Největší hřbitov na Zemi neleží na souši. Skrývá se 7 kilometrů pod hladinou

Pro většinu lidí představují hlubiny oceánů poslední skutečně neprobádanou oblast planety. Vědci sice už desítky let vysílají do temných propastí roboty a ponorky, přesto je dno nejhlubších oceánských příkopů stále plné překvapení. Jedno z nich nyní přinesla čínská expedice do Indického oceánu. Místo několika osamělých koster narazila na něco, co připomíná podmořskou nekropoli. Na dně oceánu totiž objevila největší známý velrybí hřbitov na světě.

Výzkumníci z Čínské akademie věd během roku 2023 uskutečnili 32 ponorů v oblasti Diamantinského zlomového pásma západně od Austrálie. Tato část Indického oceánu je tvořena spletí hlubokých příkopů a podmořských hřebenů, přičemž některá místa leží až sedm kilometrů pod hladinou. K průzkumu využili moderní hlubokomořskou ponorku Fendouzhe vybavenou kamerami, robotickými rameny a systémy pro odběr vzorků.

Když se plavidlo ponořilo do hlubin, vědci začali na mořském dně nacházet roztroušené velrybí kosti. Brzy však zjistili, že nejde o jednotlivé nálezy. Před jejich očima se začal rýsovat pás kosterních pozůstatků táhnoucí se v délce přibližně 1 200 kilometrů. Celkem zdokumentovali 485 lokalit obsahujících fosilizované velrybí kosti a odhadují, že v celé oblasti by mohlo být rozeseto více než deset milionů velrybích těl a kosterních pozůstatků.

Nejhlubší a nejstarší velrybí hřbitov na Zemi

Analýza kostí ukázala, že některé fosilie jsou staré až 5,3 milionu let. Nález tak představuje nejen největší, ale také nejhlubší a nejstarší známý velrybí hřbitov na světě. Pozoruhodné je, že se zde vedle dávných fosilií nacházejí i kostry relativně nedávno uhynulých velryb. Hřbitov tedy nevznikl v jedné události, ale postupně se rozrůstal po miliony let a zřejmě roste dodnes.

Většina nalezených kostí patří zobatým velrybám, tajemné skupině kytovců známé svou schopností potápět se do extrémních hloubek. Tito mořští savci dokážou zadržet dech déle než hodinu a běžně se noří do hloubek přesahujících jeden kilometr. Vědci se domnívají, že právě lov v hlubokých oceánských příkopech mohl být jednou z příčin jejich smrti. Některé velryby mohly podlehnout vyčerpání nebo dekompresní nemoci při návratu z extrémních ponorů.

Kosti na dně oceánu zdroj: Profimedia.cz

Svou roli pravděpodobně sehrála i samotná geografie oblasti. Diamantinské zlomové pásmo obsahuje V-tvarované příkopy, které fungují jako přírodní trychtýře. Těla uhynulých velryb klesající ke dnu se v nich soustřeďovala na stejných místech, kde se postupně hromadila po miliony let. Výzkum navíc přinesl i významný paleontologický objev. Mezi fosiliemi vědci identifikovali dosud neznámý druh pravěké zobaté velryby, kterou pojmenovali Pterocetus diamantinae.

Města života uprostřed oceánské pustiny

Na první pohled může velrybí hřbitov působit jako místo smrti. Ve skutečnosti však představuje jedno z nejživějších prostředí v hlubokém oceánu. Když velryba uhyne a její tělo dopadne na mořské dno, stává se obrovským zdrojem živin pro celé generace organismů.

Vědci na pěti moderních velrybích tělech zaznamenali 35 různých skupin živočichů. Objevili medúzy, korýše, plže, hadice, mlže i specializované červy rodu Osedax, kteří se doslova živí kostmi. Tito červi vylučují kyseliny rozpouštějící kostní tkáň, zatímco jejich symbiotické bakterie přeměňují získané látky na energii.

Na jediné velrybí kostře o ploše menší než jeden metr čtvereční napočítali výzkumníci 2 840 jednotlivých živočichů. Kosti byly pokryté hustými bílými mikrobiálními povlaky a kolem nich se rozvinuly celé ekosystémy připomínající společenstva známá z hydrotermálních průduchů na mořském dně.

Právě zde přišlo jedno z největších překvapení celé expedice. Z 21 analyzovaných vzorků DNA dokázali vědci pouze jeden s jistotou přiřadit k již známému druhu. Vše ostatní se výrazně lišilo od organismů dosud popsaných vědou. Je tedy možné, že hlubiny Indického oceánu ukrývají desítky nebo stovky nových druhů, o jejichž existenci jsme dosud neměli tušení.

Velrybí těla navíc fungují jako významné zásobárny uhlíku. Podle odhadů vědců představují měkké tkáně a tuk uložené v milionech těl zhruba 6,7 milionu tun uhlíku. Tato obrovská zásoba energie živí hlubokomořské organismy po desítky let a pomáhá propojit různá izolovaná společenstva na dně oceánu.

Objev velrybí nekropole tak není jen fascinujícím příběhem o stovkách dávno mrtvých velryb. Jde o jedinečné okno do evoluce života v hlubinách, fungování oceánských ekosystémů i historie samotných kytovců. A jak upozorňují odborníci, neexistuje důvod, proč by podobné hřbitovy nemohly čekat na objevení i v dalších hlubokomořských příkopech po celém světě. Pokud tomu tak skutečně je, může být tento nález teprve prvním dílem mnohem většího příběhu o životě a smrti v nejtemnějších částech naší planety.