Nejlépe zachovalé pero z doby dinosaurů se skrývalo v trusu tyranosaura

Formace Hell Creek v Montaně patří k nejprozkoumanějším pozdně křídovým nalezištím na světě, přesto se v ní podle univerzity ve Washingtonu za víc než sto let sběru nikdy nenašlo jediné pero. Vědec David DeMar mladší, spoluautor nové studie a kurátor sbírek Hell Creek Projektu při muzeu Burke, ale v roce 2016 při hledání zkamenělých ryb narazil na tmavě hnědočervenou hrudku velikosti zhruba poloviny golfového míčku. Podle jeho vlastních slov ji zvedl, prohlédl si její povrch přes lupu a nemohl uvěřit tomu, co vidí, drobné zkamenělé pero.

Zachování pera bylo lepší než u pověstných vzorků uvězněných v barmském jantaru, přesto vypadal nález jako nevýrazný kus kamene. Teprve po vložení do mikropočítačového tomografu na lékařské fakultě Kalifornské univerzity v Los Angeles se ukázalo, o co skutečně jde. Spoluautor studie Nate Carroll z muzea v Carter County podle zprávy univerzity popsal, že s každou hodinou zpracovávání dat odhalovalo skenování další pero, další šupinu, další kost, a to celé v ohromujícím trojrozměrném detailu.

Skenování nakonec odhalilo, že nenápadná hrudka je ve skutečnosti koprolit, tedy zkamenělý trus, obsahující hned několik per, drobné šupiny pravděpodobně od ryby jesetera kostnatého a nožní kosti ptáka z řádu Hesperornithiformes, tedy vyhynulé skupiny potápivých ptáků ekologicky podobných dnešním potáplicím. Podle australského vysílatele ABC News zůstává nejisté, který konkrétní dinosaurus trus zanechal, uvažuje se o tyranosaurovi nebo menším příbuzném Nanotyrannovi na základě velikosti a obsahu nálezu, byť sama O'Connorová upozornila, že druhy dinosaurů přicházející v úvahu nebyly typicky známé jako lovci ryb, což zůstává další záhadou k dořešení.

Nejde přitom jen o kuriozitu. Jde o vůbec první nalezená pera tohoto konkrétního vyhynulého ptačího řádu, a to má potenciálně velký význam pro jednu z klíčových otázek konce éry dinosaurů. Ptáci jsou totiž sami dinosauři, a zatímco skupina Neornithes, ke které patří všichni dnešní ptáci, hromadné vymírání na konci křídy přežila, jiné tehdy hojné linie jako právě Hesperornithiformes nebo Enantiornithes vyhynuly společně se všemi ostatními dinosaury.

Jedna z dosavadních teorií tvrdila, že Neornithes přežili částečně díky životu poblíž vody. Jenže Hesperornithiformes žili poblíž vody také, a přesto vymřeli stejně jako suchozemské skupiny, což tuto teorii samu o sobě zpochybňuje. Právě proto může být první pohled na jejich peří tak cenný, protože umožňuje hledat konkrétní rozdíly mezi oběma skupinami.

Podle serveru Mirage News mají dvě z nalezených per, včetně toho vystupujícího přímo na povrchu koprolitu, rysy, jaké se dnes vyskytují jen u žijících ptáků a jejich bezprostředních předků, konkrétně čtyřhranný stvol pera s houbovitým jádrem uvnitř. Zároveň ale pera vykazují i primitivnější znaky typické spíš pro dinosaury a enantiornity, takže výsledná kombinace nemusela být tak účinná jako plně vyvinuté nepromokavé peří, jaké se vyskytuje u Neornithes, a mohla tak Hesperornithiformes zbytečně znevýhodnit v extrémních podmínkách po dopadu asteroidu.

Vedoucí autorka studie Jingmai O'Connorová z chicagského Field Museum celý projekt podle serveru Nautilus popsala jako práci detektiva, protože na rozdíl od svých obvyklých nálezů, kde je zachovaná celá kostra i měkké tkáně, měla tentokrát k dispozici jen koprolit a jeho obsah, ze kterých musela poskládat všechny jednotlivé střípky dohromady. Tým podle svých slov plánuje navazující práci věnovanou přímo chemii samotného procesu fosilizace, která by měla napovědět, jaké typy koprolitů má smysl skenovat jako první. Koprolity se tak z přehlíženého odpadu mohou proměnit v nový a nadějný zdroj informací o měkkých tkáních z období, kdy vymírali dinosauři.