku, signál slabne. Elektrody mohou zachytit i činnost sousedních svalů a měření ruší pot.
„Standardní metodou pro nervové ovládání protéz bylo čtyři desetiletí měřit aktivaci svalů elektrodami na kůži,“ říká Hugh Herr, profesor Massachusettského technologického institutu, spoluředitel tamního Centra pro bioniku a hlavní autor studie. „Abyste ale mohli řídit protézu, musíte ovládat polohu kloubu, točivý moment nebo tuhost. A takové mechanické veličiny z elektrické aktivace samotné přímo určit nelze.“
Herr ví, o čem mluví. Sám v 17 letech přišel po omrzlinách při horolezecké výpravě o obě nohy pod koleny a jeho laboratoř patří k nejznámějším na poli bioniky. Podle tiskové zprávy MIT se měření z elektrod na kůži dosud neukázala dost spolehlivá na to, aby zajistila bezpečnou chůzi s protézou řízenou nervovými signály.
Pravítko uvnitř svalu
Nová metoda se jmenuje magnetomikrometrie. Do svalu se vloží dvojice magnetických kuliček. Když se sval stáhne nebo natáhne, kuličky se k sobě přiblíží nebo se vzdálí. Senzor na kůži měří změnu jejich vzdálenosti, a z ní se dá spočítat délka svalu i rychlost, s jakou se mění. Sval se tak stává svým vlastním pravítkem.
Kuličky mají průměr tři milimetry, tedy zhruba velikost sezamového semínka. Jsou vyrobené ze slitiny neodymu, železa a boru, ze stejného materiálu jako silné magnety v elektromotorech a sluchátkách. Aby je tělo snášelo, potahují je zlatem a polymerem parylenem C. Senzor nošený na kůži nad svalem dokáže jejich signál přečíst až z hloubky šesti centimetrů. Žádné dráty z těla nevedou.
„Toto rozhraní je minimálně invazivní, takže by mohlo být dostupné víc lidem,“ říká Christopher Shallal, doktorand programu zdravotnických věd a technologií Harvardu a MIT a jeden z hlavních autorů. „Vložíte do svalu dvě kuličky a máte přístup ke všem těm bohatým informacím o tom, jak sval pracuje.“
Herrova laboratoř metodu poprvé vyzkoušela na zvířatech v roce 2021 ve studii, kterou vedl Cameron Taylor, dnes odborný asistent na Univerzitě Severní Karolíny v Chapel Hill. Nová práce, publikovaná v časopise Nature Sensors, přenáší přístup k lidem s dlouhodobými implantáty.
Tři pacienti, tři metody
Do studie se zapojili tři lidé po amputaci pod kolenem. Všichni podstoupili zvláštní typ operace, při které chirurgové propojí svaly v pahýlu do párů, aby spolu dál spolupracovaly jako ve zdravé noze. Když se jeden sval stáhne, druhý se natáhne, a nervy tak dostávají informaci o poloze končetiny. Tomuto vnímání polohy těla se říká propriocepce. Pomáhá nositeli protézy rozhodnout, jak ji postavit a pohnout s ní. Tento typ amputace vyvinuli právě Herr a chirurg Matthew Carty. Na rozdíl od klasické operace, při které se svaly v pahýlu jednoduše přišijí ke kosti, zachovává přirozenou souhru svalů, kterou pak může protéza využít.
Chirurgové z bostonské nemocnice Brigham and Women's Hospital pod vedením plastického chirurga Matthewa Cartyho vložili magnety až do čtyř svalů ovládajících kotník. Do stejných svalů zároveň implantovali i elektrody. Vědci tak mohli u stejných lidí a stejných svalů porovnat tři způsoby měření: magnety, elektrody ve svalu a elektrody na kůži.
Pacienti při pokusech protézu nenosili. Pomocí svalů posouvali kurzor na obrazovce k cílům. „Kurzor na obrazovce představoval pohyby, které by ovládali na robotické protéze kotníku a chodidla,“ vysvětluje Shallal. „Tato virtuální úloha nám umožnila porovnat různá rozhraní. Výsledky naznačují, že přístup založený na magnetech může nabídnout přesnější a stabilnější ovládání.“
Co zbývá vyřešit
Studie má jasné limity. Zúčastnili se jí jen tři lidé, všichni s neobvyklým typem amputace, a kurzor na obrazovce ještě není protéza na schodech. Tisková zpráva neuvádí konkrétní čísla přesnosti ani to, jak dlouho magnety ve svalech zůstaly. Jde o první krok, který má ukázat, že metoda funguje v lidském těle.
Další krok už běží. Vědci podle MIT provádějí větší studii, ve které zkoumají, jak dobře lidé dokážou s pomocí magnetických kuliček ovládat skutečné protézy. Herrův tým už dříve představil takzvané bionické koleno, které využívá elektrody implantované přímo do svalů. Magnetická cesta má být méně invazivní alternativou.
„Magnety lze sledovat bezdrátově skrz tělo, takže získáte velmi konkrétní signály ze svalů a změříte jejich mechanický výkon, aniž byste museli zasahovat příliš invazivně,“ shrnuje Shallal. Pokud se metoda osvědčí i ve větších studiích, mohla by podle autorů otevřít cestu ke komerčním protézám, které budou poslouchat svaly svých nositelů mnohem přesněji než dnes.