Milovala ho na Titaniku, přežila jen ona. Jejich příběh se měl stát předlohou slavného filmu

Když se v dubnu 1912 vydala mladá Kate Florence Phillips na palubu Titanicu, neměla v úmyslu stát se součástí jedné z nejslavnějších tragédií moderních dějin. Bylo jí devatenáct let, měla před sebou nový život a po boku muže, kvůli němuž byla připravena opustit starý svět. Věřila, že za oceánem na ni čeká Amerika, Kalifornie a naděje, že minulost zůstane daleko za ní.

Místo toho se její život během jediné noci navždy změnil. Z paluby lodi, která měla být symbolem lidského pokroku a luxusu, odešla jen v noční košili, se zlomeným srdcem, dítětem pod srdcem a safírovým náhrdelníkem, který jí její milovaný Henry Morley daroval jako připomínku jejich společné budoucnosti.

Právě tento příběh ztracené lásky bývá spojován s filmem Titanic z roku 1997. Postava Rose DeWitt Bukater a její slavný modrý náhrdelník Srdce oceánu měly být podle některých tvrzení inspirovány osudem Kate Phillips a šperkem, kterému se později začalo říkat Láska moře. Ačkoli filmový příběh Rose a Jacka zná celý svět, skutečný příběh Kate a Henryho zůstal mnohem tišší, bolestnější a téměř zapomenutý.

Útěk za novým životem

Kate Florence Phillips se narodila 1. ledna 1893 v Kings Nortonu v anglickém hrabství Worcestershire. Byla jedním z pěti dětí Thomase Charlese Phillipse, montéra motorů, a Mary Smith. Oba její rodiče pocházeli z Worcestershiru a vzali se v roce 1883. Ve sčítání lidu z roku 1901 je Kate uvedena jako obyvatelka domu své rodiny na Martley Road v North Hallow ve Worcestershiru. O deset let později už rodina žila na adrese 34 Waterworks Road ve Worcesteru. Kate byla tehdy popsána jako svobodná prodavačka v cukrárně. Právě tam vstoupil do jejího života Henry Samuel Morley.

Morley se narodil v roce 1873 a byl starším společníkem firmy L. Morley Confectioners. Byl ženatý, měl jednu dceru a byl o dvacet let starší než Kate. Přesto mezi ním a mladou prodavačkou vznikl tajný milostný vztah. Zpočátku byl skrytý, nenápadný a nebezpečný, ale postupem času se stal natolik silným, že se Morley rozhodl opustit svou rodinu.

Kate s malou Ellen zdroj: Profimedia.cz

Společně si naplánovali útěk z Británie a nový začátek v Los Angeles. Morley své rodině a přátelům tvrdil, že cestuje kvůli zdraví a že mu kalifornské podnebí pomůže zotavit se z nedávné nemoci. Ve skutečnosti koupil dvě jízdenky druhé třídy na Titanic pro sebe a Kate. Společná jízdenka nesla číslo 250655 a stála 26 liber.

Na palubu nastoupili 10. dubna 1912 v Southamptonu. Aby se vyhnuli odhalení, cestovali pod falešnými jmény jako manželé Marshallovi. Na několik dní se jim skutečně mohlo zdát, že minulost nechali za sebou. Titanic byl obrovský, nádherný a považovaný za nepotopitelný. Jako cestující druhé třídy si mohli dopřávat pohodlí, které bylo pro mnohé tehdejší cestovatele stále něčím výjimečným. Na palubě se podávala pečená treska jednoskvrnná, kuře s rýží i americká zmrzlina, tedy jídla o poznání lepší než prostší pokrmy určené cestujícím v podpalubí.

Pro Kate a Henryho však bylo nejdůležitější něco jiného. Už se nemuseli skrývat. Na moři, mezi Evropou a Amerikou, mohli na krátký okamžik žít jako pár. Během plavby daroval Morley Kate krásný safírový náhrdelník. Byl malý, jemný a zdobený podlouhlým safírem obklopeným diamanty na jednoduchém tenkém řetízku. Nebyl tak okázalý jako filmový šperk, ale pro Kate měl cenu celého ztraceného světa. Byl symbolem lásky, odvahy a nového života, který měl teprve začít. Jenže do Kalifornie nikdy nedorazili.

Postava Rose DeWitt Bukater a její modrý náhrdelník Srdce oceánu zdroj: Profimedia.cz

V noci 14. dubna 1912 narazil Titanic do ledovce. Loď, která měla vzdorovat oceánu, se začala pomalu a neúprosně potápět. Na palubě vypukl zmatek a ženy s dětmi byly odváděny do záchranných člunů. Kate se podařilo přežít, není však jisté, ve kterém člunu unikla. Uvádí se, že na sobě měla jen noční košili a musela být zabalena do svetru jednoho člena posádky, aby se zahřála. Henry Morley takové štěstí neměl. Při katastrofě zahynul a jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Život po Titaniku

Kate se vrátila do Anglie ke své rodině ve Worcesteru. Dne 11. ledna 1913 porodila na Waterworks Road dceru Ellen Mary. Po celý život tvrdila, že otcem dítěte byl Henry Morley. Na rodném listě se však jeho jméno neobjevilo, což bylo v podobných případech tehdy běžné.

Malá Ellen strávila první desetiletí svého života u prarodičů. Kate se později přestěhovala do Londýna, kde pracovala jako prodavačka obuvi a klobouků. V roce 1918 se v Middlesexu provdala za Fredericka H. Watsona, majitele kavárny. Společně měli dceru Joan M. Watson, která se narodila 16. srpna 1919 v Harrow. Někdy kolem roku 1922 převzala Kate od svých rodičů opatrovnictví nad Ellen.

Její život však zůstal poznamenán tragédií. Některé zdroje uvádějí, že vztah mezi Kate a Ellen byl velmi napjatý a že Kate se měla vůči své dceři chovat tvrdě, možná i násilně. Úřady údajně musely v jednu chvíli zasáhnout a věc vyšetřovat. V pozdějších letech se podle dalších tvrzení zhoršovalo i Kateino duševní zdraví. Měla trpět hypochondrií a nejméně jednou se měla pokusit vzít si život, mimo jiné požitím žíravé tekutiny, kvůli čemuž skončila v ústavu.

Poslední roky života strávila upoutaná na lůžko a její manžel Frederick ji nakonec opustil. Kate Florence Watson, jak se po sňatku jmenovala, zemřela 27. března 1964 v Harrow v Middlesexu. Zpopelněna byla 2. dubna 1964 v krematoriu Breakspear v Ruislipu. Její popel byl rozptýlen v zahradě vzpomínek na místě označeném jako záhon 37.M a připomíná ji také první svazek knihy vzpomínek.

Ellen Mary, známá také jako Betty, nesla matčin příběh dál, i když sama o něm dlouho nevěděla mnoho. Pracovala u květináře a později na londýnském pasovém úřadě. Během druhé světové války sloužila jako železniční nosička. Teprve v jedenácti nebo dvanácti letech se od tet dozvěděla, že jejím otcem měl být Henry Morley. S matkou se časem odcizila natolik, že se o její smrti dozvěděla až několik měsíců po pohřbu.

Ellen Mary, dcera Kate Florence Phillips zdroj: Profimedia.cz

V roce 1935 se Ellen provdala za učitele Lawrence Farmera a téhož roku se jí narodil syn Robert. Během války Lawrence sloužil a Ellen navázala vztah s řidičem autobusu Frederickem Walkerem. Následoval spor o péči o Roberta, který skončil ve prospěch Lawrence. Ten se s Ellen rozvedl a Ellen se počátkem roku 1944 provdala za Fredericka Walkera.

Velkou část života strávila v Londýně, ale od 80. let se usadila ve svém rodném Worcestershiru. Po mnoho let se snažila dosáhnout uznání, že je dcerou Henryho Morleyho. Za jejího života se to však definitivně prokázat nepodařilo. Ellen Mary Walker, rozená Phillips-Morley, zemřela 29. října 2005 ve věku 92 let. Dne 11. listopadu 2005 byla zpopelněna ve Worcesterském krematoriu a její popel byl nakonec rozptýlen u Cataclew Point v Cornwallu.

Až v prosinci 2020, dlouho po smrti Kate i Ellen, přineslo porovnání DNA členů rodin Phillipsových a Morleyových konečný důkaz. Ellen byla skutečně dcerou Kate Phillips a Henryho Samuela Morleyho.

Do té doby už se některé ozvěny Kateina osudu údajně dostaly na filmové plátno. Ve filmu Titanic z roku 1997 dostává Rose, kterou ztvárnila Kate Winslet, modrý náhrdelník od svého snoubence. Později jej nosí ve scéně s Jackem, kterého hrál Leonardo DiCaprio, a po mnoha letech jej vhodí zpět do oceánu. Podle Davida Scotta-Beddarda z organizace Nomadic Trust byl právě skutečný přívěsek Kate Phillips jednou z inspirací pro milostný příběh, který James Cameron do filmu zahrnul.

Skutečný náhrdelník byl mnohem menší a tišší než jeho slavný filmový protějšek. Měřil asi jeden palec, tvořil jej podlouhlý safír obklopený diamanty a visel na jednoduchém tenkém řetízku. Později jej prodala Ellen a šperk byl vystavován v Belfastu i na dalších místech po světě. Dnes je považován za cenný artefakt spojený s Titanicem.

Příběh Kate Phillips a Henryho Morleyho není pohádkou o věčné lásce. Je to příběh o útěku, naději, vině, bolesti a ztrátě. V roce 1912 se dva lidé rozhodli opustit vše, co znali, a začít znovu na druhé straně oceánu. Jejich sen se však potopil spolu s lodí, která měla být symbolem bezpečí a budoucnosti.

Kate odešla z Titaniku jen s několika připomínkami muže, kterého milovala. S dcerou, jejíž původ byl uznán až po více než sto letech, a se safírovým náhrdelníkem, který přežil tam, kde člověk nepřežil. A možná právě proto její příběh dodnes působí tak silně. Není tak velkolepý jako film, není ozářený reflektory ani doprovázený slavnou hudbou. Je mnohem tišší. A právě v tom je jeho síla.

Na dně dějin Titaniku leží tisíce příběhů. Některé z nich známe, jiné se ztratily v čase. Příběh Kate Florence Phillips však zůstal zachycený v malém safíru, v životě její dcery Ellen a v nostalgické vzpomínce na lásku, která se vydala přes oceán, ale nikdy nedoplula domů.