Meteoritům máme za co děkovat. Kdyby nezpůsobily několik masových vymírání, včetně vyhlazení dinosaurů a neuvolnily místo pro savce, patrně bychom na Zemi dnes nebyli. Pro naši civilizaci jsou však hrozbou a mohou ji zdecimovat.

V čem ale meteoritická schopnost likvidovat vše živé vlastně spočívá?

Jako jednoduchá odpověď se nabízí pravidlo „čím větší meteorit, tím víc toho při dopadu zabije“. Jenže tak jednoduché to není. Jsou situace, kdy velký meteorit napáchal malé škody, ale menší vyvolal vymírání. Upozorňuje na to studie zveřejněná v magazínu Journal of the Geological Society.

Čím větší, tím horší?

„Po celá desetiletí si vědci lámali hlavu tím, proč některé meteority způsobují vymírání a jiné, i ty opravdu velké, takovou pohromu nevyvolají,“ cituje časopis Science Alert sedimentologa Chrise Stevensona z Liverpoolské univerzity, jednoho z autorů studie.

Filmy zpravidla zobrazují apokalypsy vyvolané meteoritem jako výbuch bomby, která ničí vše živé apokalyptickou tlakovou vlnou. Ve skutečnosti hlavní důsledky dopadu jsou plíživé a trvají déle. Zabijákem je zejména zima vyvolaná velkým množství prachu vyvrženého dopadem do ovzduší. Tato hmota blokuje sluneční svit. Rostliny, řasy i živočichové hynou.

Při takovém scénáři by vskutku mělo platit, že čím větší meteorit, tím větší zabiják, protože tím větší prachový oblak při svém dopadu na pevninu zvedne. Vědci ve zmíněné studii však upozorňují, že geologické záznamy tomu neodpovídají. 

„Když si dáme dohromady data, výsledek je dost překvapivý,“ říká Stevenson, „protože během čtvrtého největšího meteoritickém dopadu s kráterem o průměru 48 kilometrů pokračoval život normálně, zatímco náraz meteoritu o poloviční velikosti vyvolal před pěti miliony let masové vymírání.“

Jak to je možné?

Vedle velikosti, rychlosti či úhlu dopadu je mimořádně důležité, kam meteorit dopadne. Výzkumníci to zjistili z geochemické analýzy.

Rozhoduje chemie

Co musí nahoru, musí nakonec i dolů. I prach vyvržený při dopadech meteoritů se nakonec usadí v sedimentech ze své éry.

Právě tento prach umožnil týmu Matthewa Pankhursta ze španělského Institutu pro technologie a obnovitelnou energii provést rozbor celkem 44 dopadů velkých meteoritů během posledních 600 milionů let, z nichž některé byly příčinou vymírání.

Vědci zjistili, že po dopadu meteoritu má na situaci na Zemi důležitý vliv chemie, přesněji chemické složení částic, které se vznesou do ovzduší a zůstávají tam. Jílový prach klima na planetě výrazně neovlivní. Zato draselné živce mohou vyvolat pohromu.

„Nová metoda hodnocení obsahu minerálů v pokrývkách vyvržených meteoritů ukázala, že pokaždé, když meteorit, ať už velký, nebo malý, narazí na horniny bohaté na draselný živec, souvisí to s masovým vymíráním,“ upozorňuje Stevenson.

Draselné živce jsou hlinitokřemičité horniny, krystalizované z magmatu, které tvoří 60 procent zemské kůry. Jsou bezpečné, nereaktivní. Vědecký tým ale odhalil, proč mohou značně zhoršovat důsledky dopadů planetek.

Zranitelné klima

Zimy vyvolané dopadem meteoritu zpravidla trvají několik let. Lehčí částečky, vyvržené do atmosféry, tam ale mohou zůstat tisíce let a ovlivňovat klima i poté, co zima odezní.

Částečky draselného živce jsou přitom významný ledový aerosol. Můžou tedy významně a dlouhodobě změnit složení oblačnosti.

Víc částic, které ve vzduchu tvoří led, způsobí, že v mracích se zvýší podíl ledových krystalů a klesne podíl vodních kapiček, které se nacházejí v nižších částech oblohy. Mraky jsou průhlednější, sníží se jejich odrazový efekt (albedo). A to uvolní průchod mraky většímu množství slunečního záření, které ohřívá planetu.

Klimatický systém se vychýlí, stane se zranitelnějším – třeba vůči zvýšeným emisím ze sopečných erupcí.

Hypotéza, kterou výzkumníci ve své vědecké práci předkládají, podle nich vysvětluje, proč některé z velkých vulkanických erupcí byly spojeny s masovým vymíráním, zatímco jiné ne. Ty první podle nich souvisely se se zvýšeným množství draselných živců v ovzduší. 

„Naše poznatky silně naznačují, že hybnou silou epizod vymírání je výrazná změna atmosféry. A moderní lidská činnost může představovat podobný klimatický faktor (jako některé meteority), protože do ovzduší se dostává mnoho aerosolů ovlivňujících dynamiku oblačnosti,“ upozorňují vědci ve zmíněné studii.