Největší letecká záhada Ameriky: Nové přiznání může konečně odhalit identitu D. B. Coopera

Večer před americkým svátkem Díkuvzdání, 24. listopadu 1971, nastoupil neznámý muž na palubu letu Northwest Orient Airlines 305 z Portlandu do Seattlu. Na letence uvedl jméno Dan Cooper, které se později kvůli mediální chybě změnilo na známější přezdívku D. B. Cooper. Podle vyšetřovatelů šlo o muže středního věku v obleku, který během letu předal letušce lístek oznamující, že má bombu. Požadoval výkupné 200 000 dolarů a čtyři padáky. Po přistání v Seattlu byly jeho požadavky splněny a většina cestujících byla propuštěna. Letadlo poté znovu vzlétlo a někde nad státem Washington Cooper vyskočil zadními schody Boeingu 727 a zmizel v temnotě. Nikdy nebyl dopaden a jeho identita zůstává neznámá dodnes.

Případ se stal legendou. FBI zahájila rozsáhlé vyšetřování označené jako NORJAK – zkratka pro Northwest Hijacking. Vyšetřovatelé vyslechli stovky svědků, analyzovali tisíce stop a prozkoumali desítky podezřelých osob. Na palubě letadla zůstalo několik důkazů, včetně černé kravatové spony a klipové kravaty, z nichž se později podařilo získat částečný profil DNA. Přesto se nepodařilo jednoznačně určit pachatele.

FBI případ oficiálně uzavřela v roce 2016, protože desítky let vyšetřování nepřinesly definitivní odpověď. Cooper tak zůstává jediným pachatelem únosu komerčního letadla v historii Spojených států, který nikdy nebyl identifikován ani dopaden.

Záhada však v posledních letech znovu ožívá díky novým svědectvím a teoriím. Jedna z nejnovějších verzí příběhu pochází od Ricka McCoye III, který tvrdí, že jeho otec Richard Floyd McCoy Jr. byl skutečným D. B. Cooperem. McCoy byl veterán z Vietnamu a zkušený parašutista, který se v roce 1972 dopustil velmi podobného únosu letadla. Podle syna se jeho matka před svou smrtí přiznala, že pomáhala plánovat oba zločiny a že jeho otec byl skutečným Cooperem.

Tato teorie není úplně nová. Už v sedmdesátých letech někteří vyšetřovatelé upozorňovali na podobnost mezi únosem D. B. Coopera a pozdějším zločinem Richarda McCoye. Oba případy zahrnovaly únos Boeingu 727, požadavek na výkupné a útěk padákem během letu. McCoy byl sice za svůj čin zatčen, ale později uprchl z vězení a byl zastřelen při přestřelce s policií v roce 1974. Přímý důkaz, který by ho spojoval s Cooperovým únosem, se však nikdy nenašel.

Právě absence důkazů je hlavním důvodem, proč FBI nikdy tuto hypotézu nepotvrdila. I když se McCoy fyzicky podobal popisu únosce a měl zkušenosti s parašutismem, vyšetřovatelé poukazovali na rozdíly v chování a taktice obou zločinů. Cooper podle svědků působil klidně a profesionálně, zatímco McCoyův únos byl méně promyšlený a skončil rychlým dopadením.

Nové tvrzení Ricka McCoye však přineslo další zajímavý prvek: ochotu rodiny poskytnout DNA vzorky pro srovnání s genetickými stopami z Cooperovy kravaty. Pokud by se podařilo získat dostatečně kvalitní DNA profil, mohlo by to konečně přinést odpověď na otázku, která fascinuje veřejnost už více než půl století.

McCoyova verze však není jedinou teorií. V průběhu let se objevily desítky lidí, kteří tvrdili, že Cooperem byli oni sami nebo jejich příbuzní. Mezi nejznámější patří Duane Weber, který údajně přiznal své ženě na smrtelné posteli, že je „Dan Cooper“. Vyšetřování však ukázalo, že jeho otisky prstů neodpovídaly stopám z letadla. Podobné příběhy se objevily také u dalších podezřelých, například u Waltera Recy nebo Roberta Rackstrawa, ale žádný z nich nebyl potvrzen důkazy.

Záhada kolem Coopera přetrvává i díky tomu, že samotný zločin byl mimořádně riskantní. Cooper vyskočil z letadla ve výšce přibližně tří kilometrů nad hustě zalesněnou oblastí státu Washington v noci a v nepříznivém počasí. Někteří experti proto věří, že únosce při seskoku zahynul. Jiní však poukazují na to, že byl zkušený parašutista a mohl přistát v relativně přístupné oblasti.

Další důležitý moment nastal v roce 1980, kdy chlapec jménem Brian Ingram objevil na břehu řeky Columbia balík bankovek v hodnotě 5 800 dolarů. Sériová čísla odpovídala části výkupného, které Cooper dostal. Tento objev potvrdil, že peníze skutečně skončily v oblasti severozápadního Washingtonu, ale zároveň otevřel nové otázky o tom, co se s Cooperem stalo po seskoku.

V posledních letech se výzkumníci snaží případ znovu analyzovat pomocí moderních technologií. Forenzní analýza mikroskopických částic nalezených na Cooperově kravatě například naznačila, že mohl pracovat v metalurgickém nebo leteckém průmyslu. Tyto drobné stopy obsahovaly částice kovů používaných v průmyslové výrobě, což podporuje teorii, že pachatel měl technické nebo inženýrské vzdělání.

Přesto zůstává otázka, zda se skutečná identita únosce někdy odhalí. Pokud Cooper přežil seskok, je pravděpodobné, že by dnes byl velmi starý nebo už nežil. To znamená, že definitivní odpověď může přijít pouze prostřednictvím archivních důkazů, genetické analýzy nebo nových svědectví.

Z historického hlediska však případ D. B. Coopera přesahuje samotný zločin. Stal se součástí americké popkultury a symbolem nevyřešené záhady. Inspiroval knihy, filmy, dokumenty i každoroční setkání fanoušků a amatérských detektivů, kteří se snaží rozluštit tuto legendu.

Možná právě proto fascinace Cooperem nikdy nezmizela. V době moderních kamer, digitální identifikace a biometrických databází je téměř nepředstavitelné, že by někdo mohl provést tak odvážný zločin a beze stopy zmizet.

A právě tato kombinace odvahy, tajemství a nedostatku odpovědí dělá z případu D. B. Coopera jednu z největších kriminálních záhad moderní historie. Pokud se někdy podaří identitu únosce odhalit, bude to nejen triumf forenzní vědy, ale také konec příběhu, který fascinoval svět více než padesát let.