Není úniku. Strach ze stárnutí zrychluje stárnutí

„Náš výzkum naznačuje, že subjektivní zkušenosti mohou být hybnou silou objektivních ukazatelů stárnutí,“ uvedla Mariana Rodriguesová, doktorandka na NYU School of Global Public Health a první autorka nové studie. „Úzkost související se stárnutím není jen psychologický problém. Na těle může zanechat stopy se skutečnými důsledky.“

Lidé mají strach z nemocí spojených se stárnutím, změn vzhledu a ztráty nezávislosti. Citlivější jsou na to ženy, které čelí tlaku kvůli udržení atraktivity a obavám o plodnost. Nejvíce zranitelné jsou ve středním věku.

Již dřívější výzkumy ukázaly, že psychická tíseň může ovlivnit stárnutí na biologické úrovni prostřednictvím epigenetických změn, tedy posunů ve způsobu, jakým se geny zapínají nebo vypínají.

Neuvědomělá hrozba 

Ženy s vyšší mírou úzkosti ve studii nové vykazovaly s přibývajícím věkem známky rychlejšího epigenetického stárnutí. To bylo v předchozích výzkumech spojováno s fyzickým úpadkem a vyšším rizikem rozvoje chorob souvisejících s věkem.

Největší dopad na rychlost epigenetického stárnutí měly obavy o zdraví. Obavy o vzhled nebo plodnost měly menší vliv. Obavy o zdraví mohou s věkem přetrvávat, obavy o vzhled a plodnost naopak takovou trvanlivost nemají, došli k závěru experti.

Studie zahrnovala výzkum dat od 726 žen, které odpovídaly na dotazy vědců týkající se strachu ze stárnutí. Ti jim odebírali a analyzovali vzorky krve.

„Náš výzkum identifikuje úzkost ze stárnutí jako měřitelný a modifikovatelný psychologický determinant, který, jak se zdá, formuje biologii stárnutí,“ uzavřel Adolfo Cuevas, docent sociálních a behaviorálních věd NYU School of Global Public Health a hlavní autor práce.

Když tým zohlednil zlozvyky pro zvládání úzkosti, jako je kouření nebo konzumace alkoholu, souvislost mezi obavami ze stárnutí a epigenetickým stárnutím ztratila na významnosti. 

K pochopení přesného vlivu strachu ze stárnutí na epigenetické stárnutí budou zapotřebí další studie.