Neproklínejme viry. Jednomu z nich můžeme vděčit za své životy

24. 11. 2021 – 23:47 | Příroda | Ladislav Loukota | Diskuze:

Neproklínejme viry. Jednomu z nich můžeme vděčit za své životy
Rubensova kresba hlavy bájné Medúsy, kterou nebezpečné příšeře uťal hrdinný Perseus. Podle okřídlené ženy s hady místo vlasů pojmenoval japonský vědec obří viry, které postrčily evoluci o kus dopředu. | zdroj: Profimedia

Viry, zejména SARS-CoV-2, který stojí za covidem, nám dělají problémy, ohrožují naše zdraví i životy. Jeden z virů však paradoxně mohl postrčit evoluci buněk, a otevřít tak cestu ke vzniku živočichů – i člověka.

Megaviry mohou být klíčem k dosud neprobádané kapitole evoluce. Tyto obří virové částice překonávají velikostí běžné viry, včetně SARS-CoV-2, a blíží se běžným bakteriím.

Virolog Masaharu Takemura z Tokijské univerzity dospěl k hypotéze, podle které megaviry stojí za vznikem buněčného jádra eukaryotických buněk, které tvoří základ lidí.

Eukaryotické buňky, jinak eucelluly, se vyznačují tím, že v jejich středu je jádro, které je ohraničeno od zbylého materiálu buňky. Žádné jiné buněčné formy života jádro nemají.

Právě to je pokládáno za důvod, že z eucellul začaly vznikat vícebuněčné formy života. Buňky s jádry se jednou uspořádaly v živočichy, a nakonec i v člověka.

Bylo to možné jen proto, že jádro uchovává genetickou informaci, z níž je vystavěn život. Bez jádra se nedá dlouhodobě přežívat. Jak se však jádro v našich buňkách objevilo?

Pohlédly na medúsavirus a zkameněly

Takemura to ve studii publikované v žurnálu Frontiers in Microbiology vysvětluje schopností jednoho z megavirů – přinutit amébu (výběžek buňky, jehož tvar se neustále mění, čímž se zároveň pohybuje kupředu) k tomu, aby kolem sebe vytvořila obal podobný skořápce. Tento virus výzkumníci pojmenovali medúsavirus. 

Kredit: G. Yoshikawa et al. Kresba částice medusaviru. Zkameněli jste snad? | zdroj: Profimedia

Gorgona Medúsa je monstrum proslavené řeckou mytologií – okřídlená žena s jedovatými hady na hlavě místo vlasů, dcera boha Forkýse – strážce všech mořských příšer. Ten, kdo podle báje pohlédl do jejích očí, zkameněl. A právě tak působí medúsavirus na améby.

Takemura nalezl nový obrovský virus v bahně a hnijícím listí z horkého pramene. Jeho částice smíchal se stovkami améb Acanthamoeba castellanii (ve videu), se kterými se virus vyskytuje a sledoval to, co se dělo už v prehistorických oceánech.

Medúsavirus začal améby napadat, pronikal do jejich buněk a množil se v nich. Některé z améb si však proti vytvořily tvrdou schránku, kterou své buňky (jejich jádro) uchránily. Prostě „zkameněly“. Jako kdyby pohlédly do očí Medúse.

Zatím jen hypotéza, ale...

Oporou pro Takemurovu hypotézu je podobnost membrán, které se nacházejí uvnitř eukaryotických buněk i uvnitř buněk napadených medúsaviry.

Hypotéza ještě nebyla ověřena. Bude k tomu nutné dál zkoumat taje evolučních dějin. Faktem ale je, že se mění názor na viry jako negativní doménu života. Viry měly a dosud mají významnou úlohu při přeměně genů, a většina virů složitějším formám života neškodí.

Nemuselo by tedy být překvapivé, kdybychom proklínaným virům vděčili za to, že jsme na světě.

Zdroje:
Frontiers in Microbiology

Nejnovější články