Nálada se zlepší už za pět minut venku. Delší procházka pak přidává čím dál míň

Klíčovou práci vedli Jo Bartonová a Jules Pretty z Univerzity v Essexu a v roce 2010 ji publikoval časopis Environmental Science and Technology. Podle samotného abstraktu na PubMed tým metaanalyticky zpracoval deset britských studií zahrnujících dohromady 1252 účastníků a zjistil celkovou velikost účinku pro zlepšení sebeúcty d = 0,46 a pro zlepšení nálady d = 0,54, oba výsledky s vysokou statistickou významností.

Nejcitovanější zjištění se týká délky expozice přírodě. Podle podrobnějšího rozboru dostupného na ResearchGate vykazovaly jak sebeúcta, tak nálada největší změnu už při nejkratší testované dávce pěti minut, po které následovalo menší, byť pořád pozitivní zlepšení u aktivit trvajících méně než hodinu a u půldenních aktivit, ale u celodenních aktivit křivka opět vzrostla. Nejde tedy o jednoduše klesající křivku s postupně se snižujícím přínosem, jak se často zjednodušeně tvrdí, ale o vzorec, kde krátká dávka funguje nejlíp, střední délky o něco méně, a celý den venku přináší další nárůst.

Podobně nemonotónní byl i vztah k intenzitě cvičení. Podle stejného zdroje se u sebeúcty projevila největší změna při lehké aktivitě s postupným poklesem při rostoucí intenzitě, zatímco u nálady klesal přínos k nejnižší hodnotě u střední intenzity a poté znovu stoupal u intenzivní aktivity, tedy křivka připomínající spíš písmeno U než přímku.

Přínos podle autorů fungoval napříč širokou škálou aktivit. Podle tiskové zprávy zveřejněné na ScienceDaily tým analyzoval chůzi, zahradničení, jízdu na kole, rybaření, plavbu na lodi, jízdu na koni i práci na farmě, přičemž typ aktivity byl podle výsledků méně důležitý než samotné prostředí, ve kterém probíhala. Přítomnost vody, ať už řeky, jezera nebo moře, přínos dál zesilovala nad rámec toho, co nabízela samotná zeleň, což Pretty podle stejného zdroje označil za modrozelené prostředí zvlášť příznivé pro zdraví. Konkrétně voda podle ResearchGate zvýšila efekt o 0,29 u sebeúcty a 0,19 u nálady oproti zelenému prostředí bez vody.

Sám Pretty k výsledkům podle popisu na Landscape Portal dodal, že podstatný přínos přichází už během prvních pěti minut, a že by lidé v uspěchaném a stresujícím prostředí měli být povzbuzováni, aby chodili ven pravidelně, klidně i jen na krátkou chvíli. Spoluautorka Bartonová pak podle serveru CABI Blog dodala, že krátkodobé zlepšení duševního zdraví chrání i dlouhodobé zdraví, a proto by se lidé měli takzvaně léčit zelenou přírodou sami, ve vlastní režii.

Stojí za upřesnění jedno tvrzení, které se s touto studií často spojuje, totiž že stejná procházka na běžeckém pásu nevyvolá stejnou změnu nálady jako procházka pod stromy. Tento konkrétní experiment, ve kterém dobrovolníci cvičili na běžeckém pásu a sledovali přitom promítané scény z venkovského i městského prostředí, pochází podle stejného zdroje z dřívějšího, samostatného výzkumu Prettyho a jeho kolegů, ne přímo z metaanalýzy z roku 2010. V onom starším experimentu ti, kdo sledovali příjemné scény přírody i měst, vykázali silnější zlepšení krevního tlaku i nálady než ti, kdo jen cvičili bez jakéhokoli obrazu, zatímco sledování nepříjemných scén souviselo naopak se sníženým přínosem pro zdraví. Jde tedy o příbuzný, ale odlišný experiment, který metaanalýzu doplňuje, nikoli o její přímou součást.

Zajímavý je i nález týkající se konkrétních skupin lidí. Podle ScienceDaily se největší změny projevily u mladých lidí a u lidí s duševním onemocněním, přičemž právě lidé trpící duševní chorobou zaznamenali jedno z nejsilnějších zlepšení sebeúcty ze všech sledovaných skupin. Prospěch ale podle stejného zdroje zaznamenaly úplně všechny věkové i sociální skupiny bez ohledu na výchozí zdravotní stav.

Praktický vzkaz studie tak zůstává jednoduchý, i s výhradami k tomu, co přesně bylo a nebylo přímo testováno: nejde o to najít národní park, stačí kus zeleně a pět minut, a podle výsledků nálada zareaguje ještě dřív, než si člověk stihne zavázat tkaničky.