Stonehenge, seskupení menhirů a kamenných kruhů, nacházející se severně od městečka Salisbury v anglickém hrabství Wiltshire, má jistou souvislost se slunečním cyklem. Byl to ale skutečně obří sluneční kalendář?

Týden o deseti dnech?

Tuto teorii mnozí archeologové, historici a experti z dalších oborů zastávají. Patří mezi ně Timothy Darvill, archeolog z Bournemouthské univerzity, který své argumenty ve prospěch „kalendáře Stonehenge“ zveřejnil loni ve studii publikované v odborném časopisu Antiquity.

NEW. #AntiquityDebate “Archaeoastronomy and the alleged ‘Stonehenge calendar’” by @giuliomagli1 and Juan Antonio Belmonte ➡️ https://t.co/aVr8FhDzCZ, in response to Darvill (2022) ➡️ https://t.co/tS9lu5MvJu pic.twitter.com/PAEU2R9CNM

— ntiquity Journal (@AntiquityJ) March 27, 2023

Různé teorie, které dříve představovaly Stonehenge jako kalendář, měly problém sloučit geometrii stavby s formami dělení času. Až Darvill vypracoval model, v němž architektura Stonehenge vysvětluje dělení roku na jednotlivé části.

Největší kruh 30 kamenů představoval jeden den v měsíci. Samotný měsíc byl rozdělen na 3 týdny o 10 dnech a označen anomálními kameny. Nakonec zbývalo 12 měsíců po 30 dnech, které měly tvořit 360 dní. Měsíce již kameny zastoupeny nebyly.

Posledních 5 dnů, které dokončují sluneční rok, bylo vyznačeno pomocí pěti kamenů ve tvaru podkovy, které jsou umístěny na viditelném místě uprostřed památky.

Díky čtyřem staničním kamenům umístěným vně bylo možné každé čtyři roky přidat jeden den navíc.

Obrázek, který ukazuje, jak měl fungovat sluneční kalendář Stonehenge. | zdroj: Kredit-Timothy Darvill/Bournemouth University

Slavili slunovrat, ale kalendář patrně neměli

Matematik Giulio Magli z Polytechnické univerzity v Miláně a astronom Juan Antonio Belmonte z Astrofyzikálního ústavu na Kanárských ostrovech však v nové studii, publikované také v magazínu Antiquity, upozorňují na slabá místa Darvillova modelu. Především na to, že klíčové číslo 12 v architektuře Stonehenge není nikde rozpoznatelné.

Darvillův model spoléhá především na rozmístění sarsenových kamenů, tedy pískovcových balvanů, které mají zastupovat dny v měsíci. Sám Darvill však musel připustit, že mnohé z kamenů se z původního místa ztratily nebo během tisíců let byly přestěhovány.

Samotné Darvillovo rozdělení kruhu do 12 měsíců bylo zcela metaforické, nestálo na na žádném existujícím prvku monumentu. Kromě toho vědci upozorňují, že většina starověkých kultur nepoužívala k záznamu času sluneční kalendář. Místo toho volila lunisolární kalendáře, které kombinovaly kalendářní lunární a solární.

„Mít více či méně přesné sluneční souřadnice by snad mohlo být využito k ukotvení lunárních svátků, ale sotva by to stačilo pro funkční sluneční kalendář. K tomu by před vynálezem dalekohledu bylo zapotřebí tak přesného zařízení, jakým jsou například sluneční hodiny na Jantar Matar v indickém Džajpuru postavené v 18 století. Stonehenge, postavený už před čtyřmi tisíci lety tak přesnou stavbou není,“ upozorňují vědci ve studii.

To však nevylučuje, aby Stonehenge plnil nějakou astronomickou úlohu. Vědci se domnívají se, že stavitelé Stonehenge se zajímali o sluneční cyklus, jejich zájem ale souvisel spíš se spojením posmrtného života a zimního slunovratu v neolitických kulturách. Monument ale podle nich nesloužil jako obří a s hodinářskou přesností postavené kalendářní zařízení.

Z náboženských i praktických důvodů stavitelé Stonehenge chtěli znát a oslavovat letní a zimní slunovrat. A tento účel stavba splnila.

Osa úchvatného kamenného komplexu je orientována na východ slunce o letním slunovratu a na západ slunce o zimním slunovratu v opačném směru. Při letním slunovratu vychází slunce v nejsevernějším bodě své dráhy nad patním kamenem u příchodové cesty do Stonehenge a sleduje osu chrámu.

Giulio Magli a Juan Antonio Belmonte jsou však přesvědčeni, že stavitelé Stonehenge neměli žádnou potřebu ani schopnosti, aby sledovali všechny dny v roce.

Tajemství, které přetrvá

Stavitelé nám nezanechali žádné písemné doklady o smyslu stavby. Víme však, že Stonehenge není jediným dílem svého druhu. Jen na území britských ostrovů existují tisíce obdobných kamenných či dřevěných kruhů, které sloužily setkávání lidí.

Ačkoli stále schází jasné vysvětlení významu Stonehenge, v souvislosti s podobnými stavbami se nejslavnější monument tohoto typu nejeví tak výjimečně.

Nakolik to je observatoř, opírající se o geometrii oblohy, a nakolik chrám stojící na duchovních motivech, se nejspíš budeme navždy jen dohadovat.