Mýtus o slunečních brýlích, které vás nechají spálit, má reálný vědecký základ, ale jen částečně

Tvrzení zní lákavě jednoduše, světlo dopadající na oko má být jedním z hlavních signálů, který tělu říká, aby v kůži spustilo tvorbu melaninu, tedy přirozeného opalovacího pigmentu, a sluneční brýle nasazené hned po příchodu na slunce tento signál údajně blokují. Skutečně existuje výzkum, který podobný mechanismus popisuje, konkrétně práce japonského týmu vedeného Keiichi Hiramotem, publikovaná v časopise Journal of Investigative Dermatology. Otázkou je, co přesně tato studie zkoumala a nakolik se dá její výsledek přenést na člověka sedícího na pláži se slunečními brýlemi na nose.

Vědci v této práci pracovali výhradně s myšmi, nikoliv s lidmi. Zvířatům nejprve zakryli celé tělo hliníkovou fólií, aby vyloučili jakýkoli přímý kontakt kůže se zářením, a poté cíleně ozařovali pouze oko nebo pouze ucho ultrafialovým zářením typu B po dobu odpovídající dávce 110 kilojoulů na metr čtvereční. Šlo tedy o silně kontrolovaný laboratorní experiment s přímou, soustředěnou expozicí oka záření, nikoli o simulaci běžného pobytu na slunci s brýlemi nebo bez nich.

Výsledek byl přesto zajímavý. Ozáření oka u myší nečekaně zvýšilo koncentraci alfa-melanocyty stimulujícího hormonu v krevní plazmě a tento hormon následně systémově, tedy po celém těle, aktivoval kožní melanocyty, buňky zodpovědné za tvorbu pigmentu. Když vědci myším odstranili hypofýzu, tedy podvěsek mozkový, který tento hormon vylučuje, efekt téměř úplně zmizel. Další experimenty ukázaly, že signál z oka putuje do mozku prostřednictvím řasnatého ganglia a první větve trojklaného nervu, a že celý proces závisí na oxidu dusnatém, protože u myší postrádajících enzym potřebný k jeho tvorbě se stimulace melanocytů neobjevila.

Stejný výzkumný tým svá zjištění později rozšířil v práci publikované v časopise Contact Lens and Anterior Eye, kde porovnával myši nosící kontaktní čočky blokující ultrafialové záření s myšmi nosícími čočky, které záření propouštěly. Tento navazující experiment potvrdil, že když se ultrafialovému záření zabrání dostat se k oku, systémová stimulace tvorby pigmentu v kůži myší byla slabší, což jde směrem, který by nošení něčeho na očích, v tomto případě čoček blokujících UV záření, mohlo teoreticky ovlivnit reakci kůže na slunce.

Tady se ale objevuje první zásadní mezera mezi vědeckým nálezem a virálním tvrzením. Všechny tyto experimenty proběhly na myších, nikoli na lidech, a myší kůže i systém tvorby pigmentu se od lidského v řadě ohledů liší. Přenos zjištění z myšího modelu na doporučení pro lidské chování, jako je sundávání slunečních brýlí, vyžaduje ověření na lidech, které v této konkrétní sérii experimentů chybí. Druhá mezera spočívá v síle a typu použitého záření, myši dostávaly přímou, soustředěnou dávku ultrafialového záření B mířenou přímo na oko po odstranění veškeré jiné expozice, což je zcela odlišná situace od běžného pobytu na slunci, kdy oči zachycují jen zlomek celkového záření dopadajícího na tělo a navíc jsou přirozeně chráněny mrkáním, panenkou a okolní kůží.

Odborná literatura na téma spojení mezi okem a kůží přitom skutečně existuje a je legitimním předmětem výzkumu, podobné mechanismy zkoumal stejný tým i u záření typu A, kde podle práce publikované v časopise Archives of Dermatological Research ozáření oka u myší ovlivnilo i imunitní reakce kůže a střeva prostřednictvím osy hypotalamus, hypofýza, nadledviny. Jde tedy o skutečně existující a poměrně komplexní neuroendokrinní komunikaci mezi okem a zbytkem těla, což je samo o sobě zajímavý vědecký příběh. Jenže mezi zjištěním, že přímé intenzivní ozáření oka myši ovlivňuje hormonální dráhu spojenou s pigmentací, a tvrzením, že běžné sluneční brýle na pláži způsobí spálení kůže u člověka, zeje propast, kterou žádná z těchto studií nepřeklenula.

Praktické doporučení založené na aktuálně dostupné vědě proto zní jinak, než jak ho prezentují virální příspěvky. Riziko spálení určuje především množství ultrafialového záření dopadajícího přímo na kůži, doba expozice, typ pleti a použití opalovacího krému, nikoli to, zda má člověk na očích sluneční brýle. Sundávání brýlí na slunci naopak zvyšuje riziko poškození očí ultrafialovým zářením, včetně zvýšeného rizika šedého zákalu v pozdějším věku, takže pokud by se někdo rozhodl řídit tímto virálním tipem doslova, riskoval by reálné poškození zraku výměnou za teoretický a u lidí neprokázaný přínos pro opálení.