Na dně oceánů leží ztracené jaderné zbraně. Tahle patří k těm nejděsivějším

Kdysi nesla zkázu schopnou vymazat celé město z mapy. Dnes leží hluboko pod hladinou Tichého oceánu a pomalu rezaví v naprosté tmě. Jde o jednu z nejpodivnějších a nejméně známých kapitol studené války. Americká armáda totiž v roce 1965 přišla o termonukleární bombu B43, která zmizela spolu s letounem a pilotem v hloubce přes pět kilometrů. Ještě neuvěřitelnější je skutečnost, že vláda celou událost dlouhá desetiletí tajila a veřejnost se o skutečných okolnostech dozvěděla až po více než dvaceti letech.

Jak zmizela bomba za milion tun TNT

Na začátku prosince 1965 se americká letadlová loď USS Ticonderoga vracela z nasazení během války ve Vietnamu. Na její palubě se nacházely i jaderné zbraně, jejichž nakládání a vykládání bylo tehdy považováno za běžnou součást služby.

Osudného 5. prosince se loď nacházela ve Filipínském moři nedaleko japonských ostrovů. Posádka připravovala útočný letoun Douglas A-4E Skyhawk k přesunu mezi hangárem a letovou palubou. Pod jeho trup byla upevněna termonukleární bomba B43. Podle označení na zbrani mohla mít sílu až jedné megatuny, tedy přibližně sedmdesátkrát vyšší než bomba svržená na Hirošimu.

Pilot Douglas Webster nastoupil do kokpitu a letoun byl přesunut na boční výtah vedoucí z hangáru na letovou palubu. Právě zde se však odehrála tragédie. Loď se během manévru naklonila na pravobok. Letoun se ocitl na mírném svahu směřujícím přímo k otevřenému oceánu. Nejprve měl problém překonat přechod mezi hangárem a výtahem, ale jakmile se rozjel, nebylo možné ho zastavit.

USS Ticonderoga zdroj: Profimedia.cz

Svědci později popisovali chaotické okamžiky, kdy personál pískal na píšťalky a snažil se pilota varovat. Webster však podle všeho sledoval něco uvnitř kokpitu a nebezpečí si neuvědomoval.

Jedna z teorií tvrdí, že mohl být dezorientovaný kvůli tropickému vedru. Jiná nabízí mnohem prozaičtější vysvětlení. Letoun předtím používal pilot vysoký téměř dva metry, zatímco Webster měřil jen kolem 173 centimetrů. Pokud si neupravil sedadlo, mohl mít problém dosáhnout na brzdy. Někteří svědci se domnívají, že právě proto měl hlavu sklopenou a zoufale se snažil brzdový pedál najít. Pak už bylo pozdě.

Skyhawk narazil do okraje výtahu, prorazil ochrannou síť, převrátil se a zmizel v oceánu. Webster se pokusil vstát a dostat se z kokpitu, ale držely ho bezpečnostní pásy. Letoun se během několika sekund potopil i s pilotem a jadernou bombou.

Nejde o jedinou bombu na dně moře

Skyhawk nesl kromě termonukleární bomby také více než jeden a půl tuny paliva. Těžký stroj se propadl téměř pět kilometrů hluboko na dno Filipínského moře. V roce 1965 neexistovala technologie, která by umožnila vrak z takové hloubky vyzvednout. Bomba, letadlo i pilot tak zůstali tam, kde dopadli. A nejde o ojedinělý případ. Od začátku jaderného věku došlo k desítkám takzvaných incidentů Broken Arrow, tedy nehod zahrnujících jaderné zbraně. Ve většině případů byly bomby nalezeny a zajištěny, několik jich však zmizelo navždy.

Podle veřejně dostupných informací Spojené státy dodnes postrádají nejméně tři jaderné bomby. Jedna se pravděpodobně nachází v bažinách poblíž města Savannah ve státě Georgia, kde byla ztracena po srážce bombardéru a stíhačky v roce 1958. Další byla dlouho hledána u španělského pobřeží poblíž Palomares, než se ji podařilo po měsících náročného pátrání vyzvednout z hlubin Středozemního moře. A pak je zde právě bomba z Ticonderogy.

Replika termonukleární bomby B43 zdroj: Profimedia.cz

K tomu je třeba připočíst několik sovětských jaderných torpéd a raket, které skončily na dně oceánů spolu s potopenými ponorkami. Některé z jejich vraků byly lokalizovány, jiné zůstávají prakticky nedostupné. Celkově tak mohou na mořském dně ležet desítky kusů jaderné výzbroje různých typů.

Americká vláda se navíc rozhodla nehodu z Ticonderogy zamést pod koberec. Když Pentagon v roce 1981 poprvé přiznal ztrátu jaderné zbraně, záměrně zkreslil místo nehody a tvrdil, že k ní došlo více než 800 kilometrů od pevniny.

Pravda vyšla najevo až o osm let později. Ukázalo se, že letadlová loď byla ve skutečnosti jen asi 130 kilometrů od japonského ostrova Kikai. To vyvolalo diplomatickou bouři. Spojené státy totiž měly s Japonskem dohodu, že na jeho území nebudou přepravovat jaderné zbraně. Zjištění, že americká letadlová loď mířila do japonského přístavu s termonukleárními bombami na palubě, potvrdilo podezření, která v Tokiu kolovala už dlouhá léta.

Ztracené bomby dnes představují spíše ekologický než vojenský problém. Odborníci uklidňují, že riziko samovolného jaderného výbuchu je prakticky nulové. Jaderná zbraň není obyčejná bomba, která může explodovat po nárazu. Vyžaduje složitou sekvenci aktivačních kroků, přesné načasování a funkční elektroniku. Po desetiletích strávených pod vodou je podobný scénář krajně nepravděpodobný.

Obavy však vyvolává něco jiného. Kovové pláště zbraní postupně korodují a některé jejich součásti obsahují radioaktivní i toxické látky. Nikdo přesně neví, jaký bude jejich dlouhodobý dopad na mořské prostředí za dalších sto nebo dvě stě let. Ještě smutnější je osud samotného pilota. Kvůli utajování nehody se jméno Douglase Webstera dlouho neobjevovalo ani mezi oficiálně padlými veterány vietnamské války. Jeho rodina se léta snažila dosáhnout uznání, ale tajné dokumenty a cenzurované vyšetřovací zprávy tomu bránily.

Dnes tak na dně Tichého oceánu neleží jen jedna ztracená termonukleární bomba. Odpočívá tam také letoun, který ji nesl, a příběh mladého pilota, jehož smrt byla na dlouhá desetiletí pohřbena stejně hluboko jako samotná zbraň. A zatímco svět sleduje nové konflikty a nové jaderné hrozby, několik skutečných atomových relikvií studené války stále mlčky leží v temnotě oceánů. Možná navždy mimo dosah člověka, ale rozhodně ne mimo dějiny.