Mluvit se zvířaty není sci-fi. AI se k tomu pomalu, ale jistě prokousává

Rok 2024 přinesl oznámení, které by ještě před dekádou znělo jako zápletka dětské knihy: tým vědců z MIT a projektu CETI pomocí strojového učení rozluštil, že keporkaci a kachaloti používají k vzájemné komunikaci sofistikovanou fonetickou abecedu. Krátké série kliknutí nazývané kódy se kombinují do vzorů kontextově závislých na situaci – podobně jako lidská slova nesou jiný smysl v jiné větě. Studie publikovaná v časopise Nature Communications ukázala komunikační systém podstatně složitější, než předpokládala dosavadní literatura. A to byl teprve začátek.

Zvuky, které vědci decades přehlíželi

Biologie zvířecí komunikace má za sebou dlouhou historii. Víme, že včely tančí, aby ostatním sdělily polohu zdroje pylu. Víme, že delfíni používají hvizdy a klikání k přenosu informací. Víme, že psi vrtí ocasem. Jenže zdokumentovat, zda tyto signály tvoří strukturu blízkou lidskému jazyku, bylo dosud téměř nemožné – ne proto, že by zvuky neexistovaly, ale proto, že ruční analýzy hodin nahrávek jsou zdlouhavé, nákladné a nesystematické. Umělá inteligence tento problém odstraňuje jedním tahem.

Strojové učení – forma AI schopná identifikovat vzory v obrovských datasetech bez explicitních instrukcí – dokáže zpracovat tisíce hodin zvukových nahrávek za zlomek času, který by lidský výzkumník potřeboval na analýzu jedné hodiny. Je to tatáž technologie, která pohání přediktivní text na vašem telefonu nebo Google Translate. Aplikovat ji na zvířecí komunikaci je metodicky přirozený krok – přestože výzvy jsou nesrovnatelně větší.

Projekt CETI: poslouchat velryby ze satelitu

Nejambicióznějším pokusem v oblasti dekódování zvířecí komunikace je Projekt CETI – Cetacean Translation Initiative. Tato nezisková organizace sdružuje přes padesát odborníků z oblasti umělé inteligence, biologie, lingvistiky, kryptografie, robotiky a podmořské akustiky. Jejich cíl je jednoznačný: dekódovat jazyk keporkáků a kachalotů. Za tímto účelem vyvinuli týmy z Harvardovy univerzity neinvazivní bio-loggery – zařízení přichytávaná na záda velryb pomocí přísavek, schopná nahrávat vysoce kvalitní zvuk společně s behaviorálními a environmentálními daty o hloubce, pohybu a orientaci zvířete.

Výsledky přicházejí v rychlém sledu. Na přelomu let 2025 a 2026 tým z UC Berkeley a CETI publikoval studii ukazující, že velrybí komunikace vykazuje struktury analogické samohláskám a diftonzgům lidské řeči. Lingvista Gašper Beguš, vedoucí lingvistické sekce projektu, to komentoval slovy, že dosud panovalo přesvědčení, že velrybí komunikace připomíná spíše Morseovu abecedu – výsledky ale ukazují na strukturu blíže pomalým samohláskám lidského jazyka, tedy na komplexitu, která se přibližuje lidské řeči. Daniela Rusová z MIT CSAIL dodala, že tato zjištění zpochybňují dominující přesvědčení lingvistiky, že komplexní komunikace je výhradní doménou lidí.

Earth Species Project: model pro všechny druhy najednou

Paralelně s keporkákovým výzkumem pracuje jiná organizace na ambicióznějším cíli: vytvořit nástroj schopný pracovat s jakýmkoliv druhem najednou. Earth Species Project, nezisková organizace spoluzaložená Brittem Selvitellem a Azou Raskinem, vyvinula NatureLM-audio – první rozsáhlý audio jazykový model speciálně navržený pro biakustiku. Nástroj trénovaný na datech zahrnujících lidskou řeč, hudbu i zvuky tisíců zvířecích druhů dokáže identifikovat druhy, rozlišit pohlaví jedince, určit věkovou skupinu a v reálném čase zodpovídat otázky v přirozeném jazyce o nahraných zvucích. Projekt získal v posledních letech financování 17 milionů dolarů a do roku 2030 očekávají zakladatelé zásadní průlomy v porozumění zvířecí komunikaci.

Praktické výsledky jsou již viditelné. ESP vyvinulo nástroj pro separaci zvukových zdrojů – neuronovou sit schopnou izolovat hlas jednotlivého zvířete ze skupinové nahrávky. To bylo dosud jedním z největších technických limitů biakustiky: skupiny sociálních zvířat vokalizují současně a ruční oddělení jednotlivých hlasů bylo zdlouhavé nebo nemožné. Aplikace tohoto nástroje na nahrávky delfínů, opic nebo ptáků otevírá přístup k datům, která dřív musela být hromadně vyřazena.

Mají zvířata jazyk – nebo jen komunikaci?

Odpověď na tuto otázku závisí na definici. Dr. Denise Herzingová, ředitelka výzkumu Wild Dolphin Project, tvrdí, že v současnosti nevíme, zda zvířata jazyk mají – ale AI nám může pomoci hledat jazykové struktury, které by naznačovaly, že ano. Elodie Brieferová, docentka na Kodaňské univerzitě specializovaná na zvířecí chování a komunikaci, upozorňuje, že biakustický výzkum opakovaně potvrzuje, že zvuky zvířat nesou informace o identitě jedince, jeho fyzickém stavu, emocích i vnějších událostech. Všechny tyto typy informací může AI zachytit a analyzovat s přesností a rychlostí, která je pro lidský výzkum nedosažitelná.

Přesto experti varují před přílišným optimismem. Rozluštit strukturu keporkákových kliknutí je jiná úloha než porozumět jejich obsahu – a obsah může být jiný úloha než odpovědět. I kdyby AI jednoho dne dokázala přeložit zvířecí vokalizace do lidsky srozumitelné podoby, neznamená to automaticky, že budeme mít co říct zpátky nebo že zvíře bude ochotné naslouchat. Komunikace je relace obousměrná.

Právní horizont: velryba u soudu

Nejdál v úvahách o důsledcích jdou právníci. Článek Cesára Rodrígueze-Garavita, Davida Grubera a dalších, připravovaný pro Ecology Law Quarterly, se zabývá otázkou, co by se stalo, kdyby AI dokázala překládat zvířecí komunikaci s dostatečnou spolehlivostí – a jaký by to mělo dopad na právní definici osobnosti a práva zvířat. Podle National Geographic by velryby teoreticky mohly jednoho dne hájit své zájmy u soudu vlastními vyjádřeními, zprostředkovanými technologií. Jde o vzdálený scénář. Ale ještě před deseti lety byl vzdálený i scénář, v němž AI luští fonetickou abecedu keporkáků z podmořských nahrávek v reálném čase.

Doktor Dolittle z dětských knížek mluvil se zvířaty jako samozřejmě. Věda k témuž cíli přistupuje pomaleji – ale s nástrojem, který by ho pravděpodobně fascinoval.